Být člověkem (Ereri/Riren)✔️

Kapitola 3.

Rychle se otočím, vypadá to ovšem, že jsme sami. Všichni ostatní si v klidu povídají, zřejmě nic neslyšeli, nezaregistrovali zvuk podobný běžícímu člověku.

A v tu chvíli znovu ten zvuk, tentokrát však ještě zahlédnu stín, jak mizí v zatáčce.
,,Viděla jsi to? Někdo nás možná sledoval," zašeptám směrem k Isabel a ta se rozhlédne, poté ale nasadí uvolněný úsměv.
,,Nikdo tu není, Levi. Všimli bychom si ho," odvětí klidně.
,,Tak se zřejmě snažil, aby nebyl spatřen," utrousím a ona si povzdychne.
,,Nikdo o téhle výpravě nevěděl, Levi, a už vůbec ne někdo z titáního světa. Krom toho kdyby nás někdo pozoroval, určitě by ho tu zkontrolovali. Chápu, že jsi ostražitý, to se při této misi hodí, ale nestresuj se kvůli tomu tolik," řekne mile, já ale pouze nevěřícně zakroutím hlavou a rozhlédnu se, jestli nás nikdo neposlouchá. Vypadá to ale, že ostatní řeší vše možné, ale konverzace mě a Isabel je absolutně nezajímá.
,,Chceš po mně, abych to bral jako dovolenou? Tušíš vůbec, co tu máme dělat, Bell? Protože bezstarostnost rozhodně není na místě," napomenu ji a ona se zasměje.
,,Chápu, příjemný jako vždy. Jistěže nechci, abys to tu bral jako dovolenou. Pouze nebuď tak napnutý a připravený kdykoli tasit zbraň. Ti lidé..."
,,Nejsou to lidé! Jsou to monstra," upozorním ji a ona si zmučeně povzdechne.
,,Proč jsi tak umíněný? Proč s tebou v tomhle ohledu nejde hnout, Levi?" optá se zničeně a tentokrát si povzdychnu já.
,,Víš to moc dobře," opáčím.
,,Ale Mikasa-"
,,Nechci o Mik mluvit!" vykřiknu okamžitě poměrně hrubě a Bell sklopí hlavu.
,,Dobře, promiň, Levi," odvětí a já si povzdychnu.
,,Ty promiň, neměl jsem tolik vyjet, ale dobře víš, že téma Mi... téma moje sestra je stále ještě dost nepříjemné. Prosím, nemluv o ní," zažádám a má kamarádka kývne.

Naše další cesta už probíhá v tichosti. První dojedeme k budoucímu útočišti Farlana, který, jelikož bude v Jižní části, nachází se pouze kousek za branou. Ymir nám všem zařídila menší domky, abychom nemuseli bydlet v hotelu a nebudili tak zbytečné podezření. Co si budem, člověk, který přišel zčistajasna a bydlí x měsíců v předraženém hotelovém pokoji není úplně důvěryhodný. A to my si nemůžeme dovolit.

Ymir mu předá klíče a on, po srdceryvném líbacím loučení s Isabel, pevném přátelském obětí se mnou a krátkém "ahoj" ostatním zmizí v domku. Jeho koně odvádíme sebou. Teď půjdeme na západ- ke mně, poté se zbytek přemístí do centra říše a všichni přespí u Petry, jelikož cesta přes říši je vskutku dlouhá. Dalšího dne doprovodí Historia s Ymir Isabel na Sever a nakonec i se všemi čtyřmi koňmi zamíří k Ymir na východ. Vlastní tam menší farmičku, takže se o ta zvířata postará a nebude to podezřelé.

...

Cesta na Západ nám zabrala mnohem více času, než jsme sami očekávali a celá probíhala uvolněně, zaplněná vcelku příjemným hovorem Petry a Isabel. Já byl ovšem ponořen ve svých myšlenkách a ostatní také, ačkoli mám dojem, že například ty Historiiny se vzhledem k vášnivému pohledu Ymir ubíraly k něčemu úplně jinému, než k jejich misi. V mé hlavě ale neběhalo nic jiného než můj, od začátku jasný cíl- usvědčit ty mizerné zrůdy z plánování války, zjistit jaké jsou plány a vyburcovat lidi k přípravě. Vím, že pokud nás zastihnou připravené, zvládneme se bránit. Pokud ne... ne, na to raději ani nemyslet.
My musíme být připraveni. Lidstvo nemůže prohrát, ne po tom, kolik jsme toho už přežili. Monstra chodící v našich podobách, monstra vypadající jako my, nikdy skutečně nemohou jako my i být. Jsme lidé. Ne, nechci se vytahovat, ale oni... oni neznají lidskost, neznají slitování.

Na malou chvíli sklopím pohled a zmučeně vydechnu. Ne, ti mizerové opravdu slitování neznali. Mik... Jak bolí na tebe vzpomínat. Teď mám ale možnost tě pomstít. Mám jedinečnou šanci ukázat, že my lidé nejsme ti slabší. Mikaso, ty sis to nezasloužila. A já jim ukážu, co se stane, když někdo zabije Ackermana. Pokud je najdu... pokud se mi dostanou pod ruku... ukážu jim, že na mou sestru se nesahá.

Zatřesu hlavou, abych odehnal všechny myšlenky, jež tu teď nemají místo. Mik mi opravdu chybí, ale teď je v mých rukách osud lidstva! Zvednu opět hlavu a přejedu pohledem domek před sebou, který se nyní stane mým útočištěm. Není nijak velký, to opravdu ne, ale zase bude útulný. Krom toho, stále je větší než Farlanův, pomyslím si a zašklebím se při vzpomínce na jeho vyděšený výraz, když viděl ten nejmenší domek všech dob.

Ymir mi předá mé klíče a já se rozloučím se zbylými členy naší výpravy. Cesta se o několik hodin protáhla, takže zřejmě dorazí za tmy, ale je nutné, abychom byli na svých "stanovištích" co nejdříve. Je důležité co nejdříve začít a je důležité co nejdříve přinést zprávu. Náš svět na nás spoléhá. Nemůžeme ho zklamat.

Odemknu a zalezu dovnitř do domku. Nevypadá úplně špatně, ale bude potřebovat uklidit. Pořádně. Okna jsou špinavá, na zemi prach a... drobky? On tu někdo jedl mimo stůl?! No tak to ne, to nehodlám tolerovat. A ta věc támhle... fuj, řekněte mi někdo, že to není flek od nějakého džusu...

Na stole a lince jsou fleky. Strašné, pomyslím si a vylezu do patra domku. Tam zůstanu pouze stát s otevřenou pusou, jelikož první místnost, do které vlezu, je ložnice. No to snad ani nemůže být pravda! Jak někdo může vylézt z postele a neustlat? A nechat na posteli fleky od... ne. Ne ne ne ne ne. Bože, to je... to je vibrátor? No doprdele, co tu krucinál ta Ymir dělala? Ne, radši to nechci vědět.

Téměř instinktivně najdu kumbál a v něm náhradní povlečení na postel, kterou převléknu, nechám špinavé povlečení prát a tu věc vyhodím. Jestli se mě na ni Ymir zeptá, asi ji něčím přetáhnu.
Hned poté celý byt zametu, pak v něm vyluxuju a nakonec vytřu. Také utřu prach a vyčistím všechny fleky. Použité nádobí ze dřezu umyji a uklidím, pro jistotu taky převléknu gauč (kdo ví, co se tu dělo) a všechna křesla. Umyju koupelnu a záchod, dřez a okna. Takhle v úklidu pokračuji až pozdě do noci, kdy uznám, že se tu konečně dá bydlet. S myšlenkou, že vybalování budu muset nechat na zítřek, padnu do čisté a po dnech v sedle a spaní na zemi velmi, ale velmi příjemné postele téměř okamžitě usnu.