|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·16·|

·DANIELLE·

Mé prsty se znovu vpletly do jeho vlasů, nad čím spokojeně vydechl. Na mé tváři stále pohrával šťastný úsměv, protože přesně takhle jsem se právě teď cítila. Šťastně. Nechtěla jsem, aby tahle chvíle skončila, moc se mi líbilo, když jsme byli v objetí a užívali si sami sebe. Ale jakoby bych mými myšlenkami konec té chvíle přivolala. Taehyung se začal zvedat z postele, tím i mé tělo opustilo jeho objetí. 

Nespokojeně jsem zakňourala. "Kam to jdeš?" Snažila jsem se zachytit jeho ruku, ale marně. Už dávno byl na nohách a mířil si to ke svému oblečení. 

Mým pokojem se ozvalo jemné zasmání. "Nikam neodcházím." S úsměvem se na mě podíval. Pak se sklonil ke své bundě a něco hledal po kapsách. Stoupl si a v dlaních svíral menší bílou krabici, s kterou přešel zpátky k posteli. "Málem bych zapomněl. Snad tě to aspoň trochu potěší, když už jsem ti předešlý zničil." S provinilým úsměvem se posadil ke mě. Přitáhla jsem si peřinu víc k tělu a zády se opřela o rám postele, i s krabicí, kterou mi už stihl vložit do dlaní. 

Se zkoumavým pohledem jsem si jí začala prohlížet, až jsem jí nakonec otevřela. Po zjištění, že je to nový telefon jsem se okamžitě podívala na Taehyunga. "To ne. Tohle nemůžu přijmout." Okamžitě jsem mu krabici s telefonem vracela zpátky, ale hned mě v tom zastavil. 

"Ne. Jen si to vezmi, je to dárek. Já ti ho zničil, tak si ho prosím vezmi. Už mi chybí naše psaní, takhle aspoň budu mít pocit, že jsem pořád s tebou, když už nemůžeme být v některých situacích spolu. Udělá mi to radost, vážně." Zadíval se mi do očí. S povzdechem jsem si krabici zpátky vzala, ale pořád jsem měla špatný pocit. Muselo to stát hodně peněz, ani mu to nemám jak vrátit. 

Odložila jsem telefon na noční stolek, a pak se přivinula k Taemu do objetí. "Děkuji. Nevím jak ti to mám vrátit, mám z-" Přerušily mě jeho rty na těch mých. Šokovaně jsem se na něj podívala, když se ode mě odtáhl. 

Šibalsky se usmál. "Už jsi mi to vrátila." Řekl, což mě zarazilo. Nepamatuji si, že bych mu dala nějaký dárek nebo něco pro něj udělala. Zapomněla jsem na něco? Všiml si mého nechápavého pohledu, nad čím se začal smát. "Před půl hodinou, vzpomínáš si?" Hned jsem po jeho slovech zčervenala, když jsem si uvědomila o čem to vlastně mluví, to ho rozesmálo ještě víc. "Ale no tak. Nestyď se, Dani." Políbil mě s úsměvem na mou červenou tvář. 

Znovu si lehl na postel a uvelebil se na mém břiše, pak mě jednou rukou objal kolem boku. Hladila jsem ho po zádech, když se najednou otočil tváři ke mě. "Stalo se něco?" Zeptala jsem se opatrně, protože vypadal, že by chtěl něco říct, jen nevěděl jak začít. 

Odkašlal si. "Ne, jen ti chci něco říct." Pobídla jsem ho, aby pokračoval. "Volal jsem s rodiči a tak nějak jsme si povídali, pak jsem ale měl nutkání, tak jsem jim o tobě řekl." V šoku jsem na něj zírala. Řekl o mě svým rodičům? Proboha. "Teda, řekl jsem jim o nás. Řekl jsem, že tě miluji a jsi úžasná, krásná dívka Dani. Že jsi pro mě ta pravá a cítím, že má láska k tobě je každým dnem silnější." Jen jsem na něj s údivem zírala a nenacházela svá vlastní slova. Vzal mou dlaň a přitiskl si jí ke rtům, vtiskl na ní polibek a jemně jí sevřel mezi tou svou. "Chtějí tě poznat, Dani. Chtějí vědět, koho jsem si vybral za svou dívku." Usmál se a nepřerušoval náš oční kontakt. 

Ani jsem nepostřehla, že se mi v očích tvoří slzy, dokud jsem nezamrkala a jedna slza se objevila na mé tváři. Hřbetem ruky jsem si jí setřela a vydechla přebytečný vzduch. "Taky tě miluji Tae, jsi první člověk, který mě mění k lepšímu a má mě rád takovou jaká jsem. Moc ráda tvé rodiče poznám." Usmála jsem se na něj. Chvíli pobíral má slova, až pak se široce usmál a sevřel mě ve své náruči. 

Tohle je pravá láska? Nebo pořád sním?