|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·6·|

·DANIELLE·

"Tak jo kluci, dáme si to ještě jednou a potom máte pauzu." Rozkřikl se Sean a pustil opět tu samou píseň, která byla tak rytmická a celkem i chytlavá. To jak se jejich těla stejně pohybovala, bylo neskutečné. Byli tak sehraní a ani jednou neudělali žádnou chybu, což bylo na tom nejvíce fascinující. Myslím, že jsem nebyla jediná, která na nich oči mohla nechat.

Bylo mi jasné, že s holkami to bude nějakou dobu trvat, než budeme takhle taky tak sehrané. Jsme sice začínající skupina, která se teprv všemu učí, ale už teď jsme si připadaly jako ty největší nemehla. Bála jsem se toho, že od kluků fanynky nás nepřijmou a budou nás nenávidět. Ještě se to úplně nevypustilo do světa, že budeme předskokanky BTS. Už jen to, že oni jsou chlapecká skupina a my dívčí, tak to bude největší problém pro právě pro fanoušky.

Z myšlenek mě probudilo tleskání holek, které seděly vedle mě na židlích. Porozhlédla jsem se po místnosti a zjistila, že kluci už skončili a už dávno stáli u stolu s láhvemi vody. Nějak jsem ani nepostřehla odchod holek, co stály u nich a chválily jejich kroky a hudbu.

"Ach jo, kéž bych byla taky tak dobrá jako vy." Povzdechla si nahlas Mia. "Jak je to vůbec možné, že neuděláte ani jednu chybu?" Otázala se opět a nechápavě na ně hleděla.

"To je rozený talent Mio." Odvětil jí na to Hobi, nad čím se začali všichni zasmát.

Začala mě bolet hlava a břicho. Připadalo mi, že se mnou točí snad celý svět. Tak jsem se opatrně zvedla ze židle. Musela jsem jít odtud pryč.

···

Už dobrých patnáct minut jsem seděla na chodbě. Studená podlaha byla pro mě, tak příjemně ochlazující. Připadalo mi, že celé mé tělo je v jednom ohni. Žaludek jsem měla nepříjemně stažený, který přímo volal aspoň o malý kousek nějakého jídla. Jenže jsem věděla, že to nesmím udělat. Kdybych teď něco snědla, už bych objímala záchodovou mísu. Vlastně jídlo byla teď poslední věc, která mě trápila. Jedna jsem naposledy ráno, což byla jen ovesná kaše, ta jediná se dala považovat jako za normální jídlo pro mé tělo. 

Usoudila jsem, že je mi o trochu lépe. Musím se vrátit, aby si nemysleli, že jsem utekla a na všechno se vykašlala. Nemůžu dopustit, aby mě vyhodili ze skupiny hned ze začátku. Dlaněmi jsem se zapřela o zem a pomalu se postavila na nohy, když v tom jsem ucítila na mých bocích cizí ruce. Ihned jsem je ze sebe setřásla a co nejrychleji se odtáhla.

"Proč se mi vyhýbáš? Děje se něco?" Hluboký, ale tak moc příjemný hlas se rozezněl prázdnou chodbou. Nedokázala jsem se mu podívat do očí.

Po polibku s Taehyungem, jsem s ním ještě nemluvila, a tak nějak ani nechtěla. Věděla jsem, že tohle prostě nesmíme a navíc ho ani pořádně neznám. Ano, sice jsme si spolu psali a moc se mi líbil. Ale tohle nejde, můžou z toho být velké problémy. Náš vztah má být čistě pracovní nebo přátelský, žádné románky. Tohle jsem si všechno moc dobře uvědomovala, jenže něco ve mě mi říkalo pravý opak. Od toho momentu, kdy se naše rty spojily v jedny, tak jsem nemohla na něj přestat myslet. Vím moc dobře, že je to špatné, ale když si Taehyung ukradl mou první pusu, něco to se mnou udělalo. Něco, co se mě drží do teď. A jak chci a sebevíc se tomu bráním, tak se toho nemůžu zbavit. 

"Dani." Oslovil mě jemně a přistoupil ke mě o krok blíž. "Je to...je to kvůli tomu, že jsem tě políbil? Pokud tomu tak je, tak nechci aby ses mi vyhýbala. Já už to nikdy neudělám, přísahám. Jen se mi nevyhýbej, prosím." Dalším krokem se přiblížil ke mě úplně. Jeho vůně mě okamžitě udeřila do nosu, což mě hned omámilo.

"Nevyhýbám se ti." Těžce jsem ze sebe vydala. Můj hlas zněl, tak jako bych v krku měla knedlík. Nemohla jsem ani polknout. Netuším, jestli jsem se začala červenat. Bylo mi takové horko, že jsem to nepoznala. 

"Tak se na mě podívej a řekni mi to ještě jednou." Jeho dlouhé a štíhlé prsty jsem ucítila na tváři, kterou mi jemně a pomalu nadzvedl. Přivřela jsem své oči a snažila se koukat jinam, jen ne na něj. "Danielle? Jsi v pořádku?" Nemohla jsem si nevšimnout, jak jeho hlas zněl překvapeně. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale neměla jsem to dělat. Ach, ty jeho oči.

"Jsem." Odpověděla jsem stroze.

Jeho příjemně studené dlaně se dotýkali mého horkého obličeje.

"Vždyť ty celá hoříš!"