Cesta ke slávě [mha ff]

2 - Zničila jsem mu život... nebo ne ?

Po chvíli trapného ticha Aizawa promluví :,, Dnešní škola končí, běžte domů. Slečna Haruka Jikanu půjde do ředitelny. Pana Katsukiho odvedu na ošetřovnu.". Všichni (kromě mě) se bez váhání rychle zvednou, vezmou si věci a rychle odejdou ze třídy. Já si taky vezmu věci ale nejdřív běžím na holčičí záchodky kde se můžu uklidnit a následně upravit.

Už uběhly nějaká chvíle a já si teď už asi 5 minut oplachuju obličej studenou vodou abych se uklidnila. Po asi dalších 10 minutách se konečně aspoň trošku uklidním a ještě na třesoucích se nohách se se sklopenou hlavou vydám do ředitelny. Když tam dojdu už tam na mě čeká ředitel i Aizawa. Potichu si sednu na židli naproti těm dvoum a sklopím hlavu. Teď to přijde. Zase dostanu vynadáno za to jak jsem neschopná, jaká jsem zrůda a že ze mě hrdinka nikdy nebude. Při pomyšlení na to, že mě vyhodí z UA mi steče slza. Až teď jsem si všimla že mě ta ředitelská myš i Aizawa celou dobu akorát pozorují. ,,Strašně moc se omlouvám, byla to moje chyba. Mělo mě napadnout že to někdo udělá. Absolutně chápu vaše rozhodnutí že mě chcete vyhodit. Ještě jednou se omlouvám, tak já si asi jdu zbalit věci a-" přeruším ticho. ,,My tě nemáme v plánu vyloučit" přeruší mě jednohlasně Aizawa s ředitelem.

,,C-cože ? Ale-ale jak to ?" vykoktám a podívám se na ně zmateným pohledem.
,,Bakugo bude v pořádku, myslel jsem si že to udělá takže chviličku potom co se tě dotkl jsem ti pohledem vymazal schopnost. To znamená že na Bakuga tvoje schopnost přestala působit, akorát jeho svaly byli stále v křeči. S pomocí Recovery Girl se mu tak maximálně za týden svaly zase zrelaxují a bude úplně v pořádku." řekne Aizawa.

Nevěřícně se na oba podívám ,,Takže jsem mu nezničila život...?" řeknu potichu. ,,Ne ne, Bakugo bude úplně v pořádku. A my nemáme důvod tě vyloučit, byla to Bakugova chyba." řekne s povzbudivím úsměvem ředitel. ,,Problém vyřešen, můžeš jít domů, jsem si jistý že tě tolik stresu unavilo. Měla by sis dát šlofíka." řekne Aizawa který se už zapíná do svého žlutého spacáku značky Gucci. ,,A mohla bych jít Bakuga navštívit ?" zeptám se, chci se mu omluvit. ,,Ale jistě je na ošetřovně, tu najdeš v přízemí, druhé dveře vlevo" řekne s úsměvem ředitel mezitím co se Aizawa v polospánku a ve spacáku pohybuje na zemi jak housenka aby se dostal pryč z ředitelny.

Zvednu se ze židle ,,Arigato !" řeknu s úsměvem, jemně se ukloním a vyjdu z ředitelny. Rozhlédnu se jestli na chodbě někdo není a nahlas zavýskám radostí ,,ON BUDE V POŘADKU !!! AAAA!!". Sice mě asi teď slyšelo celý Tokiyo ale jsem z toho vážně šťastná. Podle instrukcí co řekl ředitel se během vydám do ošetřovny. Před dveřmi se zhluboka nadechu a zaťukám.

Bakugo

Od té doby co mě Aizawa donesl do ošetřovny a Recovery Girl mi dala "pusu na uzdravení" už uběhla skoro hodina. Zatím ležím na posteli a přemýšlím. Mám zakázáno se hýbat, můžu pouze mluvit a celé tělo mě bolí. Sice už bych se hýbat mohl, ale moje svaly jsou z toho opravdu unavené. Zajímalo by mě co dělá Haruka. Vypadala že jí to celkem vzalo. Upřímě, ani se jí nedivím, musí to mít v životě těžké. Dokonce bych ji chtěl i vidět a omluvit se ji. Musím přiznat že jsem se opravdu zachoval jako ten největší idiot pod sluncem. Ano správně, já Bakugo Katsuki přiznávám že jsem udělal chybu. Určitě v tom musí mít prsty ty prášky na zklidnění co mi dala Recovery Girl.

Můj proud myšlenek ale přeruší hlasitý a radostný vřískot :,,ON BUDE V POŘADKU !!! AAAA!!". To byla... Haruka ? To se o mě vážně tak bála anebo jí taky dali nějaký prášky na uklidnění ?

Potom už slyším jenom hlasitý dusot který se postupně dostane až k dveřím do ošetřovny. Potom někdo zaťuká. Potom co se probudím z šoku řeknu ,,Dále". Ty jo, a já jsem dokonce i milý, co mi to sakra daly za prášky ??? Dovnitř vejde Haruka a sedne si na židli vedle mojí postele. Jde na ní poznat že brečela. Nechtěl jsem aby kvůly mě brečela. ,,Promiň" prolomíme ticho oba dva ve stejnou chvíly. Ona se lechce začervaná a já se nad tím usměju. Vypadá zvláštně když se usmívá. Asi to moc často nedělá. Nějakým způsobem mi to přijde i roztomilé. Počkat. Na co to myslím ?!

,,Omlouvat bych se měl já. Udělal jsem naprostou blbost a je to moje vina. Neměla by jsi kvůly tomu být smutná." řeknu a mile se usměju. Já se umím mile usmívat ?!? Co mi to daly za prášky ?!

,,Ne to ne, omlouvat bych se měla já. Měla jsem vědět že se to stane. Víš, v životě jsem to kvůly mým rodičím neměla lehké a...". V tu chvíly mi Haruka začne říkat celý svůj příběh, o tom jak zatkli její rodiče, jak jí skončila v sirotčinci a... A víc už nevím, usnul jsem.

Haruka

Když se na něj po dopovídání mého příběhu podívám, zjistím že spí. On je tak sladký když spí. Vypadá jako štěňátko. Počkat, nad čím to přemýšlím ??? No nic, asi jsem vystresovaná. Z kapsy si vytáhnu papírek a napíšu na něj :,,Zítra tě přijdu navštívit znovu. Taky ti přinesu úkoly. Doufám že tě zas neupovídám k spánku.
S pozdravem Haruka.".

A položím ho na stolek vedle Bakugovi postele. Potichu abych nevzbudila Bakuga vstanu a odejdu domů. Doufám že zítra někoho zas nezmrzačím.

896 slov, no moc to není ale jako... Psala jsem to v jednu ráno takžeee...
A proč ? Protože co je lepšího než v jednu ráno psát Mha fanfikci ?
Máte pravdu, čtení jiný fanfikce nebo koukání na anime je lepší...
No tak vzhůru do toho ! Noc je ještě mladá ! Anebo mám řícr ráno ? Idk 😂