Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 23

Pár dní na to už pustili všechny z ošetřovny. Teda vlastně úplně všechny ne. Sebastian pořád ležel na jednotce intenzivní péče. Už čtyři dny byl v kómatu. Chodila jsem za ním každy den. Měla jsem strach, že to vzdají a nechají ho odpojit od přístrojů. Nyní jsem seděla ve svém pokoji, na parapetu a koukala ven. Pršelo. Bylo to kouzelné. Tenhle déšť byl totiž klidný, nevěstil žádnou bouři. Byl to naprosto neškodný přírodní ukaž. Zbloudilé kapky bloudily po skle. Přehrávala jsem si poslední dny. Jak jsem celé hodiny vysedávala na nepohodlné nemocniční židli a čekala jestli se chlapec, který mi tak zamotal hlavu, probudí. Ale marně. Začínala jsem mít strach, ale snažila si zachovat chladnou hlavu. Bylo kolem sedmé. Seděla jsem tady se svými myšlenkami celé deštivé odpoledne. Dneska jsem za Sebem nestihla zajit, proto jsem si oblikla koženou bundu. Přece jen Hlavní budova neni daleko a vydala se ven do deště.

Právě teď jsem stala před dveřmi zmiňované jednotky intenzivní péče. Bylo pozdě i na návštěvní hodiny, ale i tak jsem vešla dovnitř a okamžitě strnula. Místnost byla prázdná až na jedinou sestřičku, která právě odvážela teď už ztichle přístroje. ,,Kde je?" hlesla jsem tiše. ,,Nechali ho odpojit." prozradila sestřička. V tu chvíli se zbortil svět okolo mě. Vyletěla jsem z budovy. Chtěla jsem se zeptat Annabeth, proč mi to udělali. Nemohl na tom být tak .oc špatně. Proč mě nenechali aspoň se rozloučit. Ani jsem nevěděla, kdy jsem začala plakat, ale slzy mi tekly po tváři a nechtěly se zastavit. Naštvaně a zároveň nešťastně zabušila na dveře. Jen co se otevřely, naštvaně jsem vyprska. ,,Proč jsem mě sarka nenechali ani..." v tu chvíli jsem zmlkla. Moje srdce se zastavilo, a pak se rozběhlo pětkrát tak rychle. Přede mnou stál ON. Jemně se usmál a vtahl mě do objetí. ,,Já... Já myslela, že jsi..." nedokázala jsem to říct. ,,To nic. Všechno je dobré. Jsem tady. Oni mě ráno pustli. Včera v noci jsem se vzbudil a můj stav byl naprosto bezchybný. Máma říkala, že mě chce odvést do klidu. Nevěděl jsem, že jsi za mnou chodila." podívala jsem se na něj uslzenyma očima a řekla ,,Jak sis mohl myslet, že bych za tebou nepřišla!" zeptala jsem se nevěřícně. ,,Nevím. Nevěděl jsem jestli tě pustili dovnitř." odvětil kajícně. ,,Jako by mě to mohlo zastavit. Tohle už mi nikdy nedělej!" zasmál se a odpověď ,,Dobře. Slibuju. Teď pojď dovnitř." vešla jsem a on za nami zavřel dveře. ,,Nezdržím se dlouho. Musíš si odpočinout." ,,No dobře, ale než pujdeš. Chci něco udělat" sundala jsem si mokrou bundu. ,,Co?" zeptala jsem se nechápavě. ,,To, co jsem měl udělat už dávno." zašeptal. Chytil můj obličej do dlaní a palci mi přejel po licních kostech. Bunda mi vypadla z ruky. Nevnímala jsem nic než jeho. To jak se sklonil a přitiskl ústa na ty moje. Žaludek mi udělal kotrmelec a kolena jsem měla jako z želatiny. Obalila mě jeho smyslná vůně a můj mozek mi zamaval na rozloučenou, když pomalu a velice rozvážně začal pohybovat rty. Jako by mě líbal poprvé a měl strach, že mě rozbije jediným dotekem. Připadala jsem si jako porcelánová panenka. Já si však nedokázala pomoct. Přestala jsem se ovladat. Chytla jsem ho za tričko a přitahla si ho blíž. Pořád měl jednu dlaň přitisklou k mé tváři a druhou rukou mě opatrně chytil zapas, jako by se bál, že mu uteču. Napůl jsem pustila jeho tričko a zajela jsem mu prsty do vlasů. To ho přimělo sklonit se ještě níž a prohloubit polibek. Moc se mi líbilo cítit jeho měkké rty na mých. Tak moc jsem se ponořila do toho opojného pocitu, že jsem si skoro nevšimla jeho ruky, která mě chytila pod zadkem. Pořád opatrně ale už sebevědoměji se ponořil do mých rtů. Zvedl mě a já obmotala nohy kolem jeho pasu. Někam mě nesl, a pak jsem pod sebou ucítila jemnou látku prostěradla. Opatrně mi jazykem vklouzl mezi rty a já byla naprosto unešená z pocitu, který mnou projel když se naše jazyky dotkly. Pomalu mi docházel kyslík a já se musela kousek odtáhnout. Sebastian mi koukal do očí s planoucí vášní a obrovskou spoustou něhy. Roztřeseně jsem se nadechla a nevěděla, co říct. Ale nic jsem ani říkat nemusela, protože se sklonil a věnoval mi pusu na tvář, pak ale vstal a došel ke skříni. Začal v ni něco hledat a mě zaplavil pocit prázdnoty. Kdybych věděla, že to skončí stejně rychle jako to začalo, radši bych přišla o veškerý kyslík. Koukala jsem na toho blonďatého chlapce úplně omámeně. Vrátil se ke mě a posalil se vedle mě. Vzal do ruky mou dlaň a políbil mi klouby prstů. Pak chraplavým hlasem zašeptal: ,,Zůstaneš tady, prosím?" jeho dech se odražel od mé kůže, což mi způsobovalo husinu. Vrhl na mě prosebný pohled a já prostě nedokázala říct ne, spíše jsem nedokazala říct nic, takže jsem jen měkce přikývla. Jemně se usmál a podal mi tričko s logem Avengers, které leželo na hromádce vedlo něho. Musel ji nejspíš přinést ze skříně. Nejvíc ze všeho mě překvapilo, když mě nepustil a jen si mě přitáhl za ruku do klína, nepatrně mi zaklonil hlavu a znovu mě políbil. Když jsem mu to chtěla oplatit odtáhl se. Nasadila jsem dotčený výraz, ale Sebastian se hned začal branit. ,,Měli bychom přestat. Jinak za sebe neručím." zamumlal a po každém slově mi vtiskl polibek na rty. To mě donutilo k úsměvu. ,,Dobře" zašeptala jsem roztřeseným hlasem a polibek mu oplatila. Vylezla jsem mu z klína, popadla tričko a pelašila do koupelny. Tam jsem se ze sebe zhodila oblečení, nechala jsem si jen pradlo a oblékla jsem jeho tričko. Končilo mi až v půlce stehen, což se dalo považovat za adekvátní. Rychle jsem si umyla zuby a rozčešala vlnité vlasy a nechala je spadnout na ramena. Oblečení jsem chytla do ruky a vrátila se zpátky. Sebastian už si hověl usazený pod hedvábně černou přikrývkou. Položila jsem hromadku k nohám postele a zalezla k němu. Okamžitě mě chytil za pas a přitáhl si mě k sobě. Objal mě, jak by se bál, že zmizím. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zvedla jsem obličej k němu. V tu chvíli se sklonil a přitisk rty na ty moje. ,,To bude dneska naposledy, slibuju. Dobrou noc." políbil mě do vlasů a pokoj se pohřbil ve tmě. Leželi jsem ve spetenci rukou a nohou. Sebastian si lehl na záda a já si položila hlavu na jeho holý hrudnik, přes jeho břicho jsem měla přehozene ruce a on jednu svou protáhl pode mnou a objal mě okolo pasu, druhou mi přehodil přes záda, protože jsem hruď tiskla k jeho. Možná bych si i zvykla, že spí bez trička, jen kdyby moji pozornost pořád neupoutávalo jeho atraktivní tělo. Bezmyšlenkovitě jsem přejela prsty po jeho pevném břiše a libilo se mi jak se mu pod mým dotekem napjaly svaly. Schoulená v jeho ochranatelské, hřejivé a uklidňující náruči jsem se brzy vydala do říše snů. Ale i přes veškerou únavu jsem si nedokázala pomoc, proto jsem pootočila hlavu a polibila Sebastiana na rozpalenou kůži na hrudníku. Věděla jsem, že už skoro usnul, poznala jsem to, ale jeho prsty přesto zaběhly pod lem černého trička a bezmyšlenkovitě mě hladil po napjaté kůži. Vysilal mi pod kůží slabé elektricke vyboje. Byla to neuvěřitelně příjemné. ,,Dobrou" zašeptala jsem, a pak už jsme oba usnuli.