"Hele nechci aby věděla že jsem její otec" řekne hnědovlasý muž. "Jste si jistý co, když vás bude potřebovat" řekla starší paní. Do místnosti vejde menší bělovlasé děvčátko. Paní si ho vezme do náručí. "Prostě jsem řek že jí nechci a vy to zařídíte...
"Proto... vyrtaly se mi v hlavě.. to jim nestačilo... chtěli víc.. vždycky ze mně chtěli mít dokonalou zbraň a to jsem se taky stala.. ale co udělat aby je taková zbraň poslouchala... vivrtáš jí do hlavy díru a dáš jí do hlavy čip poslušnosti.. tak teď mluv.. teď mi řekni že nejsem monstrum.. teď mi řekni že jsem něco lepší... Nemůžeš protože je to pravda.. jedí člověk který věřil že jsem lidská bytost mě opustil.. tak se vám omlouvám vaše vísosti.. když chci skončit můj obohej život.." řekla jsem a během toho jsem na něj byla několikrát nepříjemná..
Chtěl něco říct.. když už jsem toho ale měla dost.. "Nech mě být.. nic o mě nevíš... přestaň se o mě starat... už mě nech být.." zakřičla jsem. Cítila jsem jak začínám zahřívat.. když v tom okamžiku mi začala hořet pravá ruku. "UTEČ!" řekla jsem. Hned druhá pak to začalo pomalu postupovat a v jednu chvíli jsem hořela celá... Když se najednou začalo něco objevovat okolo mě.. taková neviditelná barierá... "To bude dobré.. jen zhluboka dýchej" řekl mi. Podívala jsem se na něj.. chtěla jsem zmizet ale nemohla jsem.. "Nebude.. je pryč.. už to nemá cenu.." řekla jsem. Oheň se začal okolo mě šířit.. Zhluboka jsem se nadechla a začala křičet.. Spadla jsem na kolena.. oheň začal proudit všema směrama... ale díky té barikádě tak se nic nerozbilo.. jen začala praskat. "Zesilte to.. to mě nazajímá.. To není možné" něco tam mlel.. Oheň šel dál všema směrama.. i přes to že jsem cítila jak moje síla mizí.. nedokázla jsem to zastavit.. Ale po pár minutách to samo přestalo.. Najednou jsem ucítila jak mi začalo hlasitě být srdce.. bolelo to... Podívala jsem se na T'challu. Spadla jsem na záda. Rychle ke mně přiběhl.. Chtěl se mě dotknout ale moje pokožka byla pořád rozpálená.. "To bude dobré.. jsem tu u tebe" řekl. Podívala jsem se na něj a pousmála se.. dál nic nevím.. Kde to jsem? Opatrně jsem vstala.. Porozhlédla jsem se okolo sebe.. Když jsem si všimla jedné osoby.. kdo to je? Proč mu nevidím do obličeje? Ale pak najednou. "Pietro?" zašeptala jsem. Rychle jsem ho obejmula.. Ale on stál jako solný sloup. Odtáhla jsem se od něj. "Co se děje? Už jsme konečně spolu... už nás nic nerozdělí.. jen ty a já.. copak to nechceš.." řekla jsem a začaly mi téct slzy. "Ty jsi mi lhal? Nezáleží ti na mě že ano?" dodala jsem. Chytil mě za tváře. "To víš že tě miluju... Ale právě proto že tě miluju tak tohle nejde.. vrať se zpět.. Vrať se dokud to jde.. Já už jsem mrtvý.." řekl mi. Chytla jsem ho za ruce. "Ba naopak.. vrátím tě zpět mezi živé... budeme zase spolu Pietro.. a už nás nikdy nikdo nerozdělí.. i kdybych měla jít zpět k nim.. To ti přísahám má lásko" řekla jsem a rychle ho ještě políbila.. To mi opravdu chybělo.. tak moc ho miluju... Najednou mě ale něco táhlo pryč... Zhluboka jsem se nadechla a vyletěla do sedu. Začala jsem se zmateně rozhlížet okolo sebe... hned se mi vybavilo co se vlastně stalo.. "Pietro.." zašeptala jsem. Podívala jsem se na T'challu.. "Děkuju ale už budu muset jít... mám práci" řekla jsem. Chtěla jsem se teleportovat ale chytil mě za ruku. "Tohle nemůžeš.. já... miluju tě.." řekl mi. Zakývala jsem v nesouhlas. "Ale já tebe ne.. v mém srdci je jen Pietro... Nikdy tě nebudu milovat.. každý jsme jiný.. Navíc mám plán.. přivedu ho zpět.. budeme zase spolu... a nikdo mě v tom nezastaví.. Udělám to i kdyby mě to mělo stát život.. Zase budu já a on.. nikdo jiný.. tak až se mi nepleť do cesty a také nikdo z Avengers.." řekla jsem a vyškubla se mu. Zase chtěl něco říct.. "Víš jaká jsem.. ukázala jsem ti co jsem skutečně zač.. tak se mi nepleť do cesty jinak budeš litovat toho že jsi mě poznal..." řekla jsem dost nepříjemně.. Teleportovala jsem se k Sanderovi.. Došla jsem ke dveřím a zaklepala jsem. Najednou mi s úsměvem otevřel..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tak přišel ten čas... já tě potřebuju.. Už totiž nevím jak dál.." řekla jsem. Pustil mě dovnotř. Donesl mi čaj a dal přeze mně deku. "Tak povídej o co jde že jsi přišla až za mnou" řekl mi. "Vlastně je to taková žádost a taky potřebuju pomoct s mojí mocí... vymyká se kontrole.. už nevím jak dál.." řekla jsem a vzala si hrnek do rukou.. "Tak pomoc ti dlužím.. nebýt tebe tak jsem stále zavřený.. a co je to žádost.." řekl. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.. "Řekni mi jak oživit nrtvého.." řekla jsem. Bylo vidět že jsem ho zaskočila. "Emm.. To ale není tak lehké.. Je to o to víc těžší když je daná osoba už dlouho mrtvá. Taky podle toho jak umřel... kolik mu bylo... ale nejdůležitější je že nemáš neznám to kouzlo které tu danou osobu má přivést k životu.. Je mi líto.. to kouzlo zná jen Hydra.." řekl mi...
