Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 9

Clary

Když jsem se probudila, měla jsem to štěstí zastihnou Sebastiana přehrabovat se ve skříni. Měl na sobě bílé tílko a delší šedivé kraťasy. Najednou se otočil a zjistl, že ho pozoruju. Usmál se a řekl ,,Dobré ráno." cítím jak se mi pod kůží vaří krev. Musím být rudá jako rajče ,,Dobré" pronesu co nejdůstojněji. Seb ke mě přijde a podá mi moje triko s logem W. a řekne ,,Na trenik tu nic na půjčení nemám. Všechno by ti bylo velké." ,,To mi je i tak." rozesměju se. ,,Nojo," řekne se smíchem ,,ale normálně to nevadí. Jako já nemám problém s tím, že se ti u každého přemetu vyhrne tričko. Je to na tobě. Nechtěl jsem být za zvrhlíka." zazubí se na mě a vyjde z pokoje. Převlíknu se a jdu do kuchyně odkud se line vůně čerstvě pečených baget. ,,Hmm mňam! Co bude k snídani?" zeptám se zvědavě. ,,Přemety, hrazda, obrana a utok..." chce pokračovat, ale já se otočím zády a vyjdu z kuchyně a mířím do pokoje. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" zeptá se na oko vážně. ,,Do postele." řeknu uraženě. Rozběhnu se a skočím do postele. Zahrabu se do peřin. Za chvili se vedle mojí hlavy prohne madrace a melodický hlas řekne ,,Clary? Copak snad se nebojíš se trochu zapotit?" ,,Ne toho ne. Bojím se, že se zase ztrapním a že tě zklamu. Neumím vůbec nic z toho co si vyjmenoval. Jsem hrozné kopyto." zamumlam s obličejem zabořeným do polštáře. Seb mi z hlavy stahne peřinu a pohladí mě po vlasech. ,,Ale notak. Ty si ale pesimista. Špatná nálada hned poránu. To není dobrý přístup. Chci tě to všechno naučit. Rozhodně nečekám, že něco z toho budeš umět. Vždyť si vyrostla jako civil, já si tě vycvičim. Neboj mě nezklameš." chytne mě a zvedne si mě do náruče a začne se mnou houpat ze strany na stranu. ,,Heeej! Já nejsem dítě. Nech toho!" řeknu ale neznim moc naštvaně. ,,Kdyby si byla malé dítě, nejsi tu teď se mnou." pronese egoisticky. Donese mě do kuchyně a posadí mě na stůl. Dá mi do ruky smoothie z jahod a čokolády. ,,Snídaně bude po treninku ať máš důvod se snažit." usměje se. ,,Ten mám i bez slibené snídaně." zamumlam a vydám se za Sebastianem do tělocvičny.

.....

Po třech hodinách tvrdé dřiny konečně sedím u snidaně. Zjistila jsem, že přemety a salta mi jsou docela dost dobře. A utvrdila jsem se v tom, že box a šerm mi nikdy nepůjde. Kdybych cvičila sama už bych měla otřes mozku. Tolik jsem se toho bála, že mě Sebastian nechal bojovat s figurínou a po celou dobu stál a chytal mě pokaždé když mě figurina odmrštila. Což bylo devadesát devět procent času. Mám roztažený ret, pět obřích modřin a krvácí mi klouby. Teď sedím u snídaně a Seb stojí u mě a dezinfikuje mi ruce. Siknu bolestí a zahryznu se do rozseklého rtu. Teď už se mi kutalí po tvářích krokodýlí slzy. ,,Já jsem debil." Seb si sedl na stůl ke mě, vzal do ruky kapesnik a přiložil mi ho ke rtu. Opatrně mi přetřel krvacející ret. Starostlivě se na mě povídal. Musela jsem vypadat jako naprostý kretén. Sklonil se ke mě se zvědavým pohled. ,,Můžu něco zkusit?" zeptal šeptem. ,,Zkusit co?" zašeptala jsem se omameně. Nadechla jsem se roztřeseně jeho vůně. Byla jsem úplně mimo, obalila mě vůně máty a něčeho smyslého, co jsem nedokázala v tomhle stavu popsat. Sklonil se ještě níž. Už byl ode mých rtů jen pár milimetrů. Když v tom se ozval rozhlas. "Prosím o pozornost." Sebastian se odtáhl. Zničeně jsem sklopila pohled na své zkrvavěné prsty ,,Bouře by měla vymizet do pátečního poledne. Tedy pro taborniky, kteří odjíždí v pátek odpoledne je možnost odjet." Sebastian se zvedl ze stolu a odešel z místnosti. Koukala jsem za ním. Odešla jsem do trenikové místnosti nasadila si sluchátka. Pustila jsem Fallen Angels od Black Veil Brides. Nastavila nejvyšší hlasitost a začala jsem obíhat tělocvičnu. Když jsem se konečně po třiceti kolečkách klusu vybila všechnu mrzutost, zabrzila jsem. Opřela jsem se dlaněma o stehna a zhluboka jsem dýchala. Sundala jsem si sluchátka a hlasitě vyjekla. Ve dveřích stal Sebastian a zíral na mě. ,,Clary... Já... Se moc omlouvám.... Byl to úlet... Jen jsem chtěl zkusit.... Promiň akorát ..." mluvil ještě dál, ale já už ho nevnímala. Sesunula jsem se k zemi. Nahrnulo se mi do hlavy moc krve a já nemohla dýchat. Zatmělo se mi před očima.

~~~~
Sebastian

Chtěl jsem pokračovat ve své chabé omluvě, ale Clary bez varovaní omdlela. Obalila ji zelená mlha.Stál jsem od ni jen asi pět metrů, takže jsem ji stačil chytit než dopadla k zemi.Po pár vteřinách mlha zmizela. Vzal jsem ji do náruče a došel s ní k posteli, na kterou jsem si sedl a Clary si položil do klína. Začala se třást a vzlykat. Snažil jsem se ji utěšit, ale nešlo to, když mě neslyšela. Položil jsem ji tedy do posteli, přikryl a sedl si k ni. Vzal jsem Claryinu ruku do své a jemně ji přejížděl prsty po dlani. Po tvářích se ji začaly kutálet slzy. ,,Sebe" šeptala pořád dokola. Moje jméno se míchalo s jejími vzlyky. Najednou otevřela ty svoje třpytivé smaragdové oči, nyní však zalité slzami. Neudržel jsem se a objal ji. Tiskl jsem ji v medvědím objetí dokud její vzlyky neustaly. Objímal jsem ji ještě dlouho poté, začala usínat s hlavou na mém rameni, v tu chvíli zašeptala. ,,Sebastiane? Já-já nechci usnout. Mám strach." Její slzy se mi vsakovaly do trička, neměl jsem ponětí co bylo příčinou Claryiných slz, věděl jsem však jistě, že nechci, aby takhle trpěla. ,,Čeho se bojíš?" zeptal jsem se a začal jsem ji hladit po vlasech. ,,Toho, že to uvidím všechno zas a znova, ale já už to nezvládnu. Už ne." začala zase vzlykat. Posadil jsem si Clary do klína a jezdil jsem ji dlaněma po zádech. ,,Prozradíš mi z čeho máš tak panyckou hrůzu?" hlasitě polkla a zašeptala ,,Z toho, že všechny zase uvidím umírat, všechny na kom mi záleží. A nejhorší na tom je to, že vás vždycky zabiju já." schovala si obličej do dlaní a plakala. Vás? Wau, asi jsem necitelný a egoistický, ale jediné co jsem teď dokázal zachytit bylo to, že ji na mě záleží. Až po tomhle uvažování mi došel vyznam jejích slov. ,,Pššš. To nic. Nemusíš se bát nedovolím, aby se ti něco stálo. Dám na tebe pozor. Neplač." jemně jsem ji položil do postele a lehl si k ní. Pořád vzlykla. Přitáhl jsem si ji k sobě a pevně ji objal. Hlavu měla položenou na mé hrudi, usnuli jsme v pevném objetí.