|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·7·|

·TAEHYUNG·

Dani: Už mě nebaví jen ležet a koukat do zdi. 

Tae: Tak si vyhledej fotky mě a koukej na ně (∩˃o˂∩)♡

Dani: To ale není opravdové. Spíš bych tě ráda viděla na živo (人◕ω◕)

Tae: To můžu hned napravit.

Už dva dny byla Danielle jen v domu a léčila se z nemoci. Podle toho co vím právě od ní, tak její horečky se snížily, za což jsem byl neskutečně rád. Jediné co mě trápilo bylo, že jsem nemohl jít za ní. Nechtěli jsme, aby to bylo nějak nápadné, a tak jsme si jen posílali zprávy. A to bylo aspoň pro mě, hrozně málo.

S povzdechem jsem se rozvalil na mou postel. Nevím co se to děje, nevím co se děje se mnou samotným. Jsem plný hormonů a přijde mi, že vždycky když je po mém boku ona, tak je nedokážu ovládat. Nikdy jsem si nemyslel, že někdy v životě potkám holku, která mi poblázní hlavu během pár týdnů. Ale jedna věc mi pořád vrtala v hlavě. Jak to s námi je? Spíš co je mezi námi. Oba jsme věděli, že žádné vztahy či projevování nějaké lásky nemůže být, to by byl konec. Obával jsem se však toho, že lásku mezi sebou už máme. Bráníme se tomu, ale něco v nás je tak silné, že tomu začínáme oba podléhat.

Jakoby má mysl přestala fungovat. Bylo mi jedno, jestli mě někdo uvidí u dívčího domu. Bundu i boty jsem si rychlostí blesku na sebe natáhl, a pak si to mířil tichým krokem ven z našeho domu. Byl jsem přesvědčen, že takhle pozdě v noci už kluci dávno spí.

"Kam jdeš?" Nadskočil jsem, když jsem za sebou uslyšel rozespalý hlas. Otočil jsem se na danou osobu a v hlavě přemýšlel co říct. "Takže je to pravda, myslel jsem si to." Usoudil a pokýval hlavou v náznaku souhlasu. Nechápavě jsem se na něj podíval. Co je pravda? "No nekoukej tak. Vím, že někoho máš. Nezapírej to." Uchechtl se. Šokovaně jsem na něj hleděl. Tohle se nesmí nikdo dozvědět.

"Jimine, prosím tě-"

"Jsem tvůj kamarád už od střední. Myslíš, že bych tě podrazil? Ani náhodou. Tak utíkej, ať nečeká dlouho. A někdy mi o ní musíš povědět." Mrkl na mě a už ho nebylo. Tohle v plánu rozhodně nebylo. Když to zjistil Jimin, tak co když to ví už všichni? Jen doufám, že nezjistí kdo je ta osoba, do které jsem nejspíš zamilovaný.

···

"Proboha Tae! To jsi ani jednou nepomyslel na to, že bys mohl z toho okna spadnout a ublížit si?" Šokovaně se na mě dívala, když jsem s tichým dopadem skočil k ní do pokoje. Narovnal jsem se a celou si jí prohlídl. Musela teď vyjít z koupelny, podle jejích vlhkých vlasů. Ani nevím jak, ale na mojí tváři se objevil menší úsměv.

"Ty jsi se o mě bála?" Nadzvedl jsem jedno obočí a šel si to pomalým krokem k ní. Nemohl jsem si nevšimnout jejího menšího zaskočení v její tváři, jenže pak si odkašlala a nasadila vážný výraz. Došel jsem až k ní a pousmál se. "Dani?" Oslovil jsem jí, když jsem si všiml jak si mě zaujatě prohlíží, to můj úsměv jen rozšířilo.

"Co když sem někdo přijde? Nebo tě holky uslyší. Tohle ne-" Musel jsem jí nějak přerušit. Přerušit dlouhým a vášnivým polibkem, který jsem nejlépe uměl. Přitahoval jsem si jí k sobě co nejvíc to šlo. Připadal jsem si jak utržený ze řetězu, když se naše rty o sebe třely. V tom mě ale od sebe odtáhla, nad čímž jsem se zamračil. "Slíbil jsi, že už tohle neuděláš."

Musel jsem se uchechtnout. "Ale no tak." Zakroutil jsem hlavou s úsměvem a palci hladil její boky. "Víš, chtěl bych si s tebou promluvit. O tom co se vlastně děje." Po mých slovech se nechápavě zatvářila. Jen jsem se usmál a za ruku jí vedl k její posteli, kam jsme se následně posadili. "Já vím, že tohle není vůbec správné. Vím, že by z toho mohly být špatné následky, pro nás oba." Odkašlal jsem si a i když jsem se díval na naše spojené ruce, věděl jsem že mě s očekáváním poslouchá. "Něco mezi námi je Dani. A já bych to něco, hrozně rád s tebou zažil. Sice by to bylo jen naše malé tajemství, ale chtěl bych to risknout."

"Tea já-" Chtěla mě přerušit.

"Ne počkej." Zastavil jsem jí a podíval se do jejich očí. "Myslím to vážně. To co cítím, když jsem s tebou je něco nepopsatelného. Cítím, že tě mám hodně rád, Dani." Těžce jsem polkl a pevněji sevřel její dlaň. "Tak prosím, dej tomu taky šanci." Šeptl jsem a v duchu jsem si oddechl, že jsem to dokázal říct.

Chvíli bylo mučivé ticho. Bál jsem se, že mě odmítne. Ani bych se nedivil, jen blázen jako jsem já, by riskoval takovou věc. Přece jen, kdyby něco takového zjistila společnost, zkazil bych kariéru nejen sobě, ale i Danielle. Jenže, ty pocity, které mám v sobě jen díky ní, jsou tak silné.

"Dám." S úsměvem řekla a mé srdce se rychle rozbušilo. "Já tomu šanci dám, Tae." Jemně se zasmála a já musel taky. Opadla ze mě veškerá nervozita. Neváhal jsem ani chvíli a naklonil se k ní. Konkrétně k jejím rtům.

Znovu jsem jí políbil, ale už z daleko lepším pocitem.