Věř, v co věřit chceš // DRARRY

5. kapitola - podezření

Následující dny Harry často mizel do komnaty nejvyšší potřeby, za Dracem. Jejich situace by se dala nazvat vztahem, který však museli z dobrých důvodů skrývat. První z nich byl Dracův otec Lucius, který by je oba zabil, kdyby se k němu tato novinka dostala. Další byl samotný Harry a jeho post ve válce. Lidé ho považovali za hrdinu kouzelnického světa, věřili že on je ten Vyvolený, který musí porazit Voldemorta. Naopak Draca měli za Smrtijeda.

Zkrátka a jednoduše řečeno, kdyby s jejich vztahem vyšli najevo, zničili by si život.

Oba si bláhově mysleli že si jejich občasného zmizení nikdo nevšimne. Chyba! Za nedlouho na Harryho začali jeho přátelé tlačit.

Právě seděli v poloprázdné nebelvírské společenské místnosti a černovlásek i přes Hermionino naléhání dále zarytě mlčel. Snažil se vymyslet efektivní výmluvu.

,,Harry! Máme o tebe jen strach! Když nám neřekneš kam a proč chodíš, kdyby se ti něco stalo, nemohli bychom ti pomoct!" Herm vypadala být zoufalá.

,,Dokážu se o sebe postarat sám, Hermiono! Při boji s Voldemortem taky nebudu mít nikoho za zadkem! Jsem plnoletý. A navíc!" Černovlásek zvedl ukazováček. ,,Nedělám nic zakázaného nebo zdraví škodlivého!" Vyhrkl a nasupeně proběhl obrazem.

Harry při svém zběsilém běhu narazil před komnatou na Draca.

,,Stalo se něco?" Optal se blonďák, když se za nimi zavřeli dveře.

,,Hermiona i Ron si všimli že někam chodím." Černovlásek si povzdechl a upřel své smaragdy na Draca, který mu obmotal paže kolem pasu.

,,Netrap se. I kdyby zjistili kam chodíš, nezjistí s kým." Zakřenil se a začal pomalu líbat Harryho rty.

Později se z jemného, nevinného polibku stala divoká bitva jazyků. Komnata přičarovala postel, kam následně oba spadli, Draco stahujíc přítelovo mudlovské triko.

Harry slastně vzdychl, když pocítil horké rty na svém krku.........

*****

Harry se ještě tu noc vracel do Nebelvírské věže, zcela vyčerpán předchozí aktivitou. Když se obraz Buclaté dámy odklonil, uslyšel hlasy, ve kterých následně rozpoznal Hermionu a Rona.

,,Ten stařec to Ginny slíbil! A teď ten idiot někoho má! Strašně nám to ztěžuje!" Zakřičel Ron. Harry absolutně nevěděl o kom mluví a kdo jim co ztěžuje, víc už se však nedozvěděl. Oba jeho přátelé si ho všimli a jako na povel zmlkli. Proč? Bavili se snad o něm?

,,Kde jsi zase byl?!" Vyjela hned Hermiona.

,,To vás nemusí zajímat. Už jsem vám jednou řekl že je to moje věc." Odsekl popuzeně Harry a s hlasitým dupáním došel do chlapeckých ložnic. Co se od něj očekává? Že jim všechno řekne, když oni si písknou? No to teda ne, to se pletou!

Chvíli ještě přemýšlel o čem se ti dva dole bavili. Stařec. No ano, to musí být jedině Brumbál, jiného starce nezná. Ale co by ředitel Ginny sliboval? A tím idiotem mysleli koho?

A teď ten idiot někoho má. Tuhle větu si přehrával pořád dokola a snažil se přijít na význam těch slov, dokud neusnul.......

Omlouvám se, že kapitolka vyšla o den později, tak nějak jsem včera zapomněla. :D Dneska proto vydám dvě. :D

Terriik