Avengers- His daughter

6.Kapitola "Musíš...,..."

Chci být sama. Nechci poslouchat jak jsem za to nemohla a podobně, už toho má dost. Prostě jsem vylezla na střechu a tam jsem se před ostatníma schovala, aby mě nenašly. Chci mít jen klid. Copak chci moc? Jen pár minut aby mi někdo neříkal že všechno bude v pohodě, protože já vím že nic nebude v pohodě. Všichni mě opustí, možná né dnes ale někdy určitě. Obejmula jsem si kolena. Zaslechla jsem zašustění, žeby přišly na to kdy se schovávám? "Neříkala jste že jdete do pokoje?" ozval se něčí hlas. Co? Podívala jsem se koho za mnou poslaly. Peter. Došel ke mě a posadil se vedle mě. "Proč mi vykáš? Nejsem zas tak stará" řekla jsem. "A kolik ti je?" zeptal se mě. "Už je mi 22" řekla jsem. "Už jak už?" nechápal. "No je půlnoc ne? Zapřemýšlej" řekla jsem. "Máš narozeniny? Všechno nejlepší" řekl s úsměvem na tváři. "Děkuju Petere, jinak jsem Johanna" řekla jsem. "Peter Parker" řekl a náthl ke mě ruku. "Johanna Eleanor Smith" řekla jsem a jeho ruku přijala. Potřasly jsme si. "Chceš něco ukázat?" zeptala jsem se ho. "Jasně" řekl. Lehla jsem si. A ukázala mu místo vedle sebe. Lehl si. Otevřela jsem portál do vesmíru. Přesněji na hvězdy. "Páni, to je hustý" řekl. Jen jsem se pousmála. "Podle mě nejsi monstrum, byla by z tebe úžasná superhrdinka" řekl. Portál jsem radši zavřela. "Nechápeš to mě by si jít spát" řekla jsem a vstala. "Co nechápu? Něco sis zažila chápu to. Ale nemůžeš se věčně schovávat před světem" řekl a postavil se. Tak počkat tady něco nehraje! "Samozdřejmě že tu něco nehraje" řekl a doslova mě skopl ze střechy. Dopadla jsem na záda. "Au!". Pomalu jsem vstala. Najednou se tu objevil jak Stark. "Můžu vypadat jako kdokoliv a ty nemáš páru kdo vlastmě jsem" řekl. Dal mi pěstí. Pak znovu a znovu a znovu. Spadla jsem na kolena. Vykašla jsem krev. Musím se vzchopit. Postavila jsem se a zqčala útočit. Odhodila jsem jí nebo jeho. Nemám ponětí jestli je to holka nebo kluk. Vzala jsem tu ruky ocelovou tyč. Znovu se proměnil na Petera. "Ne prosím ne, jen jsem si s tebou chtěl promluvit" řekl. Co? "Nech ho být" ozval se hlas Starka. Otočila jsem se a tyč upustila. "To ale ne.." než jsem však stačila říct něco na svojí obranu skočil mi do řeči. "Opravdu jsi monstrum, napadnou malého kluka. Zmiz odtud a nevracej se. Běž tak daleko ať tě už nikdy nevidím" řekl. "Ale Tony...." řekla jsem. "Měla jsi radši zemřít, nikdy se z tebe toho nemělo stát. Monstrum" řekl. Nechala jsem si objevit křídla. Z budovi vyšly Wanda s Pietrem. "Mrzí mě to, už vás nebudu otravovat. Omlouvám se za to co jsem způsobila a za to že jste mě museli poznat" řekla jsem se slzami vočích. Vyletěla jsem do vzduchu a letěla pryč. Potřebuju útočiště. Vím kam, vím kdo mě nikdy nesklame. Sakura. Nabrala jsem vyskou rychlost a letěla jsem za ní.
   ******************************
Dopadla jsem těsně před její domeček. Má to hezké, velmi hezké. Šla jsem ke dveřím a zaklepala jsem. Otevřela. Hned jsem jí padla do náručí a rozbrečela se jako malá holka. Bylo vidět že jsem jí zaskočila. "Všechno se pokazilo ale úplně všechno" řekla jsem. Cítila jsem jak se mi podlomily kolena. "Jamesi pojď mi pomoct" zakřičela. Cítila jsem jak mě vzal do náručí. Dal mě na postel. "Dones mu nějaké dva ručníky a lavór se studenou vodou" řekla mu rychle. "Sak.." řekla jsem než mě přerušila. "Řekneš mi to později." řekla. "Ne to musím teď, on mě nenávidí. Vidí ve mě mostrum místo toho aby viděl svou dceru" řekla jsem. Donesl jí to. "Co se ti stalo?" zeptal se mě. "Všichni mě nenávidí, on řekl že jsem monstrum" zašeptala jsem. Všechno mě bolí a chce se mi hrozně moc spát. "Má několik naražený žeber a možná má i zlomený. Má vysokou horečku, musím jí nějak srazit" řekla. "Proč mě jsem pořád naživu? Měla jsem už dávno umřít! Má pravdu" řekla jsem. Žádná regenerace! Nechci aby se mi to uzravilo! Nesmí! "Nell, vždyť o tebe nestál neber ho vážně" řekla. "Je..to..můj..otec" řekla jsem. Dala mi obklad na čelo a na krk. "Mu.. musim" řekla jsem. Pak si už nic nepamatuju....
        ****************************
Pohled Pietra
"Mrzí mě to, už vás nebudu otravovat. Omlouvám se za to co jsem způsobila a za to že jste mě museli poznat".
Její slova, pořád si je musím přehrávat v hlavě. Je to jako zaseknutá deska. Jde mi to pořád dokola. Co jí ten blb řekl? Vstal jsem a šel za ním. Ani jsem nezaklepal prostě jsem vešel do jeho pokoje. Stál u okna. "Co.. Jo to si ty, přišel sis pro ten počítač" řekl. "Ne, mě zajímá co ste řekl vaší dceři" řekl jsem. "Není to moje dcera, nic nevíš. Vem si ten počítač a jdi" řekl. Jen jsem protočil oči. Vzal jsem si ho a šel. Nezapomněl jsem prásknout dveřma. Musím vidět bezpečnostní kamery. Rychle jsem běžel do za tetou Natashou. Jelikož vím že ona mi pomůže. Je zrovna v pokoji. Radši jsem zaklepal. Čekal jsem než se ozvalo tiché dále. Vešel jsem. "Můžu" zeptal jsem se. "Jasně, co potřebuješ?" zeptala se mě. Došel jsem k ní. "No potřebal bych jsi mi pomohla zjistit co včera večer řekl Stark Johanne" řekl jsem. "Chceš se podívat na záznami z kamer" řekla. "Ano" řekl jsem. Nastavila ruku. Podal jsem jí můj počítač. "Tak se na to podíváme" řekla. Funguje to. Počkat někdo jí schodil ze střechy? To snad ne. "To si ze mě dělá srandu" řekla naštvaně. Vstala a někam šla. I s mím nootebukem. Šel jsem za ní. Je u Starka. Dala před něj ten záznama pustila ho. "Tak teď se na to podívej! Koukej si uvědomit co jsi způsobil! Vyhnal jsi jí bezdůvodně jen se bránila před nějakým vylepšením a uvědomuješ si jak se musela cítit?!" začala na něj křičet. "Já.." řekl bylo vidět že bo zaskočila. "Ty co? Vždyť je tvoje dcera proboha! Ty si ani neuvědomuješ jaký štěstí máš, nebo si měl. Teď jsi jí ztratil, byla by hloupá kdyby se po tom všem sem nebo vůbec k tobě vracela" zakřičela na něj ale poslední větu řekla v klidu. Vzala ten počítač a dala mi ho. Chytla mě za kapuci od mikiny a někam táhla. "Kam jdeme?" zeptal jsem se jí. "Musíme jí najít, je zraněná potřebuje pomoct" řekla. Vysmekl jsem se jí. "Vím kdo by mohl vědět kde je" řekl jsem. A chytil jí  za ruku. Dotáhl jsem jí za Banrem. "Bruci potřebuje pomoct" řekla rychle. "Co se stalo?" zeptal se. "Jde o Johannu" řekl jsem. "Musíš nám ji moct najít, prosím" řekla.....