počkat...co?

~7~

Byl to Štěpán. Byl úplně na mol. Panebože tenhle ožrala mi tu dneska ještě chyběl.
Š: ,, ale, ale kočičko“
T: ,, Štěpáne jdi domů“
Š: ,, já nechci, chci si užít… teď a tady s tebou“
 Přiblížil se ke mně a chytil mě za boky. Když jsem se chtěla odtáhnout přitáhl si mě ještě blíž k sobě. Nevím ani jak, ale nějakým způsobem jsme se dostali ke zdi. Přimáčkl mě na ni a začal mě líbat – nejdříve na krku.

Nedalo se to vydržet, snažila jsem se mu nějak vyklouznout a utéct bohužel to nešlo. Asi mu došlo, že nemám zájem, a tak zase začal kecat ty jeho nesmysly.
Š: ,, Týnko, nekaž to a pojď si užít, moc si mi chyběla, jsi v tom skvělá, pojď užijeme si“
Panebože při té představě se mi obracel žaludek o 360 stupňů. Chtěla jsem promluvit, otevřela jsem pusu, že něco řeknu, ale Štěpán toho využil a začal mě líbat a rovnou jazykem. Panebože fuj, to se nedá. Chytla jsem Štěpánovi ruku, kterou měl opřenou o zeď vedle mé hlavy a odtrhla mu ji od zdi, rychle jsem proklouzla a utíkala na statek do kuchyně.

Doběhla jsem do kuchyně celá rozčílená, vztek se ve mně vařil, měla jsem opravdu chuť vytáhnout pušku a jít Štěpána střelit, ale za ten kriminál mi ten ožralý blbeček fakt nestojí.
V kuchyni seděli samozřejmě Julča s Bětou a hned se mě začali vyptávat, co se stalo. Asi podle mého výrazu šlo poznat, že jsem opravdu rozčílená.

B: ,, panebože Týnko, co se stalo, že se tváříš takhle?“
Ju: ,, vypadáš, jak kdyby si se chystala na vraždu“
Zasmála se Julča a nebyla od pravdy daleko.
T: ,, no šla jsem do chlívku a narazila jsem na…“
V tom okamžiku přiběhl do kuchyně celý rozčílený Janek a začal na mě křičet.

J: ,, ty děvko jedna, tak ty mě prý nepodvádíš, a to co jsem viděla bylo asi co?“
T: ,, Janku není tak, jak to vypadá, prosím uklidni se já ti to vysvětlím“
J: ,, to si aspoň nemůžete jít nějak více do soukromý, já se nepotřebuju koukat na to, jak se líbáš s tím debilem?“
T: ,, Janku, já za to nemůžu on mě nechtěl pustit“
J: ,, nic mi nevykládej ty děvko jedna, jsi normální šlapka, co dá každému na počkání a já vůl si myslel, že jsi normální chytrá holka, se kterou budeme mít jednu skvělou rodinu, ale ty jsi naprostá blbka“
Janek odešel a nezapomněl ani třísknout dveřmi.

Z těch slov, co mi řekl, se mi chtělo brečet. Opět jsem to nevydržela a spustili se mi vodopády slz.
Julča s Bětou se už na nic neptaly a objaly mě. Nějakou dobu jsme se objímaly a já konečně mohla promluvit, bylo mi malilinko líp, po tom, co mě tu holky objímaly.

T: ,, Štěpán mě obtěžoval. Líbal mě, i když já jsem nechtěla a snažila se ho odtrhnout, ale on byl prostě silnější. Já byla ráda, že jsem se mi vůbec podařilo se odtrhnout“
B: ,, nechceš zavolat policii?“
T: ,, ne a už to nechci řešit“
Ju: ,, ten brácha je fakt idiot, já s ním promluvím“
T: ,, Hm“
Odešla jsem, šla jsem si do svého pokoje. Potřebovala jsem se uklidnit. Vzala jsem si knížku a četla jsem si.