Věř, v co věřit chceš // DRARRY

15. kapitola - pláč

S tvrdým nárazem přistáli na studené mramorové podlaze. Všichni se s heknutím postavili a rozhlédli se po novém prostředí.

Draco vyděšeně vytřeštil oči. Stačil jeden jediný pohled aby poznal kde se nachází. Na Malfoy Manoru. Nedokázal se vyrovnat s pocitem bezmoci, který se mu rozlil po těle. Vždyť se odsud nemůžou ani přemístit! Tohle svému kmotrovi nikdy nezapomene.

Se vzlykem plným zoufalství si stoupl před nechápajícího Harryho, z očí se mu řinuli slzy. Tohle nemůžou přežít. Všiml si, že se k nim z východního křídla blíží Voldemort v závěsu za ním jeho otec, matka, Pansy, Blaise, ostatní Zmijozelští, Blaisův otec a někteří další Smrtijedi.

,,Nechte nás jít." Zavzlykal, čímž upoutal pozornost Siriuse, Remuse a Harryho, kteří též spatřili Smrtijedy.

Harry vyděšeně polkl, tep se mu zrychlil a poléval ho studený pot. Chytl svého přítele za ruku a hrdě se postavil po jeho boku.

Zvuk přemístění oznámil, že Snape je na místě. Muž se zavlátím pláště přistoupil k Voldemortovi, s úsměvem s ním prohodil pár slov a zařadil se po jeho boku.

,,Draco...." Zašeptala Narcissa. ,,Opravdu nic netušíš?"

Nato promluvil Voldemort, svým chladným hlasem. ,,Četli jste ten dopis, ten příběh který poslala Narcissa?"

Harry jen nenávistně zasyčel.

,,Pak víte začátek příběhu." Pronesl, ležérně mávl hůlkou a jeho tělo se začalo měnit. Bohužel, hůlka vyvolala pocit strachu u Harryho i ostatních, proto na ně začali vrhat paprsky kleteb.

Harry následně málem upustil hůlku. Z Voldemorta se stal Tom, ten sedmnáctiletý mladík, kterého mu Brumbál ukazoval ve vzpomínkách. Hnědé vlasy, modré oči, vysoký, štíhlý, docela pohledný.

Tom místo toho, aby se začal bránit odložil svou hůlku na zem a poklekl ve znamení podřízení. Sirius, Remus i Draco přestali sesílat kouzla a jen zírali na vyjevení před sebou.

,,Věštba pojednává o Pánovi Zla, nikoli o konkrétním jméně. Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli já jsem opravdu Pán Zla?" Optal se mladík, avšak na odpověď nečekal. ,,Nebudete mi věřit, samozřejmě že ne, ale rád bych vám to pověděl od začátku. Prosím vás jen, vyslechněte mě."

Harry pokýval hlavou ve znamení souhlasu. Přestože stál před svým největším nepřítelem, který ho mohl každou chvílí zabít, umíral touhou dozvědět se konec příběhu nebo totožnost Voldemortova bratra. Nevnímal pohledy od Siriuse typu; ty-ses-snad-úplně-zbláznil a pokynul Tomovi, aby pokračoval.

,,Ještě než jsem předal svého bratra, byla vyřčena věštba. Naneštěstí se ke svým pěstounům dostal 31.července 1980. Dokázal jsem všechny přesvědčit, že ses ten den narodil, Harry, včetně Brumbála. Ten, když slyšel věštbu, vybral si tebe, protože si myslel, že jsi čerstvě narozený a máš moc ho přemoci. Šel, pokusil se zabít tebe i Lily a Jamese. Stejně tak zabíjel a zabíjí nevinné. Všechny ty útoky na tebe.....vzal si na sebe mou podobu a jeho poskoci, které ovládá Imperiem změnil na mé stoupence, aby on vypadal jako největší neviňátko. Proto jsem začal hrát jeho hru a vytvořil tuhle svou napůl hadí podobu bez nosu."

,,Nevěřím ti." Zasyčel černovlásek, nebyl si tím ale tak jistý.

,,Věř, v co věřit chceš. Avšak já mohu odpřísáhnout, že všechno, co jsem zde řekl je čistá pravda."

Harrymu se čím dál špatněji dýchalo. Před očima měl mžitky, pot z něj lil a polévalo ho horko. Třásl se jako osika. Nedokázal to pochopit. Tedy, ano, pochopil to, ale nedokázal se s tím smířit. Překvapivě snadno Tomovi uvěřil i když se sám sebe snažil přesvědčit o opaku. Byl si téměř stoprocentně jistý že vše, co mu Tom řekl, je pravda. On je jeho bratr a Potterovi byli jen jeho pěstouncká rodina. Je přímým Zmijozelovým potomkem, to by vysvětlovalo hadí jazyk, kterým umí mluvit.