počkat...co?

~5~

Když Běta přišla s čajem do mého pokoje, tvářila se docela divně. Byla jsem z toho trochu nervózní. Měla jsem strach, tak jsem se ji prostě musela zeptat, co kdyby se něco vážného dělo, podle jejího výrazu to vypadalo na pořádný průser.

T: ,,Běto, děje se něco?“
B: ,,víš Týnko já jsem se jenom chtěla zeptat kdy jste se s Jankem dali zase dohromady?“
T: ,,jak jako zase?“
B: ,,no Janek asi před měsícem říkal, že jste už jen kamarádi, tak se ptám od kdy jste zase spolu jako pár?“

 Byla jsem totálně zmatená a hlavou mi běhalo spoustu otázek. My jsme se s Jankem rozešli? Kdy? Nejsem nemocná? 
T: ,,já to nechápu. Copak my jsme se s Jankem rozešli?“
B: ,,copak ty si to nepamatuješ? Rozešli jste se a nikomu jste nechtěli říct proč a Janek včera řekl přeci Tonymu, že jsi ho podvedla tak mě napadlo, jestli to prostě nebylo kvůli tomu.“
T: ,,cože??“

Tohle jsem potřebovala rozdýchat o samotě,
T: ,,Běto mohla bys mě prosím chvilku nechat? Potřebuju si všechno srovnat v hlavě.“
B: ,,jasně. Kdybys cokoliv potřebovala, stačí zavolat.“

Běta odešla a já jsem začala o všem přemýšlet. Nechápu, co se to stalo, ale asi jsem se vzbudila v nějakém alternativním vesmíru. Janek se se mnou rozešel a teď chodí s Denisou. Asi. Všichni jsou na jeho straně a myslí si, že jsem ho podvedla já, přitom to byl on, takže jsem teď za blázna. Moment... teď mi došlo, že jsem včera všem říkala, že mě Janek podvedl s Denisou, tak proč mi nevěří? To ho snad mají radši než mě? To jemu věří víc než mě, kterou znají celý život? Proč on to dělá? Proč lže?

Nevydržela jsem to, opět jsem začala brečet. Bylo mi to všechno tak hrozně líto. Kdyby tu teď byl aspoň táta, ten by mi určitě věřil a byl mi oporou. Ze stálého brečení jsem došla k názoru.
T: ,,musím mluvit s Jankem.“ Zakřičela jsem docela nahlas a naštvaně.

Utřela jsem si slzy. Rychle jsem se převlékla, upravila a vyšla jsem z pokoje. Při mé smůle jsem narazila na Denisu, jak vychází z jednoho pokoje.  Pohotově jsem zacouvala za roh a počkala, než odejde. Jako počkat? Co ona tady chce? Včera jsem jasně řekla, že Jankovi pokoj nedám nebo spíš mu to řekla Běta. To je jedno výsledek je stejný i Běta změnila názor a oni jsou prostě tady. Jak mi to mohli všichni tady udělat, copak nevidí, jak moc se trápím? Denisa odešla po schodech dolů, potom jsem šla zaklepat na dveře toho pokoje, ze kterého Denisa vyšla. Chvíli bylo ticho, ale poté se zpoza dveří ozvalo:

J: ,,dále“
Vešla jsem do pokoje a uviděla Janka, jak sedí u počítače a připravuje něco do školy.
T: ,,ahoj... ehm... můžeme si promluvit?“
J: ,,no... když na mě nebudeš řvát tak proč ne.“
T: ,,fajn nebudu“

sedla jsem si na protější židli. Samozřejmě, že bych ho teď nejraději seřvala, jak malého haranta, ale co bych z toho měla? Jen bych si na něm vybila svůj vztek, ale z problému by rozhodně neušlo.
J: ,, tak dobře, o čem chceš kecat?“ zeptal se mě ironicky a stále koukal do toho svého notebooku místo toho, aby se mi úplně věnoval.