Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 7

,Co to bude?" zeptá se blonďatý krasavec sedící na kuchyňské lince. ,,Tacos." odpovím neutrálním tonem. ,,Chceš pomoc?" snaží se mě rozveselit. Jen zavrtim hlavou. S povzdechem seskočí z linky a odejde někam do vedlejšího pokoje. Paráda Clary. Vážně seš jednička! Víc sis to pohnojit nemohla. Vynadám si. Dodělám oběd nechytám jej na stůl a vrátím se k lince, abych umyla použité nádobí. Když v tom uslyším hlasy. ,,Sebastianku prosím je tady zima. Můžu dovnitř?" ,,Ach Koro. Jestli ti je zima měla si zůstat ve srubu. Je zákaz vycházení." ,,To mě nepozveš dovnitř?" ,,Ne? Měl bych snad?" ,,Ty tam snad někoho máš?" ,,Co je ti do toho?" ,,Nechci ať si sám." zašvitoří ta bestie. Jen ji slyším a chce se mi zvracet. ,,Nejsem sám." odsekne. ,,Vážně? To si mě nahradil?" zeptá se uraženě. ,,Nenahradil neboj. Takovou bestii už nenajdu." ,,Ccc. Stejně tu nikoho nemáš." řekne uraženě. ,,Sebastiane? Oběd je na stole!" zakřičím. Dojdu do chodby a stanu tváří v tvář přemalované bestii. Na mě musel být opravdu komický pohled, když jsem přišla v jeho mikině, která mi končila v pulce stehen a zakryvala mi kraťasy, s vlasy staženými do krátkého ohonu. Stala jsem v chodbě a moje první myšlenka byla: Tak ta je milionkrát hezčí než já. Když mě Seb uviděl úlevou vydechl. Přešel ke mě a objal mě kolem ramen. ,,Koro tohle je Clary. Clary Kora." Seznámil nás. Kora vypadala jako panenka Barbie. Hubená blondýna s vlasy po pas. A o jí hrudi ani nemluvim. Měla nejmíň Céčka. Když jsem na ni tak koukala přemýšlela jsem jestli to spíš není push-upka. Ale radši jsem ji bez připomínek podala ruku a řekla. ,,Ráda tě poznávám." jako slušně vychovaná holka. Barbie však jen ohrnula ten svůj přemake-upovaný nosik. Povzdechla jsem si a ruku stáhla. ,,Je čas aby ses vrátila Koro. A my se jdeme najíst." mrkl na mě a zabouchl ji dveře před nosíkem. Chvíli jsme jen stáli a poslouchali vzteklý dupot růžových kozaček. Kroky se vdalovaly. Sebastian vydechl úlevou a udělal něco co jsem naprosto nečekala. Chytil mě za pas a pevně mě objal. ,,Děkuju" zamumlal mi do vlasů, ,,zachránila si mě." taky jsem ho objala a zašeptala s hlavou zabořenou do jeho hrudi. ,,Spíš budeš mít kvůli mě obrovský trapas." odtáhl se aby mi viděl do obličeje. ,,Co blbneš? Vždyť-" ,,Pojď se najíst." skočím mu do řeči. ,,Dobře." povzdechne si, oči se mu lesknou bolestí? Nechápala jsem to. Dost neochotně mě pustil. Nebo jsem se už úplně zbláznila a všechno jsem si vysnila? Naobědváme se a já se chystám uklidit nádobí, když v tom mě najednou chytnou za pas silné paže a vysadí mě na linku. Nechápavě jsem na Seba koukala. Chtěla jsem začít protestovat, ale Sebastian pomluvil. ,,Měla by si odpočívat, není to tak davno co ses odrovnala v aréně. Jdi si lehnout, udělám to." jinými slovy, chci být chvíli sám. Přikývla jsem, seskočila z linky. Seb už začal umývat, tam jsem se vytratila a nechala ho samotného. Rozhodla jsem se, že si dám horkou spchu. Došla jsem do koupelny, zamkla jsem, svlékla se a vlezla do sprchy. Nechala jsem horkou vodu zbičovat moje záda. Umyla jsem si vlasy a když jsem se prohrabovala mýdly našla jsem Sebův sprcháč. Neodolala jsem a přičichla si. Vůně byla o dost koncentrovanější než na Sebastianovi, ale pořád voněla úžasně. Vypla jsem sprchu, vlasy zabalila do ručníku a oblékla si spodní pradlo a jeho mikinu. Sedla jsem si na obří pradlový koš a sundala ručník z hlavy začala jsem si sušit vlasy, když byly v přijatelném vlhkém stavu přestala jsem. Vzala jsem do jedné ruky kraťasy, do druhé ručník a vyšla z koupelny. Došla jsem na práh Sebova pokoje a spadla mi čelist.

Stála jsem na prahu s pusou otevřenou dokořán. Možná to byla trochu přehnaná reakce, ale co by jste čekali od holky co jen kouká na úžasné kluky ve filmech a v realitě nic. Ale zpátky k tématu. Zírala jsem na Sebastiana stojiciho jen v boxerkách před skříní, asi hledal něco na sebe. Po celém těle se mu rysovaly svaly. Byla jsem úplně mimo. Až teď mi došlo, že má mokré vlasy, leskly se zlatem. Asi byl v nějaké sprše, o které nevím. Chtěla jsem se nenápadně vypařit a dopřát mu trochu soukromí, ale nebyla bych to já kdyby jsem nezakopla o prách a s dutou ranou přistála na zadku.

~~~~

Sebastian

Stál jsem u skříně a hledal tmavě modrou mikinu. Jo vlastně! Vždyť já ji dal Clary! V tom se ozve dutá rána. Ohlidnu se, ale nikde nikdo. Chytnu první tričko, které se mi dostane pod ruku. Přetáhnu si ho přes hlavu, vyjdu z pokoje a o něco zakopnu. Čekám na tvrdý naráz o zem, ale můj pád něco zbrzdi. Podívám se pod sebe a zjistím, že to nebylo něco, ale Někdo. Podemnou leží Clary s vykulenýma smaragdovýma očima. ,,P-promiň." vykoktá a mírně zrudne. Je úplně mimo. ,,Není ti nic?" zeptám se vyjeveně. Jen zavrtí hlavou a rozesměje se. Směju se taky, protože její krásný smích je opravdu nakažlivý. Zvednu se do sedu a pomůžu Clary se zvednout. Přejede mě rengenovým pohledem a zamumlá ,,Bez toho trička šly vidět líp..." ,,C-co?" já koktám a to jako odkdy? Od prvního pohledu do smaragdových očí. Odpovím moje podvědomí. ,,Nic." mumlá Clary a barva jejího obličeje se začíná podobat zralému rajčeti. ,,Pojď. Bude ti zima. Můžem si jít něco pustit." snažím se ji přimět komunikovat. Zvednu se a ona jen mumlá něco ve smyslu ''Ehm hmm mno"
a pořád sedí na studené zemi. Takhle nervózní jsem ji ještě neviděl, nechápu co se děje. Tak ji jednoduše zvednu do náruče a přenesu ji do pokoje. Když Clary položím na postel, vrátím se ke skříni a vytáhnu z ní šedivé tričko s obrázkem Groota. A navleču si černé tepláky.

Zavřu skříň a podám tričko Clary. Ta na mě zírá jako bych byl osmi-nohý kůň. ,,A-ale já mám i svoje ob-obličení." vykoktá a zase zrudne. ,,No to není tak úplně pravda. Jo máš svoje oblečení ale rozhodně neni v přijatelném stavu." Paráda už jsem se v tom úplně ztratil. Ozve se cinknutí mého mobil a já vím, že mi máma oznamuje, že do 5 minut se tu objeví Claryin balíček. ,,Převlíkni se." řeknu a vyjdu z pokoje, abych ji nechal soukromí. Dojdu do chodby a před nohama se mi objeví kartonová krabice. Vrátím se i s bednou do pokoje. Chtěl jsem se zeptat, jestli Clary chce něco k pití, ale ona už na posteli neseděla. Rozhlednu se po pokoji, když ji spatřím, jak stojí v mém tričku, které ji končilo někde ve čtvrtce stehem a z pod lemu jí vyčuhovaly kraťasy, před oknem a kouká ven do deště, rozlije se mi po tváři šťastný úsměv. Potichu položím krabici zem a neslyšně k ní dojdu. Zakryju Clary oči a řeknu ,,Hádej, co pro tebe mám!" ,,Sebe!" vyjekne zděšeně. Ve vteřině mi dojde ten dvojsmysl a usměju se ještě víc ,,Chceš ať z tebe mám infarkt?" řekne a vím, že zdržuje vybuch smíchu. Sundám dlaně z jejích očí a otočím si ji k sobě. Kouknu ji do tváře a vidím, že si zkousla spodní ret. Místo, kde se její zuby zarývají do rtu ji ve snaze zadržet smích úplně zbělalo. Už se neudrží a rozesměje se. ,,Tak pojď smíšku. Něco ti chci dát." řeknu a zářivě se na Clary usměju. Z neznámých důvodů ji zase chytnu a zvednu si ji si náruče. Přenesu ji k posteli, kde jsem nechal krabici. Posadil jsem Clary do peřin a ona se zazubí s chabě važnou tváří pronese ,,Myslím, že už nebudu potřebovat nohy. Pokud nechceš, abych si zvykla, měl by si mě přestat nosit." tím ukončí svůj monolog a je na ni vidět, jak moc se snaží nesmát. ,,Popřemýšlím nad tím a možná ti to započítám do ceny pronájmu." zazubim se na ni. ,,Heeej!" protestuje se smíchem a na oko naštvaně si založí ruce na prsou. Jen se nad tím pousměju ,,Na Andílku." podávám ji kartonovou bednu. Vezme si ji a s nechápavým výrazem se zeptá ,,Co je to?" ,,Dárek." vykouzlím lišácký úsměv. Na tváři se jí objeví jemný ruměnec. ,,Otevři to. Honem!" vyzvu ji. Otevře krabici a spadne ji čelist. ,,Sebastiane!" vyjekne. ,,Jak si to dokázal?!" ,,Já nic! Jen jsem se o tobě zminil před mámou." zazubim se. Clary se mi vrhne kolem krku. ,,Děkuju. Děkuju strašně moc." pevně ji objetí vrátím. ,,Ale prosím tě. To byla maličkost. Jen jsem ti chtěl poděkovat za záchranu před tou přemalovamou bestii." Chytnu ji za pas a posadím si ji do klína. ,,Rozbaluj!" Clary začne vytahovat z krabice knihy a krabičku, ve které měla všechny drobnosti, přes náhrdelníky až tužky popsané nejlepšími hláškami z knih a seriálů. A ve spodu krabice bylo vyndávací dno, poté co ho odložila našla svůj mobil, nabíječku a sluchátka v barvě azuroveho moře. Otočila se čelem ke mě a ještě jednou mě pevně objala. ,,Děkuju. Vážně strašně moc děkuju. Jsi nejlepší." vzlykla a po tváři se ji kutalely slzy štěstí. ,,Neplač." usměju se a přejedu ji palcem po lícní kosti a utřu ji třpytivé slzy. ,,Víš kdo by teď praskl závistí?" zeptám se a pevněji ji obejmu. Zavrtí hlavou a zeptá se ,,Kdo?" v očích ji bleskne pochopení a oba narás řekneme ,,Kora!" smějeme se. Přejedu ji naposledy rukou po zádech a pustím ji, ikdyž dost nerad. ,,Co by si chtěla dělat?" rozesměje se a já jen protočí panenky. ,,Tak jsem to nemyslel." ,,Já vím" řekne a nepřestava se smát. ,,A co chceš ty?" zeptala se. ,,Hmm... Mám to! Uděláme si piknik." ,,Jak?" zeptá se vyjeveně. ,,Uvidíš!" řeknu. Popadnu ji za ruku a tahnu ji z pokoje.