"Hele nechci aby věděla že jsem její otec" řekne hnědovlasý muž. "Jste si jistý co, když vás bude potřebovat" řekla starší paní. Do místnosti vejde menší bělovlasé děvčátko. Paní si ho vezme do náručí. "Prostě jsem řek že jí nechci a vy to zařídíte...
"Emm.. To ale není tak lehké.. Je to o to víc těžší když je daná osoba už dlouho mrtvá. Taky podle toho jak umřel... kolik mu bylo... ale nejdůležitější je že nemáš neznám to kouzlo které tu danou osobu má přivést k životu.. Je mi líto.. to kouzlo zná jen Hydra.." řekl mi...
O několik měsíců později Po té naší konverzaci jsme se dohodly že budu pár týdnů u něj.. aby mohla dostat svojí moc pod kontrolu.. a také svoje myšlenky.. je to možná 6 nebo 7 měsíců kdy jsem za ním přišla s tou prozbou.. Docela se zlepšuju učí mě i dokonce používat super sílu.. Táta mi pořád volá.. vlastně všichni z Avengers mi pořád píšou.. přeci jen jsem zmizela bez rozloučení.. I přes to že mi chybí tak se tam vracet nehodlám.. Ale najít mě díky Sanderovo kouzlu které chrání tenhle dům a okolí nemůžou se sem dostat.. Nechci je už vidět.. Sander mi řekl že u něj můžu zůstat jak dlouho budu chtít a tak jsem zůstala. Slíbyl mi že mi pomůže oživit Pietra.. řekla jsem o tom i Sakuře.. ta taky souhlasila.. Byla jsem za to ráda.. Zrovna trénuju telekinezi.. Jen mám točit kostky ve vzduchu.. Není to nic složitého. Nějak moc jsem se do toho vžila.. svoje myšlenky jsem nechala plynout jako vodu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Promím berte to že je to Johanna.) Zničila jsem je. "Už ti to jde lépe.." ozval se něčí hlas za mnou. Podívala jsem se na něj.. "Ale pořád neznám to kouzlo... Co když nemáme na výběr.. co když tam budu muset jít.." řekla jsem. Nechala jsem vznést další kostky.. začala jsem s nimi hýbat. "Můžu něco zkusit" řekl. Kostky jsem položila. "A co?" řekla jsem. "Můžu zkusit jedno dost tězké kouzlo.. při kterém ti na 10 minut zastavím srdce a ty se budeš moc setkat s tvojí mámou a muset získat nějaké informace" řekl. "Tak jdeme na to" řekla jsem. Ukázal mi abych si lehla.. "Kdyby něco tak tě hned přivedu zpět slibuju" řekl. Dal mi ruku na hruď a na hlavu. "Tak dotoho.. věřím ti" řekla jsem. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla pak jsem ucítíla jsem se můj rdeční tep zpoluje a pak nic neví.. Otevřela jsem oči.. jsem zase tady. Musím najít mámu.. rychle jsem vstala a začala jí všude hledat.. "Mami! Mami kde jsi?!" Začala jsem křičet. Všimla jsem si Pietra. Rychle jsem došla k němu. "Pietro.. potřebuju pomoct.. musíme najít mojí mámu..." řekla jsem zoufale. "Dobře.." řekl jen a začaly jsme jí hledat. "Jak jsi zatím pokročila?" zeptal se mě. "Dost.. jen musím získat kouzlo kterým tě přivedu zpět.." řekla jsem když jsem si všimla mamky. Vypadala přesně jako na fotce co mi ukazoval táta. Došla jsem k ní. "Mami?" řekla jsem nejistě. Otočila se na mě. V očích měla slzy. Pevně mě obejmula.. nemůžu uvěřit že je to opravdu ona.. Musím jí taky přivést zpět.. Odtáhla se ode mně. "Počkat tady nemáš co dělat.. jsi moc mladá.. ta máš ještě žít.." řekla a nechala slzy volně téct. "Mami.. potřebuju od tebe něco uvědět.." řekla jsem.. Jen kývla. "Jak někoho přivedu zpět k životu.." řekla jsem. "Tohle ne! To je příliš nebezpečné.. to ti neřeknu" řekla mi. Chytla jsem ji za ruce. "Mami..už nejsem malá.. jsem silnější než si myslíš.. Je to to co si myslím že to je?" zeptala jsem se. "Ano.. a oni tě znovu nenechají jít tak snadno.. Vykašli se na to.. Jestli to děláš kvůli němu.. tak ta bolest brzy přejde.. věř mi.. nech nás oba jít" řekla mi. Dala jsem jí pusu na čelo. "Teď jsem tě našla nehodlám o tebe znovu přijít.. a o něj taky ne.. proto to udělám... Za jakou koliv cenu" řekla jsem ale pak jsem ucítila jak mě to táhlo zpět. To přeci nemohla být 10 minut.. "Notak dělej.. otevři oči.." ozval se něčí hlas. "Jestli se neprobere tak tě zabiju" ozval se další hlas. Rychle jsem otevřela oči a s nadechnutím jsem se posadila.. Začala jsem ten šok rozdýchávat... Jsou tam Avengers.. Jako fakt? Jak.. "V klidu dýchej ano?" řekl Steve. Otec mi podával ruku. Vstala jsem i bez jeho pomoci. "Co si myslíte že tu děláte?!" řekla jsem dost nepříjemně. "T'challa nám všechno řekl.. Jdeš domu" řekl otec. Nad tím co řekl jsem se musela zasmát. "Domov? Já ho nemám.. a nebudu mít dokud ho nepřivedu zpět.. Takže buď teď budete respektovat mé rozhodnutí.. Nebo se zachovám jak jsem se měla zachovat když jste mi vlezly do života.. Tak jak to uděláme?" řekla jsem a postavila se k Sanderovi. Jelikož na něj Clint a Natasha mířili tak jsem se postavila před něj. Můj pohled se ve vteřině změnil. "Nell.. taková ty nejsi.." řekl Bruce. "Ne? Řekni mi co o mě vlastně víte? Víte jaká jsem? Co o mě víte... než napočítám do tří tak ať jste pryč.." řekla jsem. Nijak to snima nehnulo. Fajn.. oni mi asi nevěří. "Raz..dva.. tři.. já vás varovala" řekla jsem. Začala jsem se soustředit. Začala je obklopovat mlha. Wanda chtěla něco udělat ale jí jsem přenesla jako první. A takhle všechny postupně. Dokud nezbyl Stark a Steve. "Zapomeň na mě.. žij jak doposud.. Jak jsi sám jednou řekl.. Neměl jsem si tě pamatovat.. Zubohem Antony" řekla jsem a oba přenesla pryč. Také jsem je nechala zapomenout na tohle místo.. "Jsi si jistá že jsi s nimi nechtěla?" zeptal se mě. "Takhle je to lepší.. pro všechny.." řekla jsem.
