Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 20

Clary

Skoro týden už u mě bydlí má nejlepší kamarádka. Dean a Sammy museli odjet vyřešit nějaký problém s padlými anděly, Sher říkala, že ještě chvíli zůstane a řekne Casovi, aby pro ni přijel. Od té doby k nám chodí Katie a je celé dny s náma. No ale proč nad tím teď přemýšlím? No vlastně jsou tři hodiny ráno a já se probudila kvůli bouřce. A tak sedím v přítmí své ložnice a zírám do zdi. Každou chvíli tmu rozžízne blesk. Nebojím se bouřek, ale nejsem z ní ani nadšená.
Zaposloucham se do deště bubnujicího o střechu a parapety. Padnu zady zpátky do polštářů a zhluboka se nadechnu. Sebastianova vůně mě obalí a mě se v hlavě samovolně spustí Niagara vzpomínek. Na každou minutu i sekundu strávenou s NÍM. Z přívalu myšlenek mě rozboli hlava. V tu chvíli jsem vděčná, že Sher spí v pokoji pro hosty. Zakňučím bolestí a promnu si spánky. Najednou už ale neležím v své veliké posteli.

Sedím opřená o nějakou dřevěnou zeď v malé stodole. Vedle mě leží kůň, teda vlastně pegas. Veliký a černý. Hlavu má položenou v mém klíně. Jemně mu přejedu prsty po hřívě mezi ušima. Je hebká jako satén. Pohne se a zvedne hlavu. Svýma černýma očima se v pije do těch mých a zastříhá ušima. Zaposloucham se a slyším, jak za stěnou stodoly zuří bouře a vichřice. Vevnitř je ale teplo. Uprostřed místnosti je na travnaté zemi ohniště. Podel stěn sedí taborníci. Vidim Jacka, jak objímá okolo ramen Bereniku, která je o něj opřená a oba spokojeně oddechuji. Kousek dál od nich sedí Will a Christina mu leží hlavou v klíně. Jediné, co nich vím je, že jsou si velmi blizci, myslím, že nejlepší přátelé, to mi alespoň řekla Annabeth, která je opravdu zná. Zarazím se, když však uvidím další dvě postavy. Sebastiana svírajícího nějakou neznamou dívku. Když se chvili dívám na ten jev, něco se uvnitř mě podivně sevře. Proto se podívám zpět na pegase. Ten na mě jen dál pokojně hledí. ,,Postarej se o všechny prosím." požádám jej tiše. Nevím, jak jsek přišla na to, že mi bude rozumnět. Prostě vím, že bude. V tu chvíli už se celá scéna předemnou rozmazává, stačím však ještě zaregistrovat, že pegas přikývnul.

Pak už jsem zase v přítmí mého pokoje.

Annabeth

Právě sedím s ranní kavou na balkoně Hlavní budovy a pročítám dnešní rozvrh, abych se nějak rozptýlila. Čekám totiž na Percyho s jakou se vrátí od Cheirona. Napadlo nás totiž, že vezmeme o víkendu děti do města. Dneska ty mladší a zítra, v neděli, ty starší. V tu chvíli mi utečou myšlenky úplně od tématu. Už je to pět dní od Sebastianova odjezdu, a Katie se pořád vyptává, když už se bráška vrátí. Ze začátku byla nadšená, že je její velký bratr hrdina, ale teď ji moc chybí. A myslím, že není jediná komu se po něm stýská.

Moje malá holčička tráví celé dny s Clary. Ta ji čte všelijaké pohádky a hrají si spolu. Vždy když Kat přijde večer spát vypráví mi, co ten den četly. Je z těch příběhů nadšená, a tak mě napadlo, že bych Clary navrhla jestli by nechtěla po obědě číst všem dětem v táboře. Mohli jsme z toho zavést tradici. Tábor by potřeboval trochu oživit.
V tu chvili mě z myšlenek vytrhnou ruce na mých ramenech. Zvednu hlavu, hned na to dostanu od Percyho dlouhý polibek. Člověk by si říkal, že nas to po tak dlouhé době musí omrzet, ale oba víme, že to se nikdy nestane. Miluju jeho polibky, miluju, když mě obejme nebo chytne za ruku, miluju, když si povídáme a trávíme spolu čas. Zkráceně prostě ho miluju. Jako by mi dokázal čist myšlenky odtrhne se od mých rtů a zašeptá: ,,Miluju Tě." jeho dech se mi odráží od tváře a já se spokojeně usměju. ,,A já miluju Tebe." věnuje mi posledni polibek a posadí se naproti mě do proutěného křesla. Vezme si hrnek kávy a napije se. Pak řekne ,,Zítra prý většina jede domů, a tak jsme se dohodli, že půjdeme všichni." ,,Vždyť je nás sto! Nedokážeme uhlídat celý tábor. No tak Percy to je moc velké soustu." on se však rozesměje ,,Lásko, Ty mi pořád nevěříš. Neboj nebudeme na ně sami sehnal jsem pár pomocníků." ,,Koho?" ,,No" začne vypočítavat na prstech ,,Piper, Jasona, Hazel, Franka, Kalypsó, Lea, Thalii, Willa, Rachel, jo a Reynu." zazubí se, když uvidí můj překvapený výraz. ,,No páni. Tak tohle se ti povedlo." natáhne se přes stůl, jakoby chtěl odměnu. Zasměju se a políbím ho. Když se odtáhnu zatváří se ublíženě. ,,Kdy mají přijet?" ,,Do oběda." ,,Tak to máme času dost. Můžeme třeba jít uklidit v..." Percy se okamžitě zvedne a jde rovnou do ložnice. To mě rozesměje. Vyrazím za ním, když ho ale najdu v posteli pod hromadou přikrývek. Vzdám snahu udělat nečo užitečného, tak skopnu papuče a zalezu pod peřiny k Percymu. Ten mě spokojeně obejme, a tak se uvelebim v jeho náruči, protože vím, že tady budeme hodně dlouho. Když se Percy skloní pro další polibek, jen tím potvrdí moje domněnky.