"Hele nechci aby věděla že jsem její otec" řekne hnědovlasý muž. "Jste si jistý co, když vás bude potřebovat" řekla starší paní. Do místnosti vejde menší bělovlasé děvčátko. Paní si ho vezme do náručí. "Prostě jsem řek že jí nechci a vy to zařídíte...
On mě pevně obejmul. "Tak tady dobře.. nebudu ti bránit jen mi přísahej že se ke mě vrátíš ano? Prosím neopouštěj mě.." řekl mi. Obejmul mě ještě pevněji. "Žij ano... musíš tu s námi výt ještě spoustu let.." řekl mi. "Já ti přísahám že jen tak neodejdu.." řekla jsem a zhluboka se nadechla. Odtáhla jsem se od něj. "Budu tu vždy... ale teď se musím připravit tati.." řekla jsem a šla do domku se vysprchovat a převléct. Vlasy jsem si jen učesala a nechala rozpuštěné. Oblékla jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poté co jsem se oblékla tak jsem vyšla. Šla jsem k tomu místu. Sander i Sakura taky přišly. Sedly si. "Než začneme.. tak si něco vyjasníme.. Kdyby se cokoliv pokazilo tak toho necháme.." řekl Sander. Jen jsem kývla. Kouzlem ohně jsem zapálila svíčky co byli okolo nás. Táta si taky sedl. Chytli jsme se za ruce. "Můžeme?" zeptala se Sakura. Oba jsme kývly. Zavřela jsem oči. Jako první jsem začala říkat kouzlo které je mělo přivést zpět k životu. "Miluju tě Ellie" zaslechla jsem hlas Pietra. Jako první oživujeme mamku. Soustředila jsem se jen na to kouzlo. "Lásko?" zaslechla jsem hlas taťky. Cítila jsem jak kouzlo sílí a mamky tělo je viditelné. Kouzlo jsme dořekly. Otevřela jsem oči. Táta držel mamku. "Znovu..." řekla jsem a začala kouzlo říkat znovu. Tentokrát to bylo jiné. I přes to že mně začalo bolet celé tělo já mluvila dál. Svíčky začaly hořet víc. Když v tom najednou Sander odpadl a chvíli na to i Sakura. Nemůžu přestat teď ne. Bolest se začala stupňovat. Nevzdám se.. nikdy! Cítila jsem jak mi teče z nosu krev. Pak jsem i ucítila takovou hnusnou chuť v puse, bylo to jako krev. "Johanno! Přestaň.. Takhle zemřeš.." slyšela jsem něčí hlas. Různě po těle se mi začaly objevovat různé rány. Cítila jsem jako by se mně někdo snažil odpojit. Ale já se nenechala. Začala jsem vykašlávat krev. V tu chvíli mi došlo že buď přežiju já a nebo on.. pro mě to byla jasná volba.. jedině on.. "Johanno prosím.. nech toho" slyšela jsem hlas taťky. Bylo mi to jedno. Ve chvíli kdy jsem dořekla posledních několik slov svíčky zhasly. Já taky jako Sander a Sabrina odpadla. Ale stále jsem byla při vědomí. Někdo si mi dal hlavu do klína. Pietro. "Ono...ono to vyšlo... Vyšlo to.." začala jsem opakovat. "Ano jsem tady.. ale teď mě nesmíš prosím.." řekl mi. Utřela jsem mu slzy. "To je v pořádku... je to v pořádku.. tohle jsem vždycky chtěla.. umřít v náručí osoby kterou miluju... Tohle je tak dokonalé..." řekla jsem. "Ale já jsem se teď vrátil to nemůžeš" řekl mi. Usmála jsem se na něj. "A já teď odcházím" řekla jsem a pak mi to ale došlo, táto kdo se mi postará o tátu když tu nebudu. Začalo se mi čím dál tím hůř a hůř dýchat. "Postarej... postarej se o tátu... musíš se o něj postarat... přísahej mi že se o něj postaráš.." řekla jsem. "Ano... přísahám.. postarám se o něj má lásko.." řekl mi. Pousmála jsem se na něj. "Já.. miluju tě Pietro.. jednoho dne.. znovu se potkáme a tentokrát neopustím má lásko.." řekla jsem když v tom se mi před očima začala objevovat tma. Dokázala jsem vše co jsem chtěla.. měla jsem né možná dokonalý život ale měla jsem dokonalého přítele a rodiny... a to mi stačilo.... O několik týdnů později Pohled vypravěče Několik dní po tom co dívka zemřela tak se všichni složily. Její přátelé hledali způsob jak ji přivést zpět.. ale bohužel tentokrát to nešlo. Bylo pozdě. Její přítel s nikým nemluvil.. dával všem za vinu že jí v tom nezabránily.. že jí nezastavily.. Že přišly o tak dokonalou osobu jako byla právě ona. Chtěl aby byla s ním.. Vlastně každý si to vyčítal.. všichni chtěli aby to byl jen zlý sen a ona žila.. ale něco začíná a něco také končí. Na dívčin pohřeb přijelo spoustu lidí.. Avengers, Sander, Sakura dokonce i král T'challa. Prostě všichni přišly aby uctily dívčinu památku. Jako správný pohřeb byl plný emocí a taky plný smutku..
Tak a tady je konec doufám že sám líbil... taky se chci omluvit že má tak málo kapitol.. ale snad se líbí i tak.. Možná bude i druhý díl.. Když tak dojte vědět do komentářů nebo klidně můžete napsat rovnou mě 🖤🖤🖤
