|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·18·|

·TAEHYUNG·

"Taehyungu?" Uslyšel jsem tichý šepot mého jména, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Byl jsem ve známém pokoji, který byl cítit předraženou vůni, to se mi dost protivilo. Ležel jsem na posteli a byl neschopný nějakého pohybu. Pak jsem si přejel rukou po břiše, které bylo bez látky. Co se to stalo? Chtěl jsem nadzvednout hlavu a podívat se, kde je můj zbytek oblečení. Ale jakoby mě mé tělo neposlouchalo.

"Pšt, odpočiň si." Promluvil na mě ženský hlas, který mi byl tak trochu povědomí. Ucítil jsem na svých stehnech nějakou váhu, což mě hned probralo, pak se ale osoba blížila k mému krku. "Ach Taehyungu, jsi tak krásný." Nepříjemné polibky se dotýkaly mého krku až ke koutku mých úst. "Co na té ošklivce vidíš? Vsadím se, že sex se mnou byl daleko lepší, nemý-"

"Kdo jsi?" Prskl jsem na osobu, když už se mi povedlo otočit hlavu tak, abych na ní viděl. Carol? Co ta tady dělá? A proč jsme oba nazí? Ne, jen to ne. Začal jsem se zmateně dívat kolem sebe, až jsem postřehl kelímek s nějakou tekutinou. Zaťal jsem pěsti a naštvaně ze sebe shodil tu blondýnu, která po mém činu skončila na zemi. S těží jsem si stoupl a přitom si nasadil kalhoty s košilí. "Kde je Danielle?!" Vyjekl jsem na ní.

S úsměvem se na mě dívala, jakoby byla se vším spokojená. "Ale zlato, tu už nepotřebuješ. No a, vsadím se, že ona tebe už teď určitě ne. Ne, po tom co viděla."

Po jejich chladných slov mi přejel mráz po zádech.

Co se děje?

···

·DANIELLE·

Už mě ten neustálý pláč unavoval. Nemohla jsem se pořádně nadechnout, ani se pohnout. Tak moc to bolelo, tak moc bolel ten pohled. Nechtěla jsem tomu věřit, ale když jsem viděla v posteli jeho, mou kamarádku a taky členku skupiny, tak mě to donutilo k opaku. 

Jenže tohle nebyla Taehyungova chyba, ale má. Nechtěla jsem, aby ty fotky nás dvou, viděl celý svět. A tak jsem udělala přesně to, co stálo ve zprávě. To já zavolala Taeho k nám domů, aby přišel ke mě do pokoje. To já jsem připravila kelímek s lístečkem, aby to ihned vypil. Já ho tam nechala a věděla, co se přesně bude dít. Ale nevěděla jsem, že to bude právě ona. 

Carol. 

Ona byla ten anonym.

Nevím jak dlouho jsem seděla na studené podlaze v koupelně, bylo mi to jedno. Dveře se najednou prudce otevřeli, nad čím jsem polekaně poskočila. Přes uslzené oči jsem těžce rozeznala mužskou postavu, která byla tmavě oblečená. Co jsem ale přesně rozeznala, byla ta taška. Taška, jenž obsah jsem moc dobře znala. Situace, když mi Sue vyhrnovala rukáv. Muž silně svírající mou ruku. A pichlavý pocit, který se po pár sekundách změnil na nepopsatelný. 

Mé vzpomínky se vytratily, když jsem otevřela oči. Spatřila jsem odcházejícího muže a stékající krev po mé ruce, s jehlou vpíchnutou v ní. Hlava mi postupně klesala, stejně tak i mé tělo sláblo a dopadalo na chladnou podlahu. Klidně jsem dýchala a omámeně sledovala svou ruku, která se každým mým mrknutím stávala rozmazanější. 

Lehce jsem se pousmála, když jsem si vzpomněla na doteky Taehyunga, který mou ruku hladil. 

Byla mi neskutečná zima, ale nemohla jsem se pohnout, abych si šla lehnout do postele. Má hlava mě začala třeštit, až jsem chvilkami nevěděla, jestli je to tou zimou nebo bolestí. Nehybně jsem ležela, jen krev z mé ruky se rychle vytrácela z mého těla. Začali se mi klížit oči, jako bych snad neměla žádnou sílu v očních víčkách. 

Je tohle konec všeho? Nebo jsem jen tak neskutečně unavená? Možná si potřebuji na chvilku odpočinout. Až se vyspím, tak bude všechno lepší. 

Zavřela jsem oči a vnímala svůj poslední nádech, než všechno zmizelo. 

Nic neexistovalo. 

Tma. 

Ticho. 

Žádná duše. 

Jen samota.