|·I love you· CZ-Taehyung·|

|·23·|

·TAEHYUNG·

Mučilo mě to, jaké bylo v místnosti hrobové ticho, až na můj rozklepaný hlas. Po mém celém těle se linul odporný studený pot. Celý jsem se třásl a nemohl se chvilkami ani pořádně nadechnout. Tak moc těžké pro mě bylo to, že jsem jí tady musel říkat jak trpěla.

Na sucho jsem polkl. "Poprvé co jsem se dozvěděl, o tom člověku co ti psal ty strašné zprávy, bylo to ráno po minulé noci, kdy tě Jin opil a taky to bylo tu samou noc...kdys...ah, kdys mi řekla, že mě miluješ." Píchlo mě jemně u srdce, když jsem si na to vzpomněl. Nadechl jsem se a pokračoval. "Věděl jsem, že je to špatné, někomu lézt do soukromí, ale ten zvuk oznámení v tvém telefonu, se nedal ignorovat. Jako bych snad tušil, že se něco děje. A ono se dělo. Pořád jsem měl v hlavě to, kdo mohl zrovna tobě psát něco tak odporného." Při poslední větě jsem si znechuceně odfrkl, protože už jen to pomyšlení, že ta stejná osoba co to psala, byla její kamarádka, je tak neuvěřitelně odporné. 

Donutila jí k tomu, aby mě zavolala k nim domu. Aby mě snadno mohla dostat, proto měla promyšlený plán, omámit mě. Věděla, že je Danielle citlivá a proto nechala toho muže, aby jí podal drogu. Jako by snad zkoušela, čeho všeho je schopná pro ní udělat.  

Odhodlal jsem se k tomu, abych se na ní podíval. Potřeboval jsem vidět jak se tváří, jaké má emoce ve tváři. Myslel jsem, že bude šokovaná, smutná a možná bude mít uplakanou tvář. Jenže to jsem si pouze myslel. V její tváři se nedalo nic vyčíst, vůbec nic. Měla tak neutrální pohled skoro až chladný, bylo to děsivé. Odkašlal jsem si a zase pokračoval v mluvení, ale pohled od ní jsem odvrátil, akorát by mě to znepokojovalo.

"Byl jsem naštvaný, že jsi mi nic neřekla, abych ti pomohl hned na začátku. Bylo mi do pláče z toho, že zrovna tak milé osobě jako jsi ty, je takhle ublíženo neprávem. No a, když jsem rozbil tvůj telefon, tak jsem měl za to, že bude po všem, ale nebylo. Protože pak-" Odmlčel jsem se, tohle se mi neříkalo vůbec lehce. "vaše manažerka dopustila to, aby se do tvého těla dostala droga. Stejně tak toho využila i ona. Osoba, která tě týrala přes hloupý telefon." Znechuceně jsem si odfrkl, když se mi tohle vybavilo. Pak jsem, ale pousmál nad další vzpomínkou. "Měli jste první koncert a ty jsi byla tak nádherná, nemohl jsem z tebe spustit oči. Dokonce se ve mě vařila krev, když se na tebe dívali kluci a obdivovali tě. Já nemohl nic říct, pouze jen žárlit." Uchechtl jsem se mým minulým pocitům, které jsou už pryč. Se spokojeným úsměvem jsem se zahleděl na klidnou přírodu, za proskleným velkým oknem. Každý den vzpomínám a myslím na Danielle, jak jsem jí miloval a při tom nesnášel. Nesnášel za to jak samu sebe tak ničila. Kéž bych mohl vrátit čas a udělat vše jinak, daleko hezčím.

Z myšlenek mě vyrušilo tiché zapípání. Podíval jsem se na její předloktí, kde svítili digitální hodinky u kterých byla malá kolonka ukazující čas na léky. Jako na povel se zvedla z křesla, napřímila se a zhluboka se nadechla. Věděl jsem, že tohle je už opravdu naposledy co jí vidím. Po dnešku je všemu konec, už nejsme my. Proto jsem sklopil obličej k mému klínu, jako bych najednou měl nějakou tíhu na mých ramenech. Přerývavě jsem se nadechl a vydechl, snažil jsem se zklidnit svůj dech, ale marně. Slzy se mi kutálely po tváři a dopadaly na mou hnědou bundu.

"Tae?"

Tohle jedinečné oslovení, od mé milované osoby.

Jen jedno slovo a mé srdce se divoce rozbušilo.