|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·3·|

·TAEHYUNG·

Nikdy jsem nevěřil na věc jako je osud, ale dnešek mě utvrdil o opaku. Byl jsem mírně rozhozený, z té celé situace. Špatně se mi dýchalo, mé dlaně se potily a kravatu co jsem měl okolo krku, se mi zdála více utažená. Neměl jsem nejmenší tušení, co se to se mnou děje. Svůj pohled jsem upíral pouze na tu dívku, co seděla zase přímo přede mnou. Danielle, tak krásné jméno. 

"Pokud to chápu dobře, tak my budeme spolupracovat s nimi?" Pronesla najednou blondýna, která se tuším jmenovala Mia. Nějak při tom rozhození, jsem zapomněl ostatní jména zbylých dívek. Popravdě jsem nic moc o nich nevěděl, stejně tak i kluci. Jen to, že pocházejí z Británie a jejich název skupiny je The Smiles. Všechny jsem si je pokoušel prohlédnout a zapamatovat si aspoň jejich tvář, ale můj pohled se pokaždé vracel jen k ní.

"Přesně tak." Usmál se spokojeně Andy. "Budete mít týden na zabydlení se a seznámení, ale pak vás čeká práce. Do dvou měsíců musíte mít natrénované vaše songy a choreografie, tak aby jste vše uměly nazpaměť. Více vás budeme informovat v průběhu, tak snad ten rok nějak společně přežijete." Jeho až přehnaný úsměv věnoval všem. Už se dal pomalu do kroku s jejich manažerkou k odchodu, ale ještě se rychle otočil k našemu stolu. "Zapomněl jsem říct jednu podstatnou věc." Odkašlal si s úsměvem. "Jak už víte, budete bydlet vedle sebe. To znamená, že je zákaz pokušení o nějaký milostní vztah. Klidně si pište zprávy mezi sebou, volejte, navštěvujte a přátelte se, ale žádný přespávání. Čistě přátelství, žádná láska."

···

Pořád jsme seděli u jídelního stolu a tak nějak se seznamovali. Teda, abych to upřesnil. Já mlčel a jen je poslouchal, tak jako vždy. Nic jsem neříkal, většinu času totiž mluvil Namjoon a Hoseok. Ostatní se občas něčemu zasmáli a sem tam něco řekli. Moc jsem se ani do konverzace zapojovat nechtěl. Ne že bych neuměl anglicky, na opak. S kluky jsme totiž dost pokročili v učení a zdokonalování se v cizích jazycích. Jenže jsem se bál, že řeknu něco co se nehodí a ztrapním se.

"Ale zapamatovat si vaše jména, je celkem těžké." Uchechtla se zrzka, Paige. Jo, to jsem jí musel dát za pravdu, protože já jsem si ty jejich taky moc nepamatoval.

"Tak schválně." Usmál se Jimin a mrkl na ní.

"No, tak ty jsi Jimin." Zasmála se a ukázala na něj. "Ty Jungkook a ty Yoongi." Takhle pokračovala dál, až prstem ukázala na mě. "Uhh, Teh? Ne. Teahg?" Hádala a zkoušela vyslovit mé jméno správně.

"Taehyung." Řekl jsem, bez jakékoliv emoce. Podíval jsem se na dívku, která taky dneska nic neřekla. Když se naše oči střetli, sklopila opět svou tvář. Tohle se opakovalo dnes už poněkolikáté, když jsme se na sebe podívali, tak dělala jakoby tu vůbec neseděla. Přišlo mi to tak trochu roztomilé.

Nemůžu si pomoci, ale zkrátka mě nějakým způsobem zaujala.

"Konečně! Už jsem měl takový hlad." Vykřikl hladový Jin a hned si na hůlky namotal nudle. Nějak se všichni shodli na tom, že by byl dobrý nápad spolu i poobědvat. Byl jsem na jednu stranu i rád, že před sebou mám jídlo, protože mi už dost kručelo v břiše. A tak jsem Jinove činy zopakoval.

Zarazil mě však pohled dívky přede mnou, která na nudle koukala s nechutí ve tváři. Že by jí nechutnala naše kuchyně? Co vím, tak si zatím ještě nikdo neztěžoval na Korejské jídlo. Už jsem jí chtěl pobídnout k tomu, aby okusila aspoň kousek a třeba změnila názor.

Ale přerušila mě osoba sedící vedle ní. "Už zase?" Prohodila polohlasem k ní Zoey. Naklonila se blíž k jejímu uchu a něco jí zašeptala, nad čím Zoey jen přikývla. Pak jen v rychlostí blesku vstala a odešla. Všichni jsme se nad odchodem Danielle nechápavě pozastavili. "To nic, jen si zvyká na jiné prostředí. Často jsme teď cestovali, kvůli našemu začátku. Bude v pohodě, takhle je to vždycky." Jen se nervozně zasmála a dále pokračovala v jídle, stejně tak i ostatní. Zamračil jsem se nad jejími slovy. Něco mi říkalo, že neříká pravdu.

···

·DANIELLE·

Anonym: Zdá se mi to nebo si opět přibrala?

Anonym: Měla by sis hlídat víc svou váhu milá Danielle. 

Anonym: Určitě by sis nepřála, aby tě vyhodili ze skupiny. Že ne? 

Anonym: Víš, že všechny Asiatky mají pěknou a štíhlou postavu? 

Anonym: Teď v Koreji budeš všem pro smích. 

Anonym: Jak mezi nimi budeš vynikat s tím svým velkým zadkem.

Už jsem nemohla.

Zvracela jsem na prázdno. Neměla jsem už co, ale žaludek pořád pokračoval. Vyčerpaně jsem se opřela o zeď vedle záchodu, který jsem před chvíli objímala. Natáhla jsem se po telefonu, který jsem s obtíží odemkla.

Anonym: Copak? Řekla sis už konečně, že se přestaneš ládovat?

Anonym: Nebo ti snad Asijské jídlo přijde až příliš zdravé?

Nevědomky mi začaly téct horké slzy po tvářích. Hodila jsem telefonem přes celou koupelnu, i kdyby se rozbil, tak mi to bylo už jedno. Přitáhla jsem si kolena blíž k tělu a začala potichu vzlykat, protože hotelové zdi jsou tady dost tenké.

Proč?

Proč mi tohle někdo dělá?

Co jsem komu udělala, že se mi někdo takhle mstí.

Už takhle dál nemůžu.