Stay strong

4. Chapter

"Pojď ukážu ti tvůj pokoj a povím ti jak to tu chodí." řekla ke mě a společně jsme vykročili ven s místnosti.

"Tak já už půjdu a ty si užívej nový život bez problémů." řekl mi a začal se vzdalovat až zmizel úplně.

"Tak tady to je tvůj pokoj." řekla a mně se naskytl pohled do té místnosti.

"Můžeš chodit kdykoli chceš ven ale za ten plot nesmíš. Jelikož máš špatné zážitky skraje budeš mít sezení s psychološkou která za tebou bude chodit každý den v jednu odpoledne. Oběd je ve dvanáct snídaně je do jedenácti a večeře od pěti kdyby jsi chtěla ještě něco vědět tak se klidně zeptej nemusíš se bát. A ve tvým pokoji si můžeš dělat co chceš." zavřela dveře a já zůstala v pokoji sama jen s mýma myšlenkama. S nikým se nechci bavit jen chci svojí mamku která by mi řekla co mám teď dělat. Ani jsem si neuvědomila že mi po tváři stékají nové slzy.

"Už uběhl měsíc, celý dlouhý měsíc co mě odvezli od táti a já tu pořád trčim a musim podstupovat toto sezení s vámi což mi moc nepomáhá v tom že bych se měla lepšit. Brzo mi bude osmnáct a já budu tady od suť zmizet, s tohoto blázince. Nikoho tu nemám jen vás které se musím vyspovídávat." ukončila jsem svůj proslov a posadila se na mojí postel v mém ' pokoji'. Mohla jsem si ho upravit jak jsem chtěla ale moc věcí se tu nedalo sehnat takže jsem ho nechala tak jak jsem ho spatřila poprvé.

"Moc dobře vím jak se cítíš." řekla ta mladá dívka co byla moje psycholožka.

"Až si prožijete to co já tak potom mi řekněte jestli jste se teď cítila jako já. Celý dny sedim v tomhle pokoji a koukám do těchto hnusných zdí které pokrývá plýseň, měly by jste to tu opravit jestli nechcete aby tady děti začínali umírat."

"Já tě chápu Kim ale dnes jsem ti přibesla dobrou zprávu tedy doufám." usmála se na mě ale já jí úsměv neopětovala.

"To jsem zvědavá jakou."

"Usoudila jsem že jsi ve stavu kdy by jsi k sobě dokázala někoho pustit. A tak jsem ti našla skvělou rodinu kde by jsi dokonce měla i sourozence."

"Já ale k nikomu nechci."

"Ukážu ti jejich fotku a rodina se ti určitě zalíbí." zahrabala ve svojí kabelce a fotku předložila předemě. Černovlasá paní vypadala velmi mile a její úsměv byl moc pěkný. Vedle ní postával o něco větší muž s menší vyditelnou pleškou. Před nima stála mladá dívka která byla podobná její mamince. Jenže měla světle plavé vlasy. Můj pohled se však zastavil na vysokém chlapci s kudrnatými vlasy a krásně zelenýma očima. Úsměv který ukazoval jeho nádherně bílí chrup a který tvořil ty roztomilé dolíčky na tvářích. Škoda že budem rodina, docela se mi líbí.

Pro případ že jste to nepochopili, ty díli které byly před tím Kim vyprávěla její psycholožce. Moc se mi tento příběh líbí a doufám že i vám. Ještě se v tomto příběhu bude dít hodně a tak nepřestávejte číst. Snad víte ke komu se Kim zachvíli přistěhuje. Jinak jak jste si užili Vánoce a snad jste se svých dárků spokojeni tak jako já. ❤