Avengers- His daughter

11.Kapitola "Hele.."

Probrala jsem se asi před hodinou od té doby se sprchuju a snažím se vzpomenout co jsem včera večer dělala. Opravu nemám tušení. Celé to mám v mlze. Radši jsem vodu vypla a vzala si župan. Šla jsem do šatny a oblékla si kráťásky a dlouhé tričko s dlouhým rukávem. Župan jsem dala zpět do koupelny. Šla jsem do kuchyně. Cestou jsem si všimla několik opilích spících lidí. V kuchyni jsem si nalila kávu a šla do pracovny. Páni. Tady je bordel. Kávu jsem si dala na stůl a začala si to tu uklízet. U toho jsem pila kávu. "Jarve? Máme tu věci na kuřecí  vývar?" zeptala jsem se Jarvise. Jelikož vím že je po celém domě. "Ano" řekl. Šla jsem do kuchině a začala vařit. Celou dobu jsem se snažila vzpoměnet co jsem dělala. Trošku jsem zarzila když jsem zaslechla kroky. "Dobré ráno" ozval se hlas táty. "Dobré" řekla jsem. Nanadala jsem mu polévku. Dala jsem jí před něj. "Jes ať ti to nevystidne" řekla jsem. "Děkuju" řekl a bylo vidět že i z radostí se do toho pustil. Kolem prošla nějaká holka. "Počkej" řekla jsem její směrem. Podívala se na mě. Bylo vidět že jsem jí zarazila ale proč? "Pojď si dát polévku" řekla jsem. Pousmála se a posadila se. Nanadala jsem jí polívku a dala jí to. "Děkuju" řekla. V tu chvíli jsem se zarazila, vybavila se mi vzpomínka. Na včerejšek.
Flashback
Už jsem to vypila, pořád nic necítím. Jdu na tu jeho oslavu. Vstala jsem a šla. Prošla jsem okolo všech až k nehlídanímu baru. Tam jsem si si vzala nějakou lahev a šla se podívat co ostatní dějí. Když v tom jsem si všimla Pietra jak se líbá s nějakou kolkou. Cítila jsem jak se moje srdce láme na tisíc kousků. Když se odtáhly ta dívka se na mě podívala a lehev mi sebrala. "Děkuju" řekla a chytla Pietra za ruku. Nějakam ho odvedla. Poslední co si z toho vybavuju je jak mi tečou slzy a jak na mě někdo mluví....
Konec flashbacku
"Dobré rano" ozval se hlas Pietra. Nemám sílu se na něj podívat. "Nell, jsi v pořádku?" zeptal se mě táta. Podívala jsem se na něj. "Samozdřejmě, dohlídni ať si všichni dají polévku" řekla jsem. Cítila jsem jak se mi slzy derou na povrch. Šla jsem rychle do pokoje. Tam jsem se snažila to nějak rozdýchat. Prostě se uklidnit. "Johanno" ozval se za mnou hlas Pietra. "Nechoď ke mě" řekla jsem. "Ellie" řekl. Cítila jsem jak se přibližuje. Pomocí schopnosti jsem ho odstrčila. Otočila jsem se na něj. "Řekla jsem ať ke mě nechodíš, nechci se na tebe dívat! Nechci s tebou být v jedné místnosti." řekla jsem a slzy nechal téct. "Ale.. já se ti chci omluvit. Já jsem byl opilý. Můžeš mi věřit že jsme se jenom líbali" řekl. "Vypadni, jdi mi z očí. Jak mi tohle můžeš říct takhle v klidu?!" začala jsem říkat ale poslední pak jsem se nějak rozkřikla. "Vím že jsem blb, jen mi odpust" řekl. "Ty to nechápeš? Ty nechápeš jak se cítím? Ty jsi mi zlomil srdce! Ne ty jsi ho doslova rozdrtil a pak ještě spálil na prach! Víš co nechci tě nikdy. Ani vidět ani slyšet a tohle dej tý druhý" křikla jsem a z krku si strhla ten řetízek co jsem od něj dostala. Došla jsem k němu a dala mu ho. "A teď vypadni!" zakřičela jsem na něj. Kupodivu mě poslechl. Došla jsem ke dveřím a ty následně zamkla. Vlezla jsem si do postele, zavrtala jsem se. Slzy jsem nachala volně téct.
     ********************************
Otevřela jsem oči a zamrkala. Asi jsem zase usnula. Podívala jsem se po pokoji. Uslyšela jsem jak někdo klepe. "Eleanor, otevři mi. Vím že to posral, ale kvůli tomu se nemusíš nebavit semnou" ozval se hlas Wandy. Pomocí telekinze jsem dveře odemkla a otevřela. "Pojď dál" řekla řekla jsem. Když vešla tak jsem dveře zavřela a zamkla. Došla ke mě. Trochu jsem se posunala aby si mohla lehnout vedle mě. "Vím že Pietro udělal blbost, ale mrzí ho to" řekla. "Jestli jsi mi přišla promlouvat do duše ať mu odpustím tak zase jdi" řekla jsem a otevřela dveře. Jelikož jsem věděla že jí poslal. "Je to můj bratr, prosím zkus si sním promluvit" řekla. "Já mám taky city aby jsi věděla, a bolí mě to." Řekla jsem jí než odešla. Dveře jsem jí zavřela před nosem. "Slečno schání se po vás pan Stark" řekl Jarvis. "Řekni mu že se necítím dobře a že chci být sama, děkuju" řekla jsem. Jediný kdo mě pochopí. Sakura. Natáhla jsem se pro telefon a napsala jí krátkou zprávu že jí nutně potřebuju ať za mnou příjde. Když se ozvalo zaklepání věděla jsem že je to ona. Odmkla jsem dveře. Ona vešla. "Co se stalo?" zeptala se mě. Když si mě všimla hned zavřela dveře a zamkla je. Došla ke mě a lehla si vedle mě. "Co se stalo?" zeptala se mě. "Všechno pokazil" řekla jsem.  "Ty jsi ho včéra viděla?" zeptala se mě. Jen jsem kývla. "Miluješ ho?" zeptala se mě znovu. "Ano ale pokazil to" řekla jsem.  "Slečno mám vám připomwnout že dnes budete trénovat, vaše schopnosti" ozval se Jarvis. Trochu jsem si povzdechla. "Půjdu s tebou" řekla. Vstala jsem a šla do šatny. Tam jsem si oblékla oblékla tepláky. Šly jsme do tělocvičny. "Začneme" řekl táta. Šla jsem k tátovi. Cestou jsem šla okolo Pietra. "El.." nestačil to doříct protože jsem ho přerušila. "Všímej si svého a mě nech být" řekla jsem. Táta se na mě nechápavě podíval. "Co se stalo? Ublížil ti?" začal se ptát. Chtěla jsem mu něco říct ale najednou se ozval hlas Capitána. Proto jsem se otočila. "Všichni Avengers se připraví na záchrannou akci. Kousek v od za hranicemi s Německem je základna Hydry a podle našeho člověka tam dělají tam pokusy na lidech takže za deset minut odlet" řekl a odešel. Jen jsem se podívala. Musím jít. Šla jsem do pokoje. Tam jsem se chtěla převléct. Ale najednou mě někdo přitlačit ke zdi. Chtěla jsem ho odhodid ale všimla jsem si že je to Pietro. "Co chceš" řekla jsem. "Hele můžeš mě klidně nenávidět. Ale né takhle, tohle jsem ti dal k narozeninám. Ať se s tou holkou stalo cokoliv, ty jsi moje všechno. Budu tě milovat navždy" začne říkat. Připne mi ten řetízek. Podívala jsem se na ten řetízek a jemu do očí. Chtěl odejít ale já jsem ho chytila za ruku. Rychle jsem ho políbila. V hlavě mi proběla myšlenka. Snad si tu pusu předtím vydezinfikoval. Po chvíli jsem se odtáhla. "Tak tě miluju a už se na tebe nezlobím" řekla jsem..