Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 24

Author's view

Malá Kat skotačila před svými rodiči po cestě do Poseidonova srubu, aby mohli bráškovi nachystat snídani a aby společně zase stravili čas. Percy s Annabeth zatim diskutovali o nastávajicim pokrmu. Ani jeden z nich zatim netušili, že u stolu nejspíš nebudou sedět jen čtyři. Když vstoupili do srubu, objevili na zemi ležet dívčí koženou bundu. Annabeth zamířila zkontrolovat svého syna, zatim co Percy a Katie se vydali do kuchyně. Překrásná blondýnka se však ve dveřích zarazila a po tváři se ji rozlil uvideny a přesto spokojený úsměv. To už se k ní po chodbě hnala její černovlasa dcera, zavřela dveře pokoje a malou chytla za ruku, pak se obě vrátili do kuchyně, kde Percymu vyklopila, co právě viděla. Ten z toho nebyl úplně nadšený, ale když mu jeho žena prozradila, že děti určitě nedělali nic špatného, upokojil se a přece jen měl taky z vyprávění dobrý pocit. Konečně bude jeho syn šťastný.

Sebastian

Vzbudily mě hlasy ozývající se z chodby. Chtěl jsem se zvednout, ale něco mi bránilo. Pod bradou jsem měl něco tvrdého a zároveň měkkého. Byla to Claryna hlava. Pevně jsem ji objímal a ona se u mě choulila jako štěně. Stačila jediná myšlenka na ni a už mě udeřila Tsunami vzpomínek na včerejší večer. Aniž bych to dokázal ovládnout, po tváři se mi rozlil hloupý úsměv. Jemně jsem ji začal hladit po vlasech. Kdyžtak přemýšlím, nevzbudilo mě mluvení v kuchyni, ale Claryny studené prsty, které mi přejížděly po břiše. Jen tak opatrně, aby nebyly nápadné, i přesto jsem to cítíl. Z míst, kde se mě dotkla, mi proudilo příjemné mražení po celém těle. Děvče se vedle mě zavrtělo. Políbil jsem ji do vlasů a zašeptal: ,,Dobré ráno." ,,Dobré." oplatila mi pozdrav nakřáplým hlasem. Přitáhl jsem si ji k sobě blíž, když mě se tiše zeptala: ,,Co to tady tak voní?" ,,Nemám ani ponětí." Clary se zasmála ,,Kdo teda vaří?" na to nejsem ani nestihl odpovědět, protože se do pokoje jako neřízena střela přihnala moje malá sestra. ,,Mamka vzkazuje, že máte přijít na snídani." Kat vyskočí na postel a lehne si k nám. ,,Tak já půjdu" Clary se chce zvednout, ale nikam ji nepustím. ,,No tak. Nebudu tady oxidovat dýl než je nutné." přitáhnu si ji k sobě a políbím do vlasů. ,,Tohle je nutné. Nemusíš se vytracet z pokoje, vždyť se nic nestalo." když chce zase začít odporovat, už se do toho vloží i Katie. ,,Mamka stejně ví, že jsi tady. A říkala ať jdu vzbudit ty miláčky než neumřou hlady. Kdyby něco mluvila o vás." zazubila se a skočila na Clary, aby zabránila jejímu útěku. Ta se zasmála, ale poznal jsem, že stuhla. ,,Tak já jdu, pak přijďte." houkla na nás Kat a zmizela. ,,Co se děje?" zeptal jsem se. ,,Nic, jen nevím, jestli je to dobrý nápad." Tak jinak. Rychle jsem koukl na dveře, jestli jsou zavřené. A byly. Takže jsem vyjevenou Clary chytil za pas a stáhl pod sebe, pak jsem se ji na rty přilepil tak rychle, než stihla protestovat. Když mi začala nenápadně polibky oplacet, věděl jsem, že mám vyhráno. ,,Smím Vás pozvat na snídani, slečno?" zašeptal jsem otázku mezi polibky. Clary se zasmála a stejně koketně mi odpověděla. ,,Bude mi ctí." pak koukla na mé rty, tenhle pohled znamenal jediné a já ji milerád vyhověl. Znovu jsem ji políbil a opatrně ji přejel jazykem po spodním rtů. ,,Sebe.." zašeptala. Využil jsem příležitosti a vkouzl jazykem do jejích úst, chutnala po třešních. A když se naše jazyky dotkly, projel mnou, stejně jako včera, elektrický prod.

V tom někdo zaplepal na dveře. Neochotně jsem se od Clary odtáhl a zvedl se z ní. Vrhl jsem na ni pohled, jestli je v pořádku, ale když jsem vyděl její nyní sytě červené, jemně napuchlé rty a neposedné jiskřičky v jejích očich, měl jsem chuť ji znovu políbit. Místo toho jsem však je zavolal dále a koukl ke dveřím. Poznal jsem mamin hlas okamžitě: ,,Zlatíčka, nerada vás budím, ale budíček platí i pro vas " byla tak hodná, že ani neotevřela a rovnou odešla. Clary se posadila a obmotala mi ruce zezadu okolo břicha. ,,Nevím, jak ty, ale já mám obrovský hlad." zazubila se na mě. ,,Znám super místo, kde ti donesou úplně nejlepší jidlo za pár vteřin." ,,No to je parádní, tak na co čekáme?" natahla se dolů z postele pro leginy, ve kterých včera přišla, a oblékla si je. Moje tričko si nechala a já rozhodně nebyl proti. Moc jí totiž slušelo. ,,Myslíš, že se nějak nenápadně dostanu do koupelny? Nemůžu tam přijít takhle." nechápavě jsem zavrtěl hlavou. Nepotřebovala se upravit, ale i přes to jsem ukázal na dveře vedle okna na protější straně místnosti. ,,Tam je moje koupelna." to už přeutíkala pokoj, podlaha totiž studila a na jejích bosich chodidlech to muselo být ještě intenzivnější, a zmizela v mramorové místnosti. Přetáhl jsem si přes hlavu triko s maskou Starlorda, poněvadž jsem v teplákách usl, vic jsem nepotřeboval. A tak jsem se vydal za ní do koupelny. Našel jsem Clary stát před zrcadlem s kartáčkem v puse, jak si rozčesává vlasy. Stoupl jsem si za ni a natahl se pro kartáček a pastu. ,,Tak na tohle bych si zvykl." zašeptal jsem ji do ucha, pak ji jednou rukou vzal okolo pasu a druhou si začal čistit zuby. Clary položila hřeben na umyvalo a vyplivla pastu. Pak si vyplachla pusu a vklouzla zpátky do mého objetí. Opřela si hlavu o moje rameno a se smíchem zašeptala. ,,Já nejspíš taky"

Po dokončení ranní hygieny jsme se vydali na snídani. Hned po vstupu do jídelny se na nás všichni koukli. Clary se mírně ošila. Věděl jsem, jak nesnáší, když je středem pozornosti. Už dvakrát jsem ji v tom nechal. Potřetí stejnou chybu neudělám. ,,Brý ráno" pozdravil jsem. Nenápadně jsem Clary stiskl ruku. Zhluboka se nadechla a nasadila naprosto okouzlující úsměv. ,,Dobré ráno" pozdrav zopakovala, potom nás mama naštěstí zachranila. ,,Pojďte si sednou, zlatíčka. Jak jste se vyspali?" diky bohům. Máma je zlatá. ,,Naprosto báječně." ,,Měl jsem málo místa." řekli jsme s Clary nastejno, to Katie rozesmálo. V tu chvili se ozval táta ,,Clary jak to vypadá s tim dnešním táborakem?" překrásná blondýnka po mém boku se rozpovídala a já byl našim opravdu vděčný. Jsou to nejlepší rodiče pod sluncem. Natáhl jsem se pro ošatku s houskami a položil jsem si tři na talíř. Natáhl jsem ruku ke Clary, která pořád vysvětlovala dnešní program. Její melodický hlas přerušil jen vděčný úsměv, když si ode mě převzala kousek pečiva. Automaticky jsem se natahl ještě pro mamčinu smetanovou pomazánku s pažitkou. Namazal jsem housku jak sobě tak blondýnce, která právě rozhodila ruce když něco ukazovala. Položil jsem ji na dlaň namazaný kousek pečiva a ona se zasekla v půlce věty a vrhla na mě ohromený pohled. ,,Děkuju" zašeptala. Oplatil jsem jí úsměv. To už se slova ujala moje věčně upovidana sestra. Čímž dala možnost Clary se zakousnout do té dobroty.
Když dojedla housku a chtěla se napít, celá se napjala a najednou se sesunula ze židle. Skončila na zemi a ruce si tiskla k uším. Všichni okamžitě ztichli. Z venku se ozýval jen pravidelný klapot bot. Nečekaně ticho prořízlo nelidské zaskučení. rozhledl jsem se, co to mohlo být. Pohled mi padl na Clary, která se po tváři kutalela jedina slza a vydala další zvuk, tentokrát už lidský. Z úst jí unikl hlasitý vzlyk. Okamžitě jsem k ní dolů přiklekl. Naši už stali u okna a hledali, znamky nebezpečí. ,,Ať to přestane .... Prosím.. Bolí to.. " Clary začala tiše vzlykat. ,,Zastavte to... Prosím... Udělej cokoliv..." v tom se ozvala máma. ,,Sebastiane odvezeš odsud Clary pryč. Kat běž s tátou hned!" najednou jako by to nebyla máma, ale válečná vůdkyně. Opatrně jsem zvedl tu bolestí se svijejicí divenku ze země. ,,Musíš ji zamaskovat, abyste se dostali pryč." rychle jsem blondýnku přenesl k sobě. Položil jsem ji na postel a z me skříně vytáhl dvě černé košile, džíny, a dvě bundy. Máma se přiřítila do pokoje. Hodila mi černé kalhoty. ,,Vezmě te si Black Jacka. Musím jít schovat ostatní. Octavian si přišel s armádou polobohů pro Clary. Protože k něčemu potřebuje Orákulum. Dostaň ji do bezpečí. Mam tě rada Sebastiane." po těch slovech rychle utekla pomáhat. Bleskově jsem se převlíkl a došel k posteli, na které ležela pořád shroucená Clary. ,,Andílku? Vnímáš mě?" skoro nepatrně přikývla. ,,Dobře zkus se soustředit na můj hlas, ano? Musíme tě dostat pryč. Ale nejdřív tě zamaskujeme. Budu potřebovat tvou pomoc, dobře?" opatrně se posadila, ale pořád se silně třásla. Chytla lem trička a já ji ho pomohl sundat. Převlíkl jsem ji do svojí košile, rychle ji pozapinal, to už si oblikla máminy džíny a já ji ještě navlikl do mé džínove bundy. Vzal jsem z pod postele batoh, připravený na cestovani a strčil do něho Claryiny věci a tričko, co měla na sobě, pak si zavazadlo hodil na záda a divenku vzal do náruče. Přenesl jsem ji do chodby a posadil na botník. Rychle jsem se obul a nazul Clary její tenisky. Pak jsem ji vzal do náruče, ikdyž se mi snažila vykroutit, že zvládne jít sama. Nechtěl jsem ale riskovat, a tak ji nesmlouvavě objal. Pak jsem vyšel za srubu a hvízdl. Byla jsem otázka času než se sem dostane Octavian, přesto jsem doufám, že Black Jack bude rychlejší. A opravdu. Už měl připravene i sedlo a přehozenou kabelu přes záda. Okamžitě jsem se na něj vyhoupl a pobidl, aby vzletěl. Clary jsem mu opatrně posadil na hřbet před sebe aniž bych ji pustil. A tak jsme opustili tabor, ve kterém se nejspíš schylovalo k bitvě. Pro mě však bylo důležitější udržet Clary v bezpečí než válčit.