Avengers- His daughter

17.Kapitola "Už je..."

Ty asi nevíš s kým mluvíš.. že? Varuju tě.. Buď mi řekneš kde je nebo ti zakroutím krkem. Je to jednoduché ale věř že si budeš přát aby jsi zemřel.. Takže se ptám naposledy. Kde je můj otec?" řekla jsem.  

Jelikož pořád křičel ať ho postím proto jsem ho omráčila a díky mojí síle zjistila že je v bezpečí. Vzala jsem telefon a vytočila jeho číslo. "Záznamník pana Starka.. Pokud je to opravdu nutné nechte vzkaz pan Stark se vám brzy ozve, pokud ne tak mi nevolej.." ozvalo se. Zhluboka jsem se nadechla. "Tak jo Tony.. Ani nevíš jak moc mě mrzí že jsem tě od sebe odehnala ale musíš věřit tomu že je to pro tvoje dobro. Chci aby jsi věděl že to musím udělat a taky vím že se ti to nebude líbit ale je to pro Pietra a mojí mámu.. A taky chci aby jsi věděl že tě mám ráda a sbohem tati.." řekla jsem a hlasovou zprávu poslala. Došla jsem k okraji a telefon hodila přes okraj. Nasadila jsem si  kapuci a vyrazila domu. Chvíli jsem šla dokud jsem za sebou nezaslechla svoje jméno. Tak jsem se otočila. Je to T'challa. "Co chcete?" zeptala jsem se. "Buď semnou.. prosím.." řekl. "Nějak si nevybavuju že bych vám dovolila mi tikat králi..." řekla jsem a přimhouřila obočí. "Nebuď na něj zlá" ozval se hlas Pietra. Podívala jsem se odkud šel hlas. "Pietro?" nechápala jsem. "Nejsem živý... vidíš mě jen ty.." řekl.  T'challa mě chytil za ruku. "V pořádku?" zeptal se mě. Nasadila jsem chladný výraz a znovu se na něj. "My dva.. to nepřipadá v úvahu.. Vy žijete jiný život něž já.. Zjednodušeně nikdy jsem nepomyslela na to že by jsme mohly být spolu.. takže si laskavě dejte odchod a mě nechte být.. Zapomeňte na mě.. už vás nikdy nechci vědět.." řekla jsem a vytrhla se mu. Rozešla jsem se pryč od něj. "Stůj a jdi se omluvit.. tohle nemůžeš on tě má rád.. Prosím omluv se mu kvůli mě.." řekl mi Pietro. "Na nějaké omluvy ti kašlu.. víš jaká jsem.. tak po mě nemůžeš najednou chtít abych se omluvila.. Nikdy v životě se neomluvím.." řekla jsem. Když jsem se znovu otočila stál tam on a něco na mě fouknul. Začala jsem cítit jak se mi podlamují kolena. "Věděl jsem že to nepůjde po dobrým.. tak tě musím odnést i přes tvůj názor.." řekl. Podívala jsem se na Pietra. "To snad ne.. já to říkala.." zašeptala jsem ale pak Pietro zmizel a poslední co si pamatuju je jak mě někam nese. 
*********************
Někam mě zavřel, do nějakého pokoje. Také z nějakého důvodu nemůžu čarovat, dost mě to znervózňuje. Najednou se otevřely dveře je to on. Nese mi nějaké jídlo. Když to položil tak šel blíž ke mně. Vzala jsem první věc a hodila jsem jí na něj. Chytil to. Jen zvedl obočí. "Musíš jíst.." řekl mi. "Neser si.. Nic nemusím.." řekla jsem. Došel ke mně. "Tady jsi v bezpečí.." řekl mi. Postavila jsem se a podívala se mu do očí. "Varuju tě! Jestli mě nepustíš a já kvůli tobě nestihnu udělat to kouzlo tak tě krutě a pomalu zabiju. Zabiju tě tím nejhorším způsobem u kterého vím že se ho bojíš.." řekla jsem a to dost naštvaně. Otočil se s tím že je na odchodu. "Ještě mi poděkuješ.." řekl. Zamračila jsem se. Hodila jsem po něm ten tác s jídlem. Bohužel se vyhnul. "Zabiju tě.." řekla jsem. Zase odešel. Zařvala jsem přes celou místnost. Sedla jsem si do tureckého sedu a začala se soustředit. To zvládnu, Sakura mě to přeci učila. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Poté znovu a znovu. Pak mě napadla jediná možnost musím to ze sebe dost. Vzala jsem si do ruky střep a řízla jsem se. Poté znovu a znovu. Najednou se rozrazily dveře a stál tam ten blb. Postavila jsem se. Natáhla jsem ruku a on odletěl a byl jako přišpendlený ke zdi. Došla jsem k němu. Bylo mi jedno že ze mě stále kapala krev. "Ještě  jednou se objevíš přede mnou a místo mojí krve tak to bude tvá krev... Takže tě varuju naposledy...." řekla jsem a ohlédla se. "Jdeme lásko" řekla jsem na Pietra a přenesla se pryč. Objevila jsem se před domem Sandera. Nějak jsem nemohla uvěřit tomu co jsem viděla. Trochu jsem si odkašlala. "Nello?" Řekne Sakura. Došla ke mě. "Já se ti omlouvám... miluješ ho.. takže ti s kouzlem pomůžu.." řekla mi. Ale když viděla moje ruce tak se zarazila. Hned začala říkat ale mě se díky velké státě krve podlomily nohy. Hned mě zachytila a Sander hned přiběhl. "Nic mi není.. jen se mi zamotala hlava" řekla jsem. Udělala jsem pár kroků ale  bohužel tentokrát se mi podlomily kolena úplně a já spadla ale tentokrát mě chytil Sander. "Jsi blbá" řekl mi. Pak jsem měla před očima tmu....
Den oživení
Musím to všechno pořádně připravit. Mám všechny bylinky kouzlo prostě mám všechno. "Nedělej to mám z toho  blbý pocit.." ozval se hlas Pietra. Otočila jsem se na něj. "Nechápeš to? Udělám pro tebe všechno... až moc tě miluju... nedokáže tě ztratit.." řekla jsem. "Ale já vím kdo ti v tom zabrání" řekl mi. "Johanno.. nedělej to" ozval se hlas otce. Začala mi téct slzy. "Tak tohle je tvůj plán Pietro.. jenže to tu nevyjde.." řekla jsem. Najednou mě ale otec chytil za ruku. Tak jsem se k němu otočila. "Prosím" řekl mi. Měl slzy v očích. "Už je pozdě tati.." řekla jsem..