Doslova celý zděšěný jsem šel do sprchy a pak do postele abych mohl jít ležet.
Ovšem Brian nemohl chybět protože beze mě nemůže spát stejně jako já bez něj.
Dneska mám pocit jakoby neměl usnout protože mi v hlavě zůstává Louise pronikavý hlas.
Nevím co na něm je, ale nutí mě to nad tím přemýšlet.
,, Briane co se se mnou děje? Nemůžu se zbavit pocitu, že ten jeho hlas mě uklidňuje. " Brian jen zvedl hlavu a zakňučel, ale netuším proč.
,, Co se děje? Chybí ti něco potažmo někdo? " Koukal ke dveřím a tak jsem se šel podívat co by se mohlo dít.
Nic se nedělo, ale slyšel jsem klepání na dveře proto jsem se usmál.
,, Pojď fleku. Koukneme se kdo to je. " Šli jsme a tak jsem společně s baseballovou pálkou otevřel ovšem téměř ihned jsem jí pustil.
,, Co se stalo? " ,, Zapomněl jsi si u mě v autě telefon. Mohl bych ti zítra ráno volat milionkrát, ale neměl by jsi o tom ani tušení. Koukám, že už jsi byl v posteli. Omlouvám se. " Byl to Louis a tak jsem se jen usmál.
,, Děkuju. Jsem bez telefonu jako slepý bez vodícího psa. " ,, Vím. Nebudu rušit takže zítra. " ,, V jedenáct. " Odešel a já se ještě chvíli koukal jeho směrem.
,, Ty Louisi.. " ,, Ano? " ,, Pospícháš domu? " Na co, že jsem se ho teď zeptal? Byl jsem to vlastně já?
,, Nikdy domu nepospíchám když můžu být v blízkosti někoho krásného. Proč se mě na to ptáš? " ,, Já jen, že doma mám moc ticho. Nemá mi tam kdo mluvit a Brian to neumí. " Vážně?
Harry probuď se. Chceš aby cizí chlap šel k tobě do bytu?
,, Rád to ticho zaplním. Ovšem, že ho zaplním. Jestli mě pustíš dál protože nejsem zas tak hubený abych prošel centimetrovou škvírou. " Zasmál se a já trochu uhl aby mohl projít.
,, Díky. " Prošel kolem mě a šel do obýváku proto jsem se usmál.
,, Máš za co. " Řekl jsem a doufám v to, že mě neslyšel.
,, Já tě slyšel. Jsi drzý. " ,, Jen jsem řekl to co říkám každému. " ,, Já nejsem každý. Já jsem jedině jeden a víc nás není. Možná tak mojí mámy geny.. To už je řeč o něčem jiném. Ale já jako Louis Tomlinson jsem jen jeden a můžu být taky jenom jednoho člověka, nemůže mě mít víc lidí najednou protože nejsem každý. " ,, To fakt zní hrozně logicky... Kafe, čaj, horká čokoláda nebo voda? " ,, Nic nechci.. Děkuju. " ,, Dobře. Jako doma. " ,, Abych se cítil jako doma tak by jsi musel jít až ke mě abych se ti mohl koukat do očí protože když ti koukám do očí tak se cítím jako doma. '' vážně se mu chce flirtovat?
,, Jestli chceš flirtovat tak na to nemám náladu. '' ,, Omlouvám se. Myslím to vážně protože tvoje oči jsou něco nádherného. Smaragdově zelená, kterou jsem právě u tebe viděl poprvé v životě. Máš nádherné oči. Cítím je v zádech kdykoliv se od tebe otočím pryč, cítím jak se do mě zabodávají a hlavně vím jak na tvůj pohled mé tělo reaguje.. Cítím jakobych slábl jako led ve slunečném zimním dni.. Jakobych na ramenou nesl něco obrovského co mě táhne k zemi.. Když ti hledím do očí tak mám pocit jakobych neměl odcházet a místo toho bych měl zůstat s tebou. Jakobych tě měl chránit před vším zlým co se má stát.. Nevím co se se mnou děje když jsem tě viděl dnes poprvé v životě.. Ale byl jsi tak vyplašený když jsi mě viděl.. Když jsem na tebe promluvil tak jsi se lekl.. Byl jsi bezbranný a snažil jsi se to přede mnou skrýt. Jenže já to poznal.. Bál jsi se mě. Cítil jsem to z tebe. Brian zůstal u tebe a pak jsi se uklidnil jakmile jsem s tebou mluvil. Je tomu tak? Máš strach si někoho pustit k tělu aby tě nezklamal jako ti ostatní. Jako tví přátelé které jsi znal od dětství.. Jako tvůj nejlepší přítel který tě nejvíc ponížil. Jako tvá rodina která se tě zřekla. '' ,, Přestaň.. To už stačí. Nemusíš mi tady popisovat celý můj život. Stačí ok? Nemáš právo mě soudit. '' Louis se na mě podíval a usmál se jen netuším proč
,, Nikoho nesoudím Harry.. To bych si nedovolil.. To zaprvé.. Za druhé bych ti rád řekl, že jsem nepopisoval tvůj život nýbrž ten můj proto po mě nemáš jediný důvod takto křičet. ''
