počkat...co?

~8~

Ani nevím jak, ale usnula jsem. Celou noc jsem spala jako zabitá. Ráno mě probudil něčí křik. Měla jsem zavřené okno, takže jsem nepoznala hlasy, ale pochopila jsem, že se tam někdo hádá. Dala jsem si na sebe bundu a vyběhla ven se podívat co se děje. Hned jak jsem vyšla ven, bylo mi jasné,  kdo s kým, a proč se hádá. Přesně tak. Byl to Janek se Štěpánem. 

J: ,,ty hajzle, Týna mě s tebou podváděla. To si vypiješ“

Š: ,,nejspíš už jsi ji nudil debile“

Bylo očividné, že ani jeden není úplně střízlivý. Nehodlala jsem čekat, než vzbudí celý statek, tak jsem rychle zakročila.

T: ,,nechte toho“

J: ,,ty mi nemáš co poroučet“

Š: ,,co na ní řveš? To můžu jenom já“

T: ,,držte už laskavě huby nebo vzbudíte celý statek“

Vážně to nešlo vydržet. Vůbec nechápu, jak jsem to dokázala, ale opravdu ztichli. Po chvíli se nejdřív Štěpán a potom i Janek skácel k zemi. Musela jsem se zasmát, museli toho asi hodně vypít, že skončili až takhle. Nic jim nebylo, jenom usnuli. Poprosila jsem Tonyho a Toma, aby je odnesli na pokoje. Naštěstí je sobota, takže Janek nemusí do práce, ale co se o to starám, vždyť jsme rozejití. Málem bych na to zapomněla. Celé dopoledne bylo relativně v klidu, dokud se neobjevila Denisa. Nakráčela si na recepci, kde jsem při své smůle zrovna byla a promluvila na mě tím svým namyšleným tónem.

D: ,,hele Týno, kde je Janek?“

T: ,,co takhle kouzelné slovíčko?“

D: ,,abrakadabra?“

T: ,,ha ha ha. Prosím tě doma nenaučili?“

D: ,,určitě ne, abych prosila tebe. Tak kde je?“

T: ,,mě zase doma neučili odpovídat lidem, co neprosí“

D: ,,ježiš ty naděláš. No tak teda prosím.“

T: ,,je nahoře v pokoji. Ještě vyspává kocovinu.“

D: ,,on chlastal?“

T: ,,už to tak vypadá“

D: ,,to si s ním vyřídím. Nazdar“

T: ,,Nazdar“

Teď co řeknu, ano vím, je to kravina. Mě je ale teď Janka líto, jednou se opije a takhle můra z toho hned bude dělat theater. Ta Denisa to musí být děsná stíhačka, ale to je Jankova věc, koho si vybral.