"Hele nechci aby věděla že jsem její otec" řekne hnědovlasý muž. "Jste si jistý co, když vás bude potřebovat" řekla starší paní. Do místnosti vejde menší bělovlasé děvčátko. Paní si ho vezme do náručí. "Prostě jsem řek že jí nechci a vy to zařídíte...
Musím ho najít. Zaslechla jsem jekot. Rychle jsem se tam rozeběhla. "Avengers jsou v bezpečí. Kde jsi? Pomůžu ti" ozval se hlas T'challi. Doběhla jsem do místnosti. Je to tam kde ta místnost. Tam mi daly ten čip. Je to jen náhoda. "Tony!" zakřičela jsem. Všimla jsi tam nějakého těla. Pomalu a patrně jsem došla k němu. "Tony?" zašeptala jsem. Je to on. Rychle jsem si k němu klekla. Je hodně zraněný. Nejeví známky života. Chytla jsem ho za ruku. "Tati, tohle jsem nechtěla" zašeptala jsem a cítila jak mi tečou slzy. "Všechno jsi zkazil, všechno ale potřebuju tě! Slyšíš! Musíš to přežít. Tak se prober! Dělej prober se" řekla jsem. Začala jsem se soustředit na to aby moje regenerační schopnosti přešly na něj. Aby se uzdravil. Aby mohl napravit to co zpackal. Najednou se nadechl. Rychle jsem ho obejmula. "Tohle mi nikdy nedělej. Já jsem se tolik bála" řekla jsem. "Jak sladké" ozval se něčí hlas. Odtáhla jsem se od něj. Postavila jsem se před něj a hned do bojového postoje. "Tak vylez ne? Nebo se mě pořád bojíš?" řekla jsem s úšklebkem. Přistál přede mnou. "Nazdar zlato. Dlouho jsme se neviděly" řekl. "Ještě jednou mi řekneš zlato tak ti ten meč narvu někam kde se to ti to nebude líbit" řekla jsem. "Něco jsem vymyslel, budeme zase spolu" řekl. "Tak to si naser" řekla jsem zaútočila na něj. Meč mi po několika úderech vyrazil. "Pořad si slabá!" řekl. "To teda nejsem" řekla jsem a dala mu pěstí přitom jsem použil super sílu takže odletěl. Pousmál se. V jeho dlaních se objevil oheň. Začal ho posílat na tátu. Rychle jsem se před něj postavila. Použila jsem svůj oheň jako ochranu. "Nikoho nezachráníš" řekl. Podívala jsem se na tátu. Má v očích strach. "Odpust mi jak jsem se k tobě chovala, ale tohle je pro tvoje dobro" řekla jsem mu. Vytvořila jsem pod něj portál, přenesla jsem ho k ostatním. Začala jsem se soustředit na to aby to tu celé zničila. "Johanno co to děláš?" ozval se hlas Pietra ve sluchátku. "To co jsem měla udělat už dávno, zachraňuju lidi na kterých mi záleží.... miluju tě Pietro to si prosím pamatuj" řekla jsem. Pak jsem nechala každý kousek základny zničit, všechno se začalo bortit. Přímo na mě. Poslední co si pamatuju jak na mě někdo mluvil v sluchátku....... ****************************** Uslyšela jsem něčí hlas. Otevřela jsem oči a zamrkala, automaticky jsem začala chrchlat. Všude okolo mě jsou trosky. Podívala jsem se nad sebe. Držím velký kus betonu který by mi mohly rozmáznout jako mravence. "Jo-han-nno" ozvalo se se ze sluchátka. Optrně jsem si dala ruku na sluchátko a zmáčkla. "J-jsem tu" zašeptala jsem. "Co vidíš" ozval se hlas Bruce. "Jen trosky, nic víc" řekla jsem. Chtěla jsem se hnout. Ale najednou mým tělem projela neuvěřitelná bolest. Vyjekla jsem bolestí. "Co.. se..děje" ozval se hlas Pietra. Podívala jsem se odkud šla bolest. Mám přicvakaly nohy. "Řekni nám jaká je situace" ozval se Natasha. Trochu jsem zakašlala. "Já nemůžu se hýbat, přicvaklo mi to nohy. A nad hlavou držím mega velký kus, nevím jak dlouho to vydržím. Nemám už moc síly" řekla jsem. "Neboj něco vymyslíme" řekl táta. "Tony, jste všichni v... bezpečí? Jste všichni v pořádku?" zeptala jsem se. "Ano, ale jen díky tobě" řekl. Usmála jsem se. "To je dobře, myslím že budu muset jít" špitla jsem. "Zamítá se" řekly všichni najednou. Začalo se mi hůř dýchat. "Pie-tro c-co jsi mi ch-chtěl říct?" zeptala jsem se ho. "To ti nemůžu říct, né teď.." řekl. "Prosím musís to vědět" řekla jsem. "Miluju tě, nechci tě ztratit slyšíš..... mě.. Jo.. miluju tě.. mluv.. na mě.." řekl ale bohužel jsem neslyšela vše jelokož to vypadlo. "Já tebe taky" zašeptala jsem. Zavřela jsem oči a snažila se přestat vnímat tu bolest. Když jsem je znovu otevřela, někdo mě někam nesl? Podívala jsem okolo sebe. Je tam Tony, Pietro a dál nevím. Nevidím na ně. Pousmála jsem se na ně. "Vydrž, brzy budeš v nemocnici" řekl táta. "Dě-děkuju ti z-a tu os-osl-oslavu" řekla jsem a znovu zavřela oči. Když jsem se je otevřela. Byla jsem v nemocnici. Je tu nějaká doktorka. Svítí mi do očí. "Zdá se že je při vědomí" řekla. "Slečno zmáčkněte mi ruce, dobře. Musíme udělat ct, pak rovnou na sál" řekla. "Prosím. Řekněte mému otci že.." řekla jsem ale pak se mi najednou zatmělo před očima. *************************** O několik měsíců později Otevřela jsem oči a zamrkala. Jsem v nemocničním pokoji. Počkat co se stalo? Mám úplný okno. Vím že jsem šla zachránit Avengers a pak nevím. Podívala jsem se okolo sebe. Nic co by mi poradilo co se stalo. Všimla jsem si že v křesle někdo je. Pietro. Když si všiml že jsem vzhůru hned zavolal sestru. Hned přiběhl i doktor. Začal mi dělat různá vyšetření. Než odešel řekl že mi dovolí krátkou návštěvu. Najednou sem vtrhly všichni Avengers. Hned jsem se usmála. Šly hmed ke mě. "Konečně jsi se probrala" řekla Natasha. "Hrozně jsme se o tebe bály" řekl Steve. "Tohle už nikdy neuděláš" řekl táta. "Nebojte se, nemám to v plánu" řekla jsem s úsměvem. "Co se vlastně stalo? Mám to všechno v mlze" zeptala jsem se jich. "Víš, měly by jsme ti hodně poděkovat a taky se ti omluvit" řekl táta. Jen jsem zvedla obočí. Jelikož nechápu co tím myslí. "Zachránila si nás i přes to že si nemusela. Děkuju" řekla Natasha. "Je to tak. To je úděl superhrdinů" řekla jsem. "Jsem ráda že vás vidím" dodala jsem. Najednou sem vrhnul doktor. "Měly by jste jít, pacientka potřebuje klid a měla by spát" řekl. "Radši půjdeme" řekl Steve. Jen jsem kývla. Sledovala jsem jak odchází. Zavřela jsem oči a hned usnula. Pohled T'chally Konečně tam nejsem. Nenápadně jsem se dostal do jejího pokoje. Došel jsem k ním. Klidně spí. Posadil jsem se na kraj postele. Pohladil jsem jí po vlasech. Nikdo se o tom nedozví, ani ona. Nesmíš to vědět. Vytáhl jsem z kapsy řetízek a připl jsem jí ho. "Jsi můj anděl" zašeptal jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nějakou doby jsem tam byl ale pak jsem radši odešel......
