Avengers- His daughter

12.Kapitola ''.....co jsi to provedl..''

"Hele můžeš mě klidně nenávidět. Ale né takhle, tohle jsem ti dal k narozeninám. Ať se s tou holkou stalo cokoliv, ty jsi moje všechno. Budu tě milovat navždy"....

"Slyšíme se?" ozvalo se z vysílačky. "Jasně" řekly jsme s tátou na stejno. "Platíš mi kolu" řekla jsem. "Víte všichni co je vašim úkolem" ozval se Steve. "Já a Sakura, zachráníme ty děti" řekla jsem. Pak všichni řekly svoje úkoly. Šly jsme rovnou k těm dětem. Všimla jsem si party agentů. Naznačila jsem Sakuře, že si je zvládnu a ona ať mě kryje. Rychle jsem se rozeběhla, poslala jsem proti nim zvukovou vlnu. Popadaly na zem, ty zbylý jsem pomocí vzduchu zvedla a nechala praštila s nimi do zdi. Šly jsme dál. Najednou na mě zezadu někdo skočil. Rychle jsem ho ze sebe shodila. Jen jsem se usmála. Dala jsem mu pěstí a použila jsem super sílu. Odletěl. Prorazil nám cestu. Podívala jsem se na Sakuru. "Zkrátila jsem nám cestu" řekla jsem s úsměvem na tváři. "Tak jdeme" řekla a vyrazila. "Za chvílí nám to vypadne, tak se držte a dávíte na sebe pozor" řekla jsem. Rychle jsem šla za Sakurou. "Tak co? Odpustila jsi mu" zeptala se mě. "Jo, vlastně se ani tolik nestalo. Když někoho miluješ. Tak je to všechno jiné" řekla jsem. "Jsem ráda že jsi zase šťastná" řekla. Zaslechla jsem v dálce volání. Zastavila jsem jí. "Nemáme čas, musím nás přenést" řekla jsem a podala jí ruku. "Jsi si jistá nevíš jak to tam vypadá a víš co se stalo naposled" řekla. Jen jsem kývla. Ruku mi podala. "Jen chci říct, že.. Nechci skončit ve zdi" řekla. Jen jsem se zasmála. Soustředila jsem se, na tu místnost. Tři, dva... Pak jsem nás teleportovala. Jsme za tou místností. "Teď je to na tobě" řekla jsem. Dveře začala pomalu zdražovat. Nakonec se rozpadly. Vešly jsme dovnitř. Podívala jsem se na ty děti. Jsou skoro bez známek života. "Postarej se o ty agenty, já se musím postarat o děti" řekla jsem a rozeběhla se k dětem. Jsou ty dvě. Dvě holčičky. Dala jsem jim každý na hruď ruku. Začala jsem se soustředit. Zavřela jsem oči. Z hluboký nádech a výdech. Cítila jsem  jak je se jim všechno hojí. Všechny, rány, odřeniny, vpichy od jehel. Prostě všechno. Hotovo. Otevřela jsem je. Podívala jsem se na Sakuru. Potřebuje pomoct. Ze zad jsem si sundala luk. Zamířila jsem na jedno agenta a trefila jsem ho. Pak další a další. A bylo po všem. "Jdeme" řekla. Vzala jsem jednu holčičku ona tu druhou. "Dáme je do letounu" řekla. Chytla jsem jí z ruku. Teleportovala jsem nás. Bruce se vyděsil. Položila jsem jí na lehátko. "Kde jsou všichni? Vždyť už měl být konec" řekla jsem. "Víš ono se to zvrtlo" řekl. "Co? Co se stalo" řekla jsem. "Je mi to líto" řekl. Nechala jsem si objevit křídla. Vyletěla z letounu. Letěla jsem rychle k ostatním. "Potřebuju pomoct" ozval se Steva. Kruci. Doletěla jsem na jeho pozici agenty jsem odhodila. Podívala jsem se na něj. "V pořádku" řekla jsem. Jen kývl. Pak mi došlo. Pietro. Kde je? Podívala jsem se na něj se slzami v očích. "Kde je?" zeptala jsem se ho. Nic neříkal. Znovu jsem vzletěla. Všimla jsem si červené mlhy. Rychle jsem letěla k místu odkud se šířila. Dopadla jsem na zem. Je tam a leží na zemi. "Pitro.." řekla jsem se slzami v očích. Došla jsem k němu když se mi ale podlomili nohy. On je mrtvý?

Cítila jsem jak mi tečou slzy po tvářích. Chtěla jsem jít k němu a uzdravit ho, nevím nějak ho zachránit. Někdo mě však chytil okolo pasu. "Pust mě" řekla jsem. "Klid, držím tě" ozval se hlas táty. "Né! Já chci k němu! Já chci za ním! Pust mě!" začala jsem křičet. Nebylo mi to nic platné. Nakonec jsem se mu vytrhla a k Pietrovi doběhla. Klekla jsem si k němu a dal la si jeho hlavu do klína. "Pietro" zašeptala jsem. Někdo mě chtěl zvednout. Kouzlem jsem tu danou osobu odhodila. ''Jděte ode mně já mu pomůžu..'' začala jsem křičet.. Soustředila jsem se aby se uzdravil.. aby každé jeho zranění zmizelo. ''Je pozdě.. už je pryč'' ozval se něčí hlas. "Ne! Přestaň mluvit nesmysly! Není mrtvý! Já mu pomůžu! Zachráním ho! Slíbila jsem mu že spolu budeme navždy!" zakřičela jsem. Začala jsem se soustředit abych ho vyléčila, musím.  Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.. jeho zranění začaly mizet.. fungovalo to.. Ale najednou jsem ucítila bolest, začaly se objevovat mně.. Najednou mě ale od něj někdo odrhnul.. Táta. Rychle jsem vstala a došla k němu. Hystericky jsem se rozbrečela. ''Proč jsi to do prdele udělal.. mohla jsem ho zachránit.. proč jsi mě ho nenechal zachránit.. co jsi to provedl.. mohly jsme být zase spolu..'' celou dobu jsem na něj křičela a poslední větu jsem řekla tak že to sotva slyšeli. Polomili se mi kolena a já spadla na zem. ''Neee!!'' zakřičela jsem a nepřestávala brečet.. Zradila jsem ho.. nezasloužím si žít.. měla bych zemřít.. Odpust mi to Pietro..
*****************************
Uplynul týden, dva? Nebo možná tři? Nemám ponětí, ztrácím pojem o čase. Začala jsem hodně pít. Několikrát jsem se proprala v jeho pokoji. Prostě to nezvládám, jsem na dně. Otevřela jsem oči a zamrkala. Jsem v nějakém pokoji. Počkat kde to jsem? "Tak jsi se vzbudila?" ozval se něčí hlas. Podívala jsem se kdo na mě mluví. T'challa. "Kde to jsem?" zeptal jsem se ho. "U mě, včera jsi se dost opila. Sotva jsi stála na nohou" řekl. "Tak děkuju, zachránil jsi opileckou trosku" řekla jsem. Bylo vidět že jsem ho zarazila. "Co kdyby jsi se oblékla a já ti něco ukázal" řekl. "Jak myslíš" řekla jsem a vstala. Vzala jsem si oblečení co mi dal. Šla jsem do koupelny, tam jsem se umyla a převlékla. Vyšla jsem. "Sluší to to" řekl.

"Tak kam jdeme?" zeptala jsem se ho. "Pojď" řekl  a chytil mě za ruku. Prostě jsme někam šly. Dovedl mě na nějaký útes. Posadil se a ukázal abych se taky posadila. Tak jsem to udělala. Jen jsem se dívala před sebe. "Proč?" zeptala jsem se ho a podívala se na něj. "Co proč" nechápal, nebo to dokonale předstíral. "Proč se o mě zajímáš? Měla bych ti být ukradená. Tak se ptám, proč?" zeptala jsem se ho znovu. "Nechci aby jsi to vzdala. Chápu že tě bolí že tě tvůj přítel opustil ale co chceš dělat? Upít se k smrti?" začal se mě ptát on. "Tohle není správné rozhodnutí, věř mi vím co je to někoho ztratí. Brzy se přes to přeneseš, víš jak to vím. Protože se najde někdo kdo ti pomůže na něj zapomenout" řekl.