Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 12

Ráno jsem vstala poměrně brzo a to i bez budíku. Dala jsem si raní běh kolem hranic tábora a pak jsem šla cvičit s Mikie. Obě jsme dělali jako by se nic nestalo. Přidali se k nám i Athenovci. Kolem půl deváté už jsme zakončili posilovaní padesáti sklapovačkama.
Všichni Athenovci začali jásat a pištet a vyletěli z arény.
Nechápala jsem co se děje. S Mikie jsme se zvedly, oprášily od písku a šly zjistit co vyvolalo takový povyk. Před hlavní budovou stalo nádherné modré Maserati. Právě vystupovala rodina, které auto patřilo. A mi spadla čelist. Z místa řidiče vystoupil legendární Percy, z místa spolujezdce oslnivá Annabeth a....
To mě podržte... Ze zadu vystoupil Sebastian s malou holčičku. Typovala bych asi jeho sestra. Ale tu jsem neznala.Seb měl na sobě klasické modré džíny a bílou košily s rukávy vyhrnutymi po lokty a mírně rozcuchané vlasy. Bohové!! Neskutečně mu to slušelo. Moje čelist sletěla ještě níž. Mikie se rozesmála a zvedla mi bradu do původni pozice. Jinými slovy zavřela mi pusu.
Všichni se k nim vrhli holky a kluci doběhli k Sebovi a Percymu. Athenovci přiběhli k Annabeth a objimali ji. Zmocnil se mě zvláštní pocit. Nechtěla jsem, abych něco cítila. Otočila jsem se a rozběhla se pryč.
Rozhodla jsem se pro dalších deset koleček kolem tábora, protože jsem se nemohla dívat na všechny ty lidi, když jsem za Sebem nemohla já. Přiznávám! Žárlím na ně. Vždyť to přece není fér. Ach bohové ...
Nasadila jsem si sluchátka a pouštila si nové album kanadské rockové skupiny Nickelback, pak jsem se rozběhla.

......

Ke konci desátého kolečka zabrzdím u Diovi pěsti. Sedí na ni malá černovláska, která na mě zamává. ,,Ahoj!" zavolá. ,,Ahoj." Usměju se na ni a přisednu si. ,,Jakto, že si tady a neobdivuješ naše a bráchu?" ,,Koho myslíš? Jak se vlastně jmenuješ?" zeptám se. ,,Ja jsem Katharina. Všichni mi ale říkají Kat nebo Katie, Jacksonová." ,,Sebastian je tvůj bratr?" ,,Jo je. Když ho znáš proč tam nejsi s tou bandou a s nim." ,,Moc lidí tu neznám, tak tam nepotřebuju jen tak bezčinně stál. Jsem tu totiž nová, Clary. Ráda tě poznávám." když jsem to vyslovovala, vybavil se mi ten úžasný týden. Chtěla jsem zapomenout. Věděla jsem už na začátku, že nebudeme ve srubu zavření napořád, že bouřka stejně přejde. A už nic nebude jako předtím, jen jsem doufala, že to nebude tak brzo.,,Vrátím se do tábora a dám si zmrzlinu. Jdeš taky?" maličké se blýsklo v oči a řekla ,,Ráda bych, ale celou cestu jsem běžela, aby mě nikdo neviděl a teď mě bolí nohy" ,,Ty chceš na konika?" rozesměju se. ,,Jooo!! .... prosím." výkřikla se smíchem. Vzedla jsem si ji na ramena a rozběhla se. Začala pištět radostí. Smala jsem se s ni a za běhu jsem vykřikla ,,Tak takhle se neupoutavá pozornost!" smály jsme se celou dobu. Doběhla jsem ke srubům a sundala si Kat z ramen. ,,Já musím k sobě, vybalit si, ale pak půjdem na tu zmrzlinu, jo?" ,,Jasně tak za půl hodiny před hlavní budovou." přikývne a rozběhne se k Poseidonovu srubu. Na rozloučenou mi ještě zamává.
Vrátím se k Hermovi a dám si sprchu. Převlíknu se do černých kraťasů a vínového tílka, vemu si lacrossovou mikinu s logem TEEN WOLF ze předu a ze zadu 11.
Mám pět minut. Popadnu černou plátěnou tašku, ve které jsou Sebastianovy věci a vydám se k hlavní budově.
Kat už vidím, jak běží ke mě a divoce máchá ručičkama.

,,Jakou zmrzlinu chceš?" zeptám se ji, když dojdeme ke stánku. Já si koupim Häagen-Dazs s příchutí belgické čokolády a Kat vezmu Milky way nanuk. Jdeme si sednout do stínu stromů a Kat začne vyzvídat. ,,Jak ses seznámila s brachou?" ,,No... Vlastně jsem ho potkala na prvním tréninku." ,,Nojo brácha vlastně 'učí' bojovat jak nováčky tak i starší. Já mu říkám pořád ať přestane machrovat." směje se Kat. ,,Vrátíš to potom brachovi?" zaprosim a podam ji tašku. Normálně bych mu ji donesla sama, ale nechtěla jsem ho potkat. Měla jsem z toho divný pocit. Špatně by to dopadlo. Budu se mu zkoušet vyhýbat, pokud to půjde. ,,Jasně. Žádný problém." odpoví a ptá se dál ,,Takže ty jsi ta jeho holka, o které básnil celý víkend?" Já teda zírám. Tak holka má kuráž. Co ji mám, ale odpověď? ,,Ne." dostanu ze sebe, zní to spíš jako otázka. Pak se vzpamatuju a řeknu ,,Možná Kora. Ta po něm krutě jede." obě se smějeme.
,,Pověz mi něco o sobě" vybídnu holčičku. ,,No, takže je mi deset. Moje patronka je Athéna. Jsem chytrá po mamince." rozpustile se u toho zazubí." Můj brat je hvězda tohohle tábora. Je s ním hrozná sranda. Sem jezdím na prázdniny s našima už tři roky. Někdy jezdím i přes školu, když je v okolí nebezpečno. Což bohužel není moc často. Miluju ironii a vtipky. Často koukám na komedie a vtipné videa. Miluju oblečení a třpytky." ,,Takže už je z tebe taková teenagerka" usměju se na ni a povídáme si další hodinu.
,,Jdeme na oběd!" zavelim a vydáme se na kopec, na kterém se tyčí chrámové sloupoví tvořící jídelnu. ,,Sedneš si se mnou?" zeptá se Kat. ,,Jdu k Mikie, můžeš taky." přikývne a jdem se posadit k našemu stolu. K jídlu si dám tortily. Mikie si dá kuřecí salát a Kat má modré špagety. Asi tu úchylku s modrou mají v rodině. Povídáme si, když v tom zaslechneme velice hlučnou skupinku. Všichni ví, že právě přichází Aresovci s holkama od Afrodity a Sebastianem. Sedím zády ke vstupu, takže na ně nevidím, ale moc dobře je slyším. Mikie prohodí něco o tom, že by se mohli stišit. Kat zapiští a mává svému bráškovi. Mikie jen protočí panenky a zářivě se usměje na jednoho Aresovce. Till? Myslím, že se tak jmenuje. Ten přijde k našemu stolu a políbí ji na tvář. ,,Ahoj zlato" pronese a odvede si ji k jeho rušné skupince, takže zůstaneme samy.

~~~~

Sebastian

Za hlasitého smíchu jdeme do jídelny. Po příchodu slyším pištět sestru, tak se k ni otočím a zamávám ji. Mává mi zpátky jako šílená. Jen se zasměju. Vidím Tilla jak objímá okolo ramen Mikie. Ale oni nejsou ti, koho hledám. Po příjezdu kolem mě byla sousta lidí. Ale tu, kterou jsem chtěl vidět jsem nenašel, tak teď prohledávám jídelnu pohledem. Pořád nic. Povzdechnu si když vidím jak na mě mává Kora a vydám se opačným směrem k sestře, která sedí u stolu s nějakou blondýnkou. Je zády ke mě, takže ji nevidím do obličeje. Už jsem od stolu jen metr, když v tom se blondýnka zvedne k odchodu. Otočí se a vrazí přimo do mě. Je mi po ramena, proto po srážce skoro upadne. Chytnu ji dřív než si stačí ublížit. ,,Není ti nic?" zeptám se statostlivě. Blondýnka ke mě zvedne obličej a já ji okamžitě poznám. Jak by ne, když jsem měl to štěstí neustále koukat do těch jejích nádherných smaragdových kukadel. ,,Sebe..." vyjekla zděšeně.