Harry byl......zmatený. Jeho, Rona a Hermionu čekal poslední ročník v Bradavicích, Voldemort se ale po fiasku s Brumbálovou smrtí neangažoval. Když se s ředitelem vrátili z hledání viteálů, kde byli neúspěšní a nic nenašli, Snapeova Avada Brumbála trefila, nějakým záhadným způsobem však nezemřel. Nikdo to nechápal, nechali to proto být. Voldemort od té doby na Harryho nezaútočil.. Proč? Proč jen zabíjí nevinné kouzelníky i mudly? Tuto otázku si mladík pokládal každý den.
Letní prázdniny strávil černovlásek ve společnosti Weasleyových, Siriuse, Remuse a členů řádu na Grimmauldově náměstí dvanáct. Byl tak rád, že na Ministerstvu zemřela místo Siriuse Bellatrix Lestrangeová.
Jedinou užitečnou věc kterou za tu dobu udělal bylo, že si uvědomil svou pravou orientaci. Nikomu neřekl, že se mu ve skutečnosti líbí chlapci, ani svým nejlepším přátelům. S Ginny se rozešel a jak předpokládal, rudovláska to špatně nesla. Po nějaké době se s tím však srovnala a teď ho popichuje neustálými otázkami, či se mu nějaká slečna líbí. Odpověď je vždy stejná. Ne.
Sirius svému kmotřenci zaluskal před obličejem.
,,Země volá Harryho! Stojíš tu už pěkně dlouho, musím tě upozornit že bych nerad měl přede dveřmi do pokoje důlek." Ušklíbl se, ale Harryho si zkoumavě prohlížel. Něco s ním bylo v nepořádku a on se snažil přijít na to co.
Teď už není cesty zpět; prolétlo Harrymu hlavou. Opravdu před těmi dveřmi stál už nejméně patnáct minut. Rozmýšlel se, jestli je dobrý nápad o své orientaci říct prvnímu právě Siriovi. Obával se jeho reakce, přeci jen byl vychován čistokrevnou kouzelnickou rodinou, i když ji nenáviděl.
Z hluboka se nadechl a vešel kolem svého kmotra do místnosti.
,,Musím ti něco říct..." Začal Harry. Sirius se posadil na svou postel a poklepal na místo vedle sebe, aby si hoch také sedl.
,,Já....víš jak jsem se rozešel s Ginny?" Muž přikývl.
,,Jsem....já....líbí se mi kluci." Zašeptal skoro neslyšně černovlásek. Jako by se za to styděl, což nebyla pravda. Jen se bál.
Tichošlápek, který čekal nějaké trable s rudovlasou dívkou se usmál, přitáhl si chlapce do objetí a těsně u jeho ucha zašeptal ,,Mě taky, Harry."
Harry překvapeně vzhlédl. ,,Ty? S kým?" V očích mu plápolaly plamínky zvědavosti.
,,Teď? S Remusem. Ale nikomu to neříkej, nikdo to neví."
Tohle by Harryho nikdy nenapadlo. Profesor a kmotr. Musel se usmát. Není sám!
Právě když černovlásek znovu pokládal hlavu na Siriusovo rameno, do dveří vstoupil Remus. Když je spatřil, jeho vlk se prodral na povrch a žárlivě zavrčel.
,,Notak, lásko. Nemáš proč žárlit." Usmál se Sirius a šel obejmout teď už překvapeného Náměsíčníka.
,,Ty o nás víš, Harry?" Zeptal se zjizvený muž. Harry stydlivě sklopil oči a tváře mu zrůžověli. Remusovi s trochou přemýšlení došlo, proč mu o jejich vzahu Tichošlápek řekl.
,,Není se za co stydět, víš?" Přešel ke svému bývalému studentovi a pevně ho objal. Na to zavrčel pro změnu Sirius. Harry se musel smát. Oba byli neskutečně majetničtí.
*****
,,No tak šup, Harry!" Zakřičela Hermiona stojící před vchodovými dveřmi. Do odjezdu Bradavického Expressu zbývalo ještě něco přes hodinu, přesto už se s doprovodem členů řádu přemisťují na Kings Cross. Všichni až na Ginny byli už plnoletí, tudíž se mohli přemisťovat sami.
Remus Harryho ryche objal, Sirius mu vlepil pusu na čelo. ,,Neboj se." Povzbudil ho. S tímto se přemístili na nástupiště a za vzlykání Molly Weasleyové nastoupili do vlaku.
Ahoj!!! Vítám vás u mé nové fanfikce 😊 bude to Drarry (Draco Malfoy x Harry Potter). Doufám že si to užijete a bude se vám to líbit. 😘
Terriik
ČTEŠ
Věř, v co věřit chceš // DRARRY
FanfictionObčas věříme jen v to, v co věřit chceme. Vidíme jen to, co vidět chceme. Slyšíme jen to, co slyšet chceme. Cítíme jen to, co cítit chceme. Víme jen to, co vědět chceme. Ne vždy je to ale dobře. Potřebujeme si uvědomit realitu a vzít ji takovou, jak...