|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·11·|

·TAEHYUNG·

Probudilo mě zvonění mého budíku, nad kterým jsem si jen povzdechl a hned ho vypnul. Ucítil jsem vedle sebe pohyb a následné zaskřehotání. Pousmál jsem se, když mi došlo kdo vedle mě leží. Neváhal jsem ani chvíli a přetočil se na druhý bok. Ležela ke mě zády, svou ruku jsem přehodil přes její bok a přitáhl si jí k hrudi do svého objetí. Vtiskl jsem jí polibek do voňavých vlasů po jasmínu a užíval si tenhle moment s ní. 

Pak ale její dlaň chytla tu mou, která jí objímala. Na hřbet mé ruky přitiskla své rty, které mě jemně hladily po pokožce. "Proč si měl nastavený budík tak brzo ráno, když je víkend?" Zamumlala a spokojeně se ještě víc k mému tělu přitiskla. Nemohl jsem se přestat usmívat, protože mi po ránu přišla jako vždy, tak roztomilá. 

Znovu jsem jí políbil do vlasů. "Není víkend, ale teprv čtvrtek. Máme trénink, zítra je už náš první společný koncert. Copak jsi zapomněla" Tiše jsem jí šeptl do ucha. 

Po mých slovech se hned ode mě odtáhla, nad čímž jsem nespokojeně zakňoural a zamračil se. Podíval jsem se na její postavu, kterou jsem těžko rozeznával, při šeru kvůli tmavých zatažených roletách v okně. Ale to jak si rychle začala oblékat svou bundu, jsem postřehl téměř okamžitě. 

Už jsem chtěl něco říct, když v tom mě hned zastavila. "Musím jít. Úplně jsem to vypustila z hlavy! Bože, jen doufám, že holky ještě spí." Znovu se na mé tváři usadil úsměv, když začala plašit a tvářit se u toho nervozně. Prsty si prohrábla své vlasy a chtěla se rozejít ke dveřím, v tom jsem jí, ale pro změnu zabránil já. 

Rychle jsem vstal z postele a za ruku si jí přitáhl opět k sobě. "To jen tak utečeš?" Nechápavě se po mých slovech zatvářila. "Ani se se mnou nerozloučíš?" Našpulil jsem ublíženě rty a díval se na ní se smutným výrazem. 

Začala se tiše smát. "Ach jo, Tae." Povzdechla si, ale hned po tom vzala mé tváře do svých dlaní a něžně mě políbila. "Za pár hodin se uvidíme. Kdyby něco, tak piš. Doufám, že nic nepokazím." Pousmála se a prsty mi trochu poupravila rozcuchané vlasy. 

"Jsem si jistý, že budeš dokonalá." Ujistil jsem jí a taky jí věnoval rychlou pusu. 

Usmála se na mě a už opouštěla tichými kroky můj pokoj. 

Už teď je mi po ní smutno. 

Občas si fakt připadám jako dítě, ale když ona je jediný člověk, který mi dává tu pravou lásku. Má rodina je ode mě daleko a proto mi i jen chabé objetí dost chybí. Jsem člověk, který doslova vyhledává lidský kontakt. Jasně, že se objímám i s kluky, ale s nimi to je na nic. Proto jsem teď docela závislý na dotecích Dani, vždy mě to tolik uklidní a ujistí, že se necítím tak sám. 

Přestal jsem přemýšlet a vydal se do sprchy. Včera večer jsem se na to už vykašlal, neměl jsem na to sílu. 

Vešel jsem do své koupelny, sundal ze sebe oblečení ze včerejška a poté se ocitl ve sprchovém koutu. Mé rozbolavělé tělo, které poslední týdny dostávalo dost zabrat z tréninků, se konečně mohlo uvolnit. Ani jsem nechtěl pomyslet na to, jak dopadnu po dnešku. Těšil jsem se, ale zároveň se mi nikam nechtělo. Nejraději bych byl v mém pokoji, pojídal křupky u filmu a mazlil se s Dani. To by se mi zamlouvalo ze všeho nejvíc.

Jenže tohle byly jen mé představy. Práce volá a mě nic jiného nezbývá, je to moje povinnost, na kterou jsem se já sám dal dobrovolně. Doufám, že mi to rychle všechno uteče, abych mohl být co nejdřív doma a mít u sebe jen jí.