Dojeli jsme do Prahy a zavítali hned do prvního nákupního domu. Zaparkovali jsme auto a šli po obchodech. Prošli jsme všechny obchody. Nenašli jsme žádné šaty, které by se mi líbily a koupila bych si je. Jeli jsme tedy dál. Až tam konečně byl jeden obchod s Šaty. Šli jsme tam. Vyzkoušela jsem si jich desítky až jsem si konečně vybrala tyto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ju: ,,Týnko mega ti to sluší"
T: ,,děkuju"
Ju: normálně princezna jsi''
T: ale Julčo, nech toho"
Koupila jsem si ty šaty. S Julčou jsme ještě zašli na nákup do Kauflandu. Pak už jsme jeli zase zpátky na statek. Dojeli jsme na statek, vyšli jsme z auta a hned u vchodu se tam líbal Janek s Denisou. Prošla jsem kolem nich, oba se na mě provokativně usmali, až pak Denisa promluvila.
D: ,,tak Týno, doufám, že opravdu na naši dorazíš"
T: ,, to se neboj"
D: ,, jo a s kým jdeš? Janek říkal, že sama nepůjdeš. To už máš nějakého nového nabíječe?"
Zasmála se Denisa. Hodila jsem na ni vražedný pohled. Ju: ,,Deniso uklidni se, s Týnkou tak jdu já"
D: ,, to to je teda terno, větší krávu Týno neznáš?"
T: ,, znám, tebe''
Na tohle se Janek zasmál. Denisa ho ale ihned pohledem vraždila. D: čemu se tlemíš, tato kráva tady nadává tvé holce a tobě to přijde vtipné?"
J: ,, ne Deny promiň, víš že tě moc miluju lásko''
D: ,, vím, ale tu horšici Jůlii na naší svatbě nechci"
T: ,, jak to o ní mluvíš?"
Ju: ,, Týno uklidni se, ta blbka ti za to nestojí pojď"
Julča mě zatáhla za ruku a táhla mě do kuchyně. Sedla jsem si do čela stolu a koukala nehybně před sebe. Běta tam na mě něco mluvila, ale já nějak úplně nevnímala. Došla ke mně a zatřásla trošku se mnou.
B: ,, Týnko? Jsi v pořádku?" Jo, debilnější otázkách by nebyla hej? Jo jsem úplné v pohodě, můj kluk.. dobré bývalý, si bere holku už za týden a pozval mě na svatbu. Jo děsně mě to štve a mrzí. T: ,,jo jsem" Zvedla jsem se od stolu a šla pryč.
Neměla jsem náladu být tady na statku. Chtěla jsem být sama. Sama jen se svými myšlenkami a pocity. Šla jsem tedy do lesa. Šla jsem rovnou k lomu, mám to tam ráda a vždycky jsem měla. Už od mala jsem sem moc řada chodila. Je mi tady dobré moc dobře. Byl sice už podvečer, ale nemohla jsem odolat. Šla jsem si zaplavat. Byla jsem ve vodě strašně strašně dlouho. Z podvečerních oblohy se stala noční. Vylezla jsem z vody, chvíli jsem počkala, až aspoň trošku uschnu, oblékla jsem se a šla zpátky tou tmou na statek.
