počkat...co?

~10~

Sakra. V hospodě už seděli Janek s Denisou. Drželi se za ruce a jeden z druhého nemohl spustit oči. Žárlila jsem, fakt strašně. Musela jsem ale jít k nim a podat jim ten jídelní lístek a zeptat se, co si dají k pití. No nic, není čas ztrácet čas. Šla jsem ke stolu, kde seděli.

T: ,,tady prosím jídelní lístek“
D: ,, To to trvalo teda“ řekla dosti protivným hlasem.
J: ,, klídek lásko“
Bože, jak mě to vytáčí, alespoň přede mnou by si to mohl odpustit, ale jemu to očividně dělá dobře, pomyslela jsem si.

T: ,, co vám mohu nabídnout k pití?“
J: ,, lásko, co si dáš“
Dělá si prdel? Už zase? Vidím mu na očích, jak se mi v duchu směje.
D: ,, tak já bych si dala červené víno, druhé nejdražší?“
J: ,, proč druhé, copak mi si nemůžeme dovolit první?“
D: ,, můžeme, ale druhé je vždycky to nejlepší“
J: ,, dobře tak dvakrát dvojku červeného“
T: ,, jasně, hned to bude“
D: ,, tak abych se dočkala.“ Řekla dost povrchně a ironicky.

To už jsem nemohla vydržet a musela jsem jí to prostě říct z očí do očí.
T: ,, tak heleďte se milá, teda ve vašem případě spíš nemilá dámo. Vy mi nejdříve přeberete mého přítele, pak se mi tady s ním producírujete před očima. To si myslíte, že vám to tady teď najednou patří nebo co? To, že se mi sem naserete vás neopravňuje k tomu, abyste mi tady určovala tempo mé práce, nebo si snad vezmete tu zástěru sama?“
D: ,, uklidni se hysterko“
T: ,, já jsem klidná až dost a ty si tu přestaň vyskakovat“

Denisa docela čuměla, už mi na to nic ani neřekla. Janek se začal smát, bože podíval se na mě, miluju ten jeho úsměv. Jeho oči, které na mne právě koukají.
T: ,, a ty moc nečum“ řekla jsem směrem k Jankovi.
On se jen zasmál, otevřel si jídelní lístek a začetl se. Následně si vzala jídelní lístek i Denisa a začala si vybírat.
T: ,, a ať nečekám věčnost, nemám na vás celý den“ řekla jsem dost hnusně, protože jsem byla fakt už hodně naštvaná a odešla jsem rozdávat jídelní lístky dalším hostům.

Obešla jsem všechny ostatní hosty a vrátila se zpátky za výčep. Natočila jsem a nalila pití, pak je i roznesla. Když jsem byla u stolu, kde seděl Janek, opět se na mě podíval. Koukali jsme si chvíli hluboko do očí, pak mi ale došlo , co dělám a odvrátila jsem svůj pohled pryč. Opět jsem si šla stoupnout za výčep. Postupně jsem si všimla, jak někteří odkládají jídelní lístky, postupně jsem k nim chodila a zapisovala jejich objednávky. Je to tady, Janek a jeho mistryně Deniska odkládají jídelní lístky. Neochotně jsem teda šla k nim a nasadila svůj falešný úsměv.

T: ,, Tak copak jste si vybrali?“
D: ,, no tak já si dám cesar salat“
T: ,, dobře a ty?“ hodila jsem vražedný pohled na Janka.
J: ,, já si dám svíčkovou“
T: ,, za dlouho to bude“ řekla jsem ironicky, falešně se usmála. Zapsala jsem si, co chtěli a šla do kuchyně nahlásit požadavky.

Pak jsem roznášela jídla nebo točila pití, a nebo vyřizovala objednávky. Po dvaceti minutách mi bylo oznámeno, že už jsou pro ně jídla přichystaný, vzala jsem z kuchyně jejich jídla a šla opět za nimi. Položila jsem jim tam ty talíře.
T: ,, jíst už budete sami doufám“
Na to mi nic neřekli a já odešla do kuchyně pro další jídla pro další lidi.