počkat...co?

~3~

Cesta trvala sice jenom deset minut, ale pro mě to byla hrozně dlouhá doba. Strašně jsem se bála, co se stalo. Celou dobu jsem nemyslela na nic jiného. Naštěstí nikde nebyla zácpa jako obvykle, takže autobus přijel bez zpoždění. Konečně jsem vystoupila. U Janka ve škole jsem byla asi milionkrát, takže přesně vím, kde má kabinet. Vešla jsem hlavním vchodem do budovy školy a vyběhla po schodech do třetího patra nejrychleji, jak jsem jen mohla. Ve třetím patře jsem se dala doprava, chvíli jsem šla po chodbě a konečně jsem viděla Jankův kabinet. Rozeběhla jsem se ještě rychleji, ale počkat... co??! To, co jsem právě uviděla mě dorazilo. Janek líbal jeho kolegyni Denisu. To pro mě byla z celého dne ta největší rána. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nejdřív jsem za nimi chtěla jít a udělat scénu, ale po chvíli jsem si to rozmyslela. Akorát bych se ztrapnila. Nakonec jsem se rozhodla hned odejít. No... úplně hned to nebylo. Stoupla jsem si za roh, aby mě neviděli a poslouchala jsem jejich rozhovor. Asi jsem ho neslyšela celý, ale to podstatné ano.

J: ,,přijedeš večer na statek?“
D: ,,ještě uvidím.“
J: ,,prosím“
D: ,,no tak dobře. Ale nebylo by lepší, kdybychom měli svůj vlastní byt?“
J: ,,neboj se. Už když jsme se o tom minule bavili, začal jsem něco hledat a možná jsem i něco našel.“
D: ,,vážně? Tak to je super. Aspoň už budeme bydlet spolu v Praze.“
J: ,,tak to večer ještě probereme, ale teď musím jít. Mám školení.“
D: ,,jojo. Tak zatím papa lásko.“
J: ,,ahoj“

Byla jsem z toho vážně rozhozená, ale nic jsem dělat nemohla. Proč by se chtěl Janek s Denisou stěhovat do Prahy? A už vůbec mi na tom nesedělo, proč by měla Denisa jezdit na statek. Vždyť Janek už tam ani nemá věci. Až se vrátí na statek, budu chtít vysvětlení, ale teď jsem se rozhodla na chvíli na to nemyslet. Zajela jsem si na nákupy, abych si udělala radost a myslím, že se mi to povedlo. Měla jsem lepší náladu, tedy alespoň do té doby, než jsem se vrátila na statek. Hned po příjezdu jsem se totiž potkala s Jankem. Nechtěla jsem s ním mluvit. Ještě jsem prostě nebyla připravená.

J: ,,ahoj Týno“
T: ,,nazdar“
Rychle jsem odešla. V pokoji jsem se neudržela a rozbrečela jsem se. Úplně jsem se z toho složila. Chvíli jsem jenom bulela v posteli, ale potom mě zavolala Běta do kuchyně.