Věř, v co věřit chceš // DRARRY

2. kapitola - šok

Express s trhnutím zastavil na nádraží v Prasinkách, kam se vyhrnuli stovky studentů. Prváky měl jako obvykle na starosti Hagrid, ostatní ročníky jely kočáry taženými testrály. Stejně tak Harry, Ron a Hermiona.

,,Malfoy..."  Zavrčel Ron, když dorazili k hradu a spatřili blond hřívu. Aristokrat kráčel s jeho jedinými přáteli, Pansy Parkinsonovou a Blaisem Zabinim.

Nejspíš zaslechl, že zrzek mluví o něm, otočil se a v jeho šedých očích zajiskřilo.

Harrymu se z toho pohledu div nepodlomila kolena. Měl pocit že se v bouřkových kukadlech utopí. Když si ale uvědomil, jak přemýšlí a že Malfoye shledává více než atraktivním, opravdu se poroučel k zemi. Zrak se mu zatemnil, hrdlo stáhlo, tudíž se nemohl nadechnout. V hlavě jen jedinou myšlenku; líbí se mu Draco Malfoy, syn Smrtijeda, arogantní fracek, Zmijozelský princ.

„Harry!!!" Vypískla Hermiona a poplácala svého kamaráda po tváři. Ten se konečně vzpamatoval z šoku, který utrpěl a namáhavě se zvedl.

„Dobrý, dobrý Herm, jsem v pohodě. Jen se mi zatočila hlava."  Vymluvil se černovlásek, to co řekl však nebyla tak úplně pravda.

Celý večer měl blonďáka před očima. Nemohl se zbavit myšlenek na něj. Až Ginny ho z toho tranzu dokázala probrat.

,,Harry, co se děje? A neříkej že nic, vidím to."

Harry se na rudovlásku smutně usmál, neměl v plánu jí říct pravdu. Hrozně by vyváděla, tím si byl jist.

,,Ale, jen přemýšlím jak dopadne tahle válka a jestli budu moct vůbec v klidu žít." Záměrně nezmínil svou teorii o procentech šance na přežití, které byly nulové. Neměl vůbec žádnou šanci.

Na tohle už Ginny neměla co říct, proto se odebrala za svými kamarádkami z jejího ročníku a Harry zase propadl myšlenkám na blonďáka.

To ale netušil že Draco to má taky tak. Nemohl z hlavy dostat jeho smaragdově zelené oči, ten pohled kterým na něj Potter hleděl a potom stín uvědomnění v nich. Následně se Vyvolený v šoku skácel na zem a on měl nutkání za ním běžet a pomoct mu na nohy. Záviděl té šprtce Grangerové a idiotovi Weasleymu jejich místo po Potterově boku.

Draco se rozhodl svěřit své myšlenky jedinému člověku, kterému věřil, tudíž svému kmotrovi Severusi Snapeovi. Už věděl že profesor lektvarů špehuje pro Brumbála.

Zaklepal na dveře do Snapeových soukromých komnat a trpělivě vyčkával. Dveře se po chvilce rozletěly.

,,Draco?" Severus byl lehce vyvedený z míry. Co tady ten blonďák dělá v první den školy a tak pozdě večer?

,,Je už po večerce." Upozornil svého kmotřence, ale vpustil ho dovnitř a dveře se zaklapnutím zavřel.

,,Předpokládám že je to něco velmi důležitého, co ti nedává spát, proto jsi tady tak pozdě." Konstatoval muž.

,,Jde o Pottera...." Draco mluvil zcela vážně. ,,Asi....Severusi, věříš na lásku na první pohled?" Zeptal se a šetrně tak naznačil svému kmotrovi oč kráčí.

,,Neee..." Zasténal Severus. Věděl že je Draco na kluky, líp si ale vybrat nemohl, vážně.

,,No já za to nemůžu, kmotře. Ten pohled jakým se na mě díval když jsme šli do hradu.... Změnil se, víš. Já vím že je to asi troufalé, ale dovolil bych si doufat, alespoň v malou šanci." Zakřenil se Draco. Když viděl jak je z toho Severus rozhozený, velmi mu to zvedlo náladu.

,,No jistě." Odfrkl si Severus. ,,Není náhodou s mladou Weasleyovou?"

,,Ne, prý se přes prázdniny rozešli." Blonďák pokrčil rameny a uculil se.

,,Dobře, řekněme že máš dvaceti až třiceti procentní šanci. Co pak? Když spolu budete? Lidé to nepřijmou, mají tě za Smrtijeda, Draco. Zničí vás, všichni ostatní se k vám obrátí zády. Když nepočítám mě a Potterova zablešence Blacka a vlkodlaka Lupina, ti to mají stejně." Snažil se to muž svému kmotřenci vymluvit, už ze začátku ale věděl že marně.

Severus si zoufale povzdechl. ,,Nevymluvím ti to, takže ti můžu dát akorát radu. Snaž se. Jak tak Pottera znám, nevloží do nikoho důvěru jen tak. Je tak vychovaný."

Draco v kmotrových očích na malou chvilku zahlédl jakousi emoci. Snad lítost? Nevěděl. Přikývl na srozuměnou a s pozdravem se vytratil do Zmijozelských ložnic.

Druhá kapitolka je tu 😊 doufám že se líbí.

Terriik