Stay strong

3. Chapter

"Proč jsi to nenahlásila už dřív?"

"Bála jsem se, on mi vyhrožuje."

"Už bude všechno v pořádku nemusíš se bát."

"Nasedni do auta a můžeme vyrazit." poslechla jsem muže v obleku a s okýnka jsem uviděla policejní auto. Proč sem jede policejní auto? Dva policajti vběhli k nám do domu a po chvíli vyšli s mým tátou který měl ruce spoutaný za zády. Oni ho zatkly? Co když mě najde až ho pustí a něco mi udělá? Muž v obleku co mě poslal do auta si sedl na místo řidiče a nastatoval auto.

"Kam vedou tátu?" zeptala jsem se.

"Neboj už ti nebude ubližovat. Půjde k soudu a pár let se tu neukáže."

"A až ho pustí tak si mě může najít a něco mi udělá." řekla jsem se strachem.

"Nenajde tě o to se nemusíš bát. Pošleme ho do jiné země." konečně jsme vyjeli s této ulice.

"A kam jedeme?"

"Tam kde ti bude mnohem líp. Musíš se s toho dostat."

"Já nepůjdu na psychiatrii ! " Vykřikla jsem ani nevím jak.

"Nejedem do psychiatrie. Budeš v domově pro děti jelikož nemáš nikoho kdo by si tě vzal do péče. A aby jsme tě přiřadili do nějaké rodiny nemůžem protože nevíme zda by sis je pustila k tělu po tom všem co sis prožila." Auto zastavilo  já se podívala kde to jsme. Okolo byl vysoký plot, pár stromů pod kterýma byly lavičky a malé hřiště na kterém si hrálo pár dětí. To jsem dopadla, nikdy jsem si nemyslela že skončím v děcáku. Kvůli otcovi který se nedokázal smířit s tím že mamka už neni mezi námi. Moc mi chybí ale já to taky musela překonat ale on ne začl mě znásilnovat a opíjet.

"Můžem jít?" zeptal se mě ten muž, slabě jsem přikývla a vystoupila s auta. Vešli jsme do té ošklivé budovi a já následovala muže do jednich dveří.

"Dobrý den." pozdravila jsem starší paní.

"Ahoj, vítej mezi námi." usmála se na mě.

"Pojď ukážu ti tvůj pokoj a povím ti jak to tu chodí."  řekla ke mě a společně jsme vykročili ven s místnosti.

"Tak já už půjdu a ty si užívej nový život bez problémů." řekl mi a začal se vzdalovat až zmizel uplně.