|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·10·|

·DANIELLE·

Ani nevím jak se to stalo. Měla jsem čtvrtou skleničku bílého vína, které mi vůbec nechutnalo, ale cítila jsem se po něm dobře. Byla jsem v tuhle chvíli, tak šťastná. Nic mě netrápilo, nemyslela jsem na mé rodiče, kteří se mi už měsíc neozvali, nezajímal mě nějaký anonym. Ani mi už nebylo do pláče, když jsem si vzpomněla na tu situaci s Taehyungem, která se před pár dny stala. Cítila jsem se najednou tak volná a bezstarostná. Smála jsem se na celé kolo a dvakrát už spadla ze židle, bylo mi skvěle.

"Ach Jine, ty jsi tak vtipný." Rozesmála jsem se nanovo, až jsem si polila triko od vína. Jenže mě to bylo fuk, naprosto. Podívala jsem se na mého dnešního společníka, který se nade mnou jen usmíval a sem tam zakroutil hlavou.

Najednou si stoupl, obešel stul a stoupl si za židli, na které jsem jak takž seděla. Ucítila jsem jeho teplé dlaně na ramenou, to mě zastavilo v jakékoliv činnosti. "Myslím, že by už to pro tento krát stačilo, Danielle." Jemně mi vytrhl sklenku z ruky a odložil jí na stůl. Nechápala jsem proč to udělal, a tak jsem se pro ní natáhla zpátky. V tom mě zastavila jeho vysoká postava, která se nějakým zázrakem objevila vedle mě. Vyjeveně jsem se na něj koukala a pozorovala, jak se ke mě svým obličejem přibližuje. "Víš, že ženy jako jsi ty, se mi moc líbí?" Jeho hlas najednou zněl tak soustředěně a docela i směšně. Chvíli jsem se zadívala do jeho očí, ale hned na to vyprskla smíchy a jsem si jistá, že jsem ho musela poprskat.

"Jinnie, nebuď tak vtipný." Zamumlala jsem přes smích a zavrtěla hlavou. Zase jsem se přestala smát, když uchopil mé tváře do svých dlaních a přiblížil blíž. Snažila jsem se od něj co nejsilněji a nejrychleji dostat pryč, ale mé opilecké schopnosti byli na bodu mrazu. Pak to udělal za mě sám, nebo spíš někdo? Taehyung. Nadzvedla jsem obočí a zrakem přeskakovala mezi Jinem a ním.

"Já-" Umlčel Jina během sekundy. A když umlčel, tak se vším všudy. Jedním rychlím pohybem Jin skončil na zemi, z které se díval na člověka, co mu dal pěstí.

"Ty mlč." Sykl mezi zuby a nenávistně na něj naposledy pohlédl. Pak se otočil ke mě, musela jsem vypadal vystrašeně, když jeho výraz najednou tak změkl. Přešel ke mě a potáhl mě za ruku do stoje, jenže mé nohy se do sebe zamotaly. "Tak pojď." Vyzdvihl mě na jeho ruce, a tak jsem si své dlaně propletla za jeho krkem. Během okamžiku se rozešel do schodů.

"Tae?" Oslovila jsem ho s pohledem upřeným na jeho tváři. "Víš, že jsi můj úžasný princ?" Všimla jsem si jeho menšího pobavení v obličeji. "Ne, vážně. Miluji tě Taehyungu." Zašeptala jsem větu, kterou jsem opravdu cítila od srdce. Když vyšel schody, tak se zaraženě zastavil, jakoby viděl něco co není reálné. Pak si ale povzdechl a vešel nejspíš do jeho pokoje. Došel se mnou k posteli a posadil mě na ní. Otočil se ke mě zády a byl potichu, což mě zarazilo. "Tae, čekala jsem, že mi na to něco řekneš a ty-"

"Dost Dani, jsi opilá a nevíš o čem mluvíš. Já nechci, abys mi takové věci říkala, když jsi pod vlivem. A promiň, že teď nechci mluvit, ale pěkně mě naštval Jin za to jak se tě snažil políbit. Takhle to-" Neměla jsem trpělivost ho dále už poslouchat, a tak jsem začala konat po svém. Za ruku jsem ho přitáhla ke mě na postel, na kterou si tak nešikovně lehl. Přitiskla jsem se na něj a nedočkavě ho políbila. Bála jsem se, že mě od sebe odtáhne, ale když si mě sám přitáhl blíž k sobě, strach byl pryč.

Jenže spojený našich rtů netrvalo dlouho. Přece jen mě od sebe odtáhl a sedl si. Tím mě donutil, abych si sedla vedle něj. Zmateně jsem ho pozorovala a čekala co bude dál. Chtěla jsem ho mít co nejvíce u sebe, protože těch pár dnů bez něj, mi to naše mazlení dost chybělo. Myslím si, že u něj to bylo stejné. Tak proč mě teď od sebe odhání? 

Nadechl se a podíval se na mě. "Taky tě miluji." Po jeho slovech se mi ulevilo a šťastně jsem se na něj usmála. "Ale udělal jsem chybu." Rozesmutnilo mě jeho zklamání ve tváři. "Měl jsem ti pomoc už dřív, než teď. Nemusela bys tak dlouho trpět. Už od našeho prvního setkání, jsem věděl, že něco není v pořádku. Sakra, Danielle." Frustrovaně vstal z postele a začal se procházet po pokoji. "Proč jsi mě nebo někomu neřekla co se děje? Proč jsi to tajila? Řekni proč." Jeho hlas se na konci zlomil, jakoby chtěl brzy spustit slzy po své tváři. 

I hned jsem se zvedla z postele a přešla k němu. Pevně jsem ho objala, což on hned uvítal. Natiskl mě na něj o něco silněji a vdechoval mou vůni. Konejšivě jsem ho hladila po zádech, za účelem ho uklidnit. 

Možná to bylo tím alkoholem, který koloval stále v mých žilách. Protože jsem byla úplně zticha. Normálně bych se rozbrečela a utekla, tak jako vždy. Ale teď jsem jen mlčela a užívala si přítomnosti Taehyunga. Chtěla jsem něco říct, měla jsem na jazyku tolik slov, ale nějak to prostě nešlo. 

Trochu jsem se od něj odtáhla, tak abych mu viděla do obličeje. Ve tváři byl pořád tak smutný, až mě to píchlo u srdce. Lehce jsem se na něj usmála a dlaní ho pohladila po jemné tváři. "Půjdeme si lehnou. Zítra si o tom promluvíme, ano?" Jen přikývl a naklonil se ke mě, aby mě mohl políbit. Za tváře jsem si ho přitáhla blíž a polibek prohloubila. Hrozně mi za tu krátkou dobu chyběl. 

Usmála jsem se na něj a za ruku ho dovedla k posteli, na kterou jsme si následně lehli. Taehyung zhasl lampičku co měl na nočním stolku, a pak se otočil ke mě. Jeho ruce mě objali kolem boků a tělem se ke mě přitulil. Prsty jsem vyhledala jeho vlasy, po kterých jsem přecházela rukou. Nejspíš ho to dost uklidňovalo, protože začal usínat v mé náruči. 

Vyspíme se na to a ráno si o všem promluvíme. Nemá cenu něco řešit teď v noci.