Stay strong

22. Chapter

"No tak to bychom se asi rozejít měli. A navíc jak jsi na to přišla?"

"Já ne to Zayn."

"Aha ale jak to že jsme sourozenci?"

"Mě se neptej."

"Neboj přijdeme na to." pohladil mě po zádech a já radši odešla k sobě. Vysprchovala jsem se a zalezlá si do postele. Už jsem zavírala oči ale někdo mi zaťukal na dveře. Ve dveřích se objevila Zaynova hlava.

"Už jsi mu to řekla?"

"Jo řekla a rozešli jsme se."

"Přinesl jsem ti něco k jídlu."

"Já nemám hlad ale děkuju."

"Musíš jíst." sedl si na mojí postel a v ruce držel talíř s pizzou.

"Víš co ty si vezmeš jeden kousek a já ten druhej jo." už seděl vedle mě. Chytl kousek pizzy a držel ho před mou pusou a čekal až si kousnu.

"No tak Kim. Udělej to pro mě." usmál se a já si teda kousla.

"Tak a pokračuj."

"Ne až ty si taky kousneš." převzala jsem si od něj pizzu a čekala až se Zayn zakousne do té své.

"Vidíš jak si to zvládla. Tak se hezký vyspí dobrou Kim." dal mi pusu na čelo a zvedl se z postele ale já ho chytila za zápěstí.

"Zayne nemohl by jsi tu zůstat?" jemu se na tváři rozlil nádherný úsměv a vlezl si pod mou peřinu. Já jsem se k němu natiskla a položila si hlavu na jeho hrudník. Mohla jsem slyšet jak mu bije rychle srdce ale nechápala jsem s čeho. Jeho ruka skončila na mých zádech na které kreslil nevyditelné obrazce. Jeho pohyby ustali a hruď začala klesat o trochu pomaleji s čeho jsem usoudila že asi usl. Podívala jsem se abych se přesvědčila a když jsem ho viděla úplně se mi zastavilo srdce. Ta neviná tvář, dlouhé řasy které rámovali oko, havraní vlasy nádherně rozcuchány, růžové rty které volali o polibek. A než jsem se nadála byla jsem několik centimetrů od jeho rtů. Co se může stát když ho políbím? Probudí se a jak mu to potom vysvětlíš? Okřiklo mě svědomí ale já ho ignorovala. Nahla jsem se ještě kousek a otřela se o ty nádherné rty. Připadalo mi že se Zayn usmál ale to se mi asi jen zdálo přeci spí.