Stay strong

17. Chapter

Hodila jsem na sebe černé legíny a bílé volné tričko s nápisem Fu*k. Došla jsem do kuchyně kde byli všichni a já si sedla na volné místo které bylo vedle Zayna. Viděla jsem že si mě Liam prohlíží ale já mu nevěnovala žádnou pozornost. Bavila jsem se se Zaynem o malování. Chci aby mi něco namaloval na zeď ať není tak prázdná.

Kuchyní se rozlehl vyzváněcí melodie a Niall se zvedl a šel pro mobil. Po několika minutách se vrátil.

"Kluci máme jéct za Modestem prý kvůli tomu novýmu videu. Něco se jim nelíbí."

"Dobře tak hned vyrazíme. Kim vydržíš to tu hodinu bez nás?" zeptal se Harry a všechny pohledy směřovali na mě.

"Jo vydržim to tu. Vís kolikrát jsem byla sama doma?"

"O tom se bavit nechci." Kluci se zvedli a odešli do svých pokojů. Také jsem se zvedla a uklidila po snídani. Cítila jsem ruce na mém boku a otočila jsem se. Předemnou stál Liam v celé své kráse.

"Lekla jsem se tě." zašeptala jsem a ruce položila na jeho hrudník.

"Promiň jen jsem ti chtěl říct že mi budeš chybět." sklonil se a rty se otřel o ty mé.

"Čím dřív půjdete tím dřív se vrátíte."

"Kluci kde jste? Pospěšte si už chci být zpátky." zakřičel do domu a čekal na ně na chodbě. Když kolem mě procházel Zayn něco si mumlal pod nos takže jsem mu nerozuměla. A než jsem se na to stihla zeptat zastavili mě Harryho ruce svírající ty mé.

"Kim budu na mobilu takže jak se něco bude dít musíš mi hned zavolat a já tu budu do pěti minut."

"Harry já se o sebe umím postarat."

"Za hodinku budeme zpátky tak ať se ti nic nestane." obdaroval mé čelo polibkem a došel za klukama.

"Mějte se kluci." pozdravila jsem je.

"Ahoj."řekli zborově a už za sebou zavírali dveře. Tak a co teď budu dělat? Došla jsem do obýváku sesypala jsem se na sedačku a zapla televizi. Přepínala jsem programi jelikož nic nedávali.

Můj telefon vedle mě začal zvonit a na obrazce běhalo neznámé číslo. Váhavě jsem ho přijala.

"Halo?"

"No jakto že si se neozvala? Mobil mám pořád u sebe a čekám až se ozveš. Snad tě brácha nenavádí aby jsi se mi ozvala taky jen jednou do měsíce jako to dělá on." už vím kdo to je. Gemma.

"Promiň sestřičko ale já nemám tvoje číslo jinak bych se ti ozvala. A neboj Harry mě do ničeho nenavádí."

"To jsem ráda. No a jak se ti tam líbí?"

"No tak žít se samýma puberťáckýma klukama je....sranda."

"A co kluci? Oběvil se někdo?"

"No.."

"Jak no, povídej, přeháněj."

"Je to Liam."

"Nekecej a to tě jako Harold nechá jo?"

"Nelíbí se mu to ale nějak to moc neřeší."

"Tak to koukám na mě žádnej kluk nesmí šáhnout." zasmáli jsme se obě.

"Mám vás pozdravovat od rodičů a vyřídit ať se brzy vrátíte."

"Taky je pozdravuj. A neboj Harrymu to vyřídim a přinutim ho aby jsme přijeli."

"Já už budu muset jít do práce tak se koukej ozvat a nenech mě dlouho čekat."

"Neboj teď už číslo mám. Mějte se hezky a pozdravuj všechny."

"Ty se taky měj hezky." Mobil jsem položila vedle sebe a zadívala se na televizi.