počkat...co?

~4~

Běta potřebovala pomoct v kuchyni, tak jsem ji šla pomoct. Vůbec jsem neměla náladu a toho si Běta všimla. Hned se mě začala vyptávat.

B: ,, Týnko, co se děje? Něco s Jankem? Jak se vysvětlilo to, že tu nebyl?"
T: ,, víš Běto ono to je složitější"
B: ,, tak co se stalo, před chvílí jsem ho tu viděla a vypadal velice šťastně, za to ty se tváříš jako na pohřbu."

T: ,, radši bych byla na pohřbu té krávy jedné blbé"
B: ,, o čem to mluvíš?"
T: ,, on je šťastný ale..."
B: ,, ale?"
T: ,, ale s někým jiným" už jsem zase začala brečet. Běta ke mně přišla a obejmula mě.
B: ,, holčičko to je mi hrozně líto"
T: ,, mě taky, já mu věřila"
V tom přišel Janek do kuchyně.

J: ,, Kristýno? Můžu si vzít na dnešek nějaký pokoj?"
Chtěla jsem mu jít pro klíče, ale Běta mě zastavila.
B: ,, hele Janku, tvůj domov tu byl, dokavaď jste byli s Týnou spolu. Ty sis vybral nějakou jinou a už tu nemáš co dělat. Prosím odejdi a nedělej to horší, než to je."
J: ,, já nemám kam jít ale"
T: ,, jdi si za tou svojí milenkou a mě už nelez na oči"
J: ,, fajn, jak chceš. Mějte se tady, jak můžete. Nazdar"

Janek odešel, nechápu, co mu přešlo přes hlavu, že se choval takhle. Ještě si myslel, že ho tady nechám s tou jeho nánou, že asi jsem tak hodná a dopřeju jim to. Utřela jsem si slzy. Nemá cenu se trápit tím, co se stalo. Teď už se to nezmění a já to vlastně ani nechci. Vzala jsem si do ruky škrabku a začala škrabat brambory k večeři. Pak jsem šla do hospody roznášet večeře. V osm večer jsem se konečně sama dostala k večeři spolu s ostatními stálými obyvateli statku. Bohužel i tady mě čekalo nemilé zjištění.

Tony: ,, Týno? Proč jsi podvedla Janka?"
Teď jsem absolutně nepochopila, kde to vzal.
T: ,, ehm co? Já... On podvedl mě"
Tony: ,, no já ho podkal, jak utíká ze statku, a když jsem se ho zeptal kam má tak nazpět a co se děje... řekl mi, že ho podvádíš, a že jde do školy."

No to snad ne, tak já nakonec budu z pohledu ostatních ta špatná.
T: ,, takže, teď vám to všem řeknu popravdě"
Všichni se na mě s udiveným výrazem podívali. Já se nadechla a začala mluvit.
T: ,, ráno jsem nenašla Janka ani jeho věci měla jsem o něj opravdu strach, pak jsem šla do školy a potom k němu do školy... kde jsem ho uviděla, jak se líbá s jeho kolegyní. Janka jsme pak tady s Bětou odsud vyhodili. Život jde dál a já se už k tomu nebudu vracet."

Nevydržela jsem to. Zvedla jsem se a s očima plných slz jsem utíkala do svého pokoje. Lehla jsem si na postel a znovu brečela. Zavolala jsem Julče, aby za mnou přišla. Julča za hodinu dorazila. Všechno jsem ji ohledně Janka řekla, vybrečela jsem se, vypovídala a bylo mi líp. Bylo už skoro jedenáct večer. Julča odešla. Já si došlo do hospody pro flašku rumu. Donesla jsem si ji do pokoje, kde ji celou vypila. Usnula jsem a probudila mě až ráno Běta, když mi nesla čaj.