Cesta ke slávě [mha ff]

16 - A já už doufala v normální školní den...

Haruka
Na malý moment všichni ztichneme a zaskočeně zíráme jak desítky zločinců vycházejí z toho, skoro čeného, portálu. ,,Co to je? To už začala hodina?" zamyslí se nahlas Kirishima a Midoriya udělá krok vpřed. ,,Nehýbejte se!" nad tím seriózním a uspěchaným tónem našeho třídního, normálně unuděného a líného, učitele se mi zadrhne dech. ,,To jsou opravdový zločinci." ujistí nás Aizawa-san když si nandává své pracovní žluté brýle. Všichni zamrzneme v hororu když nás přejde vlna uvědomění že máme opravdu velký problém. Opravdový zločinci nebudou váhat nad tím jestli nám vážně ublíží nebo klidně i zabijí.

Jako poslední z té mlhy vyjde vyhublá postava s až moc zašedlou kůží, modrými vlasy a... to jsou... to přece nemůžou být opravdové ruce pokrývající jeho tělo, že ne?! Vedle něho, jako robot bez vlastní mysli, stojí nějáké ptačí monstrum s odhaleným mozkem a s až moc širokým úsměvem. Vedle nich se z té mlhly zformuje humanoidní postava. Aizawovi to dojde ve stejnou chvíli jako mě: ,,Ten vnik na pozemek byla vaše práce?". Věděla jsem že to přece nemohli být jen novináři. Tucty nebezpečně vypadajících zločinců jdou směrem ke schodům kteří vedou k nám. Moji spolužáci ještě něco ríkají ale já je neslyším. Stojím zmrzlá terorem, koukající na ten lehce povědomý obličej co mezi těmi zrůdami vidím.  Už už vím kdo to je, už to mám na jazyku... Ne, ještě nevím. Ugh, od kud mi je tak povědomý?

Z tranzu me probudí pohled na to jak můj učitel skáče po hlavě do boje. Podle povelů Třináctky se rozběhneme zpátky k východu. Moje mysl je úplně vymetená. Z ničeho nic se před námi objeví ten mlhový muž. ,,To vám nedovolím." zastavíme se. ,,Těší mě. jsme Liga Zločinců. Možná to bylo lehce neslošuné, ale pozvali jsme se do domu hrdinů, školy UA za cílem aby symbol míru, Allmight, naposledy vydechnul." oznámí nám mlhák. Ccože? ,,Jsem si jistý že tu zde Allmight měl být. Nějáká změna? No no, tak aspoň si teď zahraju já." dorekne svůj monolog mlhák a začne svůj portál rozpínat. Třináctka už na něm chtěla použít svůj quirk ale, jako idioti, se na mlháka vrhli Kirishima s Bakugem. Bakugova exploze donutí aby nás obklíčil prach a kvůli tomu já, v zadu, nic nevidím. Když už všimnu že nás ta tmavá mlha obklopuje tak je moc pozdě.

Znovu své oči otevřu k pocitu studených pouto na mých zápěstích. Můj další nádech se mi zasekne v krku nad pohledem podezřele povědomého kluka stojícího vedle mně. Evidentně to byl on kdo mi dal pouta? Ale proč on? Proč mně? Co tady sakra dělá??

Po krátkém rozhlédnutí si všimnula že jsem tady, v prostředku toho areálu, jediná studentka. ???
Stačí mi avšak jediná věta od toho povědomého kluka a všechno mi to zapadne jako puzzle.

,,Zdarec ségra"