počkat...co?

~15~

Posuneme se o týden do předu na den D. Ano, je to tady. Dneska jdu Jankovi a Denise na svatbu. Furt tak nějak doufám, že ji prostě zruší, nebo že se stane cokoliv, co by svatbu překazilo. Nedokážu si představit, že od zítra už nemám žádnou šanci k tomu, získat Janka zase zpátky. No nic, obřad začíná v jedenáct. Ter je pět ráno. Musím jít do kuchyně moct s přípravkami na svatební hostinu, která bude mimochodem tady na statku. Vždycky jsem doufala, že to bude svatební hostina mě a Janka, ale bohužel. Opět jsem v sobě pociťovala pocit smutku. Šla jsem do kuchyně a ve dveřích jsem se srazila s Jankem.

T: ,,ahoj"
J: ,,hm čau"
T: ,,tak jak se těšíš na svatbu?"
J: ,,jo moc"
T: ,,jo to je super"

Řekla jsem trochu nejistě. Janek se mírně pousmál a šel pryč. Vešla jsem do kuchyně a šla pomáhat Betě s jídlem. Když jsme měj všechno uvařeno a připraveno, začali jsme to společně s Tonym nosit ke stolům v hospodě.
Odbila Desátá hodina. Šla jsem se tedy připravovat. Oblékla jsem se do šatů. Poté jsem šla do koupelny si vyžehlit vlasy. Ano, rozhodla jsem se pro rozpuštěné.

Dále jsem se šla nalíčit. Já se osobně moc nemaluji, ale na svatbu je to asi dobré. Dala jsem si make-up, potom jsem si vzala pudr. Nedokonalosti zakryla korektorem. Dala si tmavé stíny, udělala jsem si linky. Pak jsem si i nandala řasenku a jako poslední jsem si dala tmavou červenou rtěnku. Bylo 10:37 nejvyšší čas vyrazit ke kostelu tady na Slunečné, kde proběhne ten obřad.

Stavila jsem se cestou u Vackových pro Julču, protože jsme na tom byly tak domluvené. Celou cestu jsme si povídaly, měla jsem zvláštní pocit, bylo mi i jako blbě. Necítila jsem se prostě dobře. Byla jsem strašně zklamána, Julča to na mě nejspíše poznala.

Ju: ,,Týnko, jestli tam nakonec nechceš jít tak tam nemusíme"
T: ,,ne v pohodě, mně to pomůžeme, když tam budu"
Ju: ,, tak jak myslíš no"

Byly jsme už skoro u kostela. Právě jsme vstoupily dovnitř a mě bylo jasné, že už není cesty zpět. Zasedli jsme s Julčou do páté řady. Janek už stál u oltáře. Vypadal nádherně. Začaly mě trochu slzet oči.

V tom okamžiku se rozezněly svatební zvony a začala hrát hudba. Všichni jsme si stoupli a směřovali jsme naše pohledy na nevěstu. Musím říct, tě to Denise moc slušelo. Před ní šly ješte družičky a ty byly taky opravdu nádherně. Denisa došla k oltáři a nastalo chvíli ticho.
Následovala svatební řeč:
dnes spojujete svoje srdce i životy, budete si vzájemnou oporou v dobách dobrých i zlých a dojdete k naplnění v dětech. Potom Denisa i Janek pronesli svatební slib.

Oddávající: ,,Táži se vás pane ženichu Janku Linharte, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou slečnou Denisou Kánskou?”.
J: „ANO“
Sakra, tak tohle hodně zabolelo. Moje oči už byly plné slz.

Oddávající: ,,Táži se vás slečno nevěsto Deniso Kánská, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným panem Jankem Linhartem."
D: ,, ANO"
Doprdele, tak moje přání vyslyšení nebylo. Utřela jsem si slzy a snažila se být v pohodě.
Oddávající: ,,tímto prohlašují tento sňatek za právoplatný."
Následoval už potlesk..