Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 6

V půlce posledního dílu Harry to zalomim a tvrdě usnu. Probudí mě až vůně jídla. Netuším kolik je hodin. Ale řekla bych, že to asi bude něco smaženého nejspiš, podle vůňe roztékajícího másla. Usměju se z polospánku. Když otevřu oči koukám na nádherně nachystanou snídani. Překvapeně zírám a modré lívance s dženem a roztekající se kostičkou másla. Vypadá to úžasně. Možná bych ani nebyla tolik překvapená kdyby ty lívance nebyly ve tvaru OPERY V SYDNEY. Je to dokonalé. Vydechnu úžasném. ,,Tak co tomu říkaš?" ozve se od dveří. ,,Zkusil jsem udělat to co moje máma na každé mé narozeniny. Vždycky jsou to modré lívance, ale pokaždé jiná stavba." pronese zamyšleně Sebastian a sedá si ke mě na postel. ,,P-páni." dokážu ze sebe jen dostat. Rozesměje se mému vyjevenému výrazu. ,,Vypadáš jako by si poprvé viděla gorgony. Jsi v pořádku?" snaží se to říct vážně ale pokazi se to, když se rozesměje nanovo. ,,Já... Nic mi není. Bohové je to nádhera. Děkuju." dostanu ze sebe. Sebastian se jen pokřiveně usměje. ,,Můžu si jít před tou dobrotou umýt zuby?" zeptám se nesměle. ,,Jistě." řekne. Poznám jak moc se snaží nesmát. Věnuju mu svůj zářivý úsměv. A zmizím v koupelně. Oplachnu si obličej, rozčešu si své blonďaté vlasy a stahnu je do ohonu, a pak si umyju zuby. Když vylezu, čeká mě pořád ta neuvěřitelně krásná snídaně. A neuvěřitelně krásný kluk, u kterého bydlím už skoro tři dny. Parádní ráno, pomyslim si. Sednu si k Sebadtianovi na postel a dam se do snídaně a on začne jíst svojí porci OPERY. Po jídle se mě najednou zeptá: ,,Povíš mi teď svůj příběh? Bude pršet ještě dlouho, takže si pak můžeme dát další maraton. Co ty na to?" budu klidně koukát i na blbého Pana prstenů, jen když u toho budeš taky. Pomyslím si, ale na hlas jen řeknu: ,,Jasně. Proč ne?" ,,Tak povídej." zaprosi a nasadí takové psí oči, že se jim nedá odolat. ,,Dobře. Půjdem si sednout ke krbu? Můžem si tam sednout na deku. " zkusím nadhodit nenápadně, aby nepřišel na to, že mi je zima. ,,Zima?" ,,Možná?" odpovím otázkou. Rozesměje se. ,,Tak jdem." došli jsme ke krbu. ,,Tak spusť." ,,No takže jsem jedináček. Táta říká, že máma umřela, ale já stejně vím, že mě prostě opustila. No s tatou jsme žili v New Yorku, na takové menší farmě. Zvířata jsme neměli, jen jsme pestovali ovoce a zeleninu. Vždycky jsem milovala knihy, už odmalička byly jako moje droga. Měla jsem doma spoustu knih a asi 5 knihoven. Mám doma všechny výtisky Harryho Pottera, Hunger Games, The Mortal Instrumenst, obě serie Percyho Jacksona řekla bych, že to jsou asi deníky tvého otce, taky mám všechny dily Pekelných stojů, čtyři knihy od Greena, Twilight. A ještě spoustu dalších Fandomu. A mám všechny šperky k nim. Mrzí mě, že už nic z toho neuvidím. Moc ráda jsem se starala o rostliny a naši zahradu." zarazim se a kouknu na Seba. Hltá každé moje slovo. ,,Povídej dál. Chci toho o tobě vědět víc!" prosí. ,,Jistě." přikyvnu. ,,Miluju komiksy a superhrdiny. Jediný koho vážně nemám rada, je Superman. Jinak Avengers a zbytek DC a Marvelovych hrdinů a záporáků zbožňuju. Taky miluju rychlé auta a filmy o rychlych autech. Moji srdcovkou jsou Transformers a Rychle a zběsile. Můj život byl jednotvárný, i přesto jsem ho však měla moc ráda. Každé ráno jsem chodila do školy. Vrátila se domů, postarala se o rostliny, šla si na hodinu zaběhat. Pak jsem se vrátila. Nachystala jsem večeři otci. Šla jsem k sobě do pokoje a tam se buď zavřela do knižního světa nebo kreslila nebo koukala na svoje milované seriály. Tak se to opakovalo. Táta byl věčně v práci, ale o víkendu se věnoval jen mě chodili jsem po venku povidali si někdy jsme šli na kafe někdy na zmrzlinu. Někdy šli do restaurace nebo na baseballový zápas. Ale hlavní bylo že jsem byli spolu. Když jsem si našla chvíli času psala jsem fanfikce. Moc mě to baví. Všechny ty činnosti. Ale čtení miluju nejvic. Pořád mě však zarážela jedna věc. Vždycky jsem obdivovala spisovatele, jak dokážou vymyslet tak úžasné příběhy, ale teď jsem zmatená. V podstatě jsem se teď objevila v jednom z nich. Tak si říkám: jsem skutečná nebo jen vymyšlená postava z příběhu. Už ani nevim co skutečnost a co iluze." ,,A to je špatně? I jako knižní hrdinka jsi naprosto výjimečna." řekl s nechápavým výrazem. ,,Já vlastně ani nevím, co jsem zač." povzdechnu si. ,,Můžu mít otázku?" bezeslov přikývnu. ,,Jak si přišla ke svému jménu?" Poznala jsem, že se chce zeptat na něco jiného, ale rozmyslel si to. Chtěl odlehčit situaci,,No nevím jestli je to pravda, ale táta říká, že moje maminka si moc oblíbila jednu hrdinku z knihy a přála si mit dceru Clary." řeknu smutně. ,,Jak zní tvoje celé jméno?" vychrlí další otázku. ,,Clarissa Adele Herondaleová" ,,Wau tak to je nejdelší jmeno co jsem kdy slyšel." rozesměje se. ,,Nojo. Mámě se líbilo." povzdechla jsem si. ,,Stýská se ti po ní někdy?" ,,Já ji vlastně vůbec neznám, ale ano chybí mi máma." ,,Jee" vyjekne,, já úplně zapomněl! Když si spala volal jsem s mamkou a té prý Athéna nechala doma nějaký balík. Měl by se každou chvíli objevit." ,,Proč by se se mnou zatěžovala bohyně?" ptám se nechápavě. ,,No... Možná jsem se o tobě zmínil před mámou a ta tě nechtěla nechat bez všech věcí." Seb se nesměle usmál a trochu zrudnul. ,,Ale..Ale.. Sebík nám rudne? Jak to?" směju se. Zaskočí mě, když odpoví na mou řečnickou otázku. ,,Můžu snad já za to, že se mi ve srubu zabydlel roztomilý ďáblík?" zeptá se zvědavě. Spadne mi čelist a cítím jak prozměnu rudnu já. Seb se pokřiveně usměje a prohodí. ,,Chtěla bys vědět kdo je rudý teď?" praštím ho do ramene ,,Zlobivý Sebík. To se nedělá." ,,Proč ne? Hezké holky rády poslouchají lichotky, ne?" ,,To nevím." odpovím zaraženě. ,,Pak se nějaké hezké holky můžeš zeptat." nechápavě zamrká. ,,Vždyť to jsem právě udělal." řekne. Jemně zavrtim hlavou a zvednu se. ,,Půjdu udělat oběd. Chceš něco speciálního?" zeptám se. Chvíli na mě zírá. Otevře pusu, aby něco řekl, ale pak ji zase zavře a zavrtí hlavou. ,,Dobře." povzdechnu si a vydám se do kuchyně a začnu dělat můj milovaný oběd. Tacos.
Jsem nakonci přípravy, když někdo vyskočí na liknu.