Cesta ke slávě [mha ff]

5 - Konečně pořádná školní hodina

Když vyjdu z ředitelny rozhodnu se, že použiju svůj časový quirk abych se do šaten dostala co nejdřív. Můj časový quirk by se dal velmi lechce splést se super rychlostí, ale člověk se super rychostí všechno vnímá v normálním čase takže při běhu všechno okolo sebe vidí rozmazaně. Zatímco já všechno vnímám zpomaleně takže bych úplně v klídku zvládla mezi dva prsty chytit vystřelenou kulku.

Když se (pro ostatní holky) zničehonic objevím v holčičích šatnách tak se mě všechny holky leknou ale když jim dojde že to jsem jenom já, pokračují ve své předchozí činnosti. Já si z batohu vytáhnu modrobíločervený úbor na tělocvik a začnu se pomalu převlíkat. Vybrala jsem si skříňku až úplně u zdi protože byla co nejdál od ostatních. Už si skoro sundávám tričko když si všimnu malé dírky ve zdi, která pravděpodobně vede až do klučičích šaten. Svoje pravé oko tedy přimáčknu k dírce abych věděla jaký úchyl se nás snaží špehovat. Když tak udělám uvidím tam toho malého hrozňáka. Zrovna on mi strašně vadí. Ihned se naštvu takže se mi moje pravé oko zbarví do červena. Hrozňák se ihned se strachem v očích odtáhne. Vhledem k tomu že nehodlám špehovat jak se kluci převlíkaj, tak se jenom uchechtnu a poté se od dírky odtáhnu. Dírku projistotu zaplním kouskem kapesníku a pokračuji v převlíkání.

Když jsem hotová tak ještě počkám na ostatní holky a poté se společně přesuneme na cvičiště. Jde vidět že některým holkám moc neodhadli velikost. Chudák ta holka s černýma vlasama a mikádem. Její úbor jí je celkem úplý a vzhledem k tomu že co se ženských 'předností a zadností' týče je celkem obdařená, tak na ni ten hrozňák furt čumí. Můj úbor mi je sice taky celkem na tělo ale já co se ženských 'předností a zadností' nejsem nějak obdařena. A jsem za to ráda, akorát by to zavazelo. Rozhodnu se že černovlásce pomůžu, myslím že se jmenuje Momo. Přijdu k ní a rukou se jí opřu o rameno jako kdyby jsme byli staří známí. Ona se na mě jen překvapeně koukne. Já ale hodím po hrozňákovi vraždící pohled za který by se nemusel stydět ani masový vrah a naštvu se aby se mi zbarvilo oko. Hrozňák jen vyděšeně uteče na druhou stranu hloučku naší třídy. Když Momo dojde co jsem právě udělala tak se na mě vděčně usmějě. Já z ní slezu a začnu poslouchat Aizawu.

V asi půlce výkladu o tom, co se bude dít k nám přiběhne, již převlečený do úboru, Bakugo. Aizawa se na něj jen podívá a pokračuje ve výkladu.  Já se k Bakugovi přiblížím, potřebuju vědět co tady dělá tak brzy. Lechce do něj drknu aby mi věnoval pozornost.

Haruka: ,,Co tady sakra děláš ?! Máš ještě několik dní ležet na ošetřovně !"

Bakugo: ,,No co asi ?! Řek jsem Recovery Girl že nechci nic zameškat tak ať mě vyléčí. Sice mi to sebralo dost energie ale stačilo vypít dvě kafe a jsem zas v pohodě. "

Haruka: ,,Teme bakayaro !!! (Ty debile !!!)  Vždyť tady teď můžeš každou chvílý skolabovat únavou !"

Bakugo: ,,Jak jsi mi to řekla ?!"

Bakugo se na mě na zdůraznění jeho slov otočí a vypusti z dlaní malé výbuchy. Kvůly jeho výbuchům si ale našeho naštvaného šeptaní Aizawa-sensei všimne a okřikne nás. Já jen na Bakuga vrhnu smrtící pohled, který bych klidně vyměnila za ostrou dýku, a svým časovým quirkem se přesunu na druhou stranu hloučku.

Potom co nám to Aizawa-sensei dovysvětlí tak nás začne vyvolávat. Prý že ten který bude poslední tak ho vyhodí. Jako první je na řadě Bakugo. Máme s pomocí našich quirků hodit míček co nejdál. ,,Shinu !!!"(chcípni !!!) zakříčí Bakugo a vypálí míček ze své dlaně. Už asi chápu proč se ho ten brokolice - kluk tolik bojí. Aizawa na nás ukáže krabičku s displejem abysme věděli jak daleko míč doletěl. 705 metrů ?! Jak to mám sakra zvládnout ! Já nechci pryč z UA ! Další na řadě je ten brokoličák, Izuku myslím že se jmenoval. Ten taky hodí celkem daleko ale když se vrací tak se drží za ruku. On... si zlomil prst ?! Další byla na řadě brunetka s mikádem aneb Ochaco. Ta nechala míček létat po oběžné dráze. Další jsem na řadě já.