Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 8

Clary

Táhl mě po schodech někam hodně vysoko. Pořád nepustil mojí ruku a já jsem rozhodně nechtěla být ta kdo naše spojení přeruší. Jeho oči zářily štěstím a poskakovaly v nich neposedné plaminky. Měla jsem takovou radost ani vlastně nevím přesný důvod, rozhodně však vím, že jednou z příčin byl ten překrásný blonďák předemnou. Byla jsem natolik ponořená do svých myšlenek, že jsem si ani neuvědomila, že Sebastian zastavil. Takže jsem do něj prudce vrazila a čekala jsem, že přistanu na zadku, zachytily mě však silné paže a postavily mě zpět na rovnou zem porostlou mechem... Počkat co? Kde se tady vzal mech? Pořádně jsem se rozhledla kolem sebe. Stáli jsme v nádherné zahradě. Možná bych to spíše nazvala sklenikem. Všude rostly cizokrajné květiny všech barev, tvarů a druhů. Zem porůstal mech a z něj vyrůstaly drobné bílé kvítky. Byla to nádhera. Uprostřed místnosti byla na mechovém paloučku rozprostrená světloučce zelená deka. Otočila jsem se na Sebastiana a chtěla jsem se zeptat jak se jim povedlo udělat něco tak úžasného. Ale ta slova jsem zapomněla hned jak můj pohled padl na Sebovu tvář. Koukal na mě s nesrývaným zájmem, se zvědavostí si prohlížel můj obličej. Ten pohled však nebyl jen zvědavý bylo v něm něco víc. Něco kouzelného, něco co přimělo všechny mé myšlenky se vypařit. Koukala jsem do jeho krásných modrozelevých očí. Jeho pohled sjel z mé tváře na naše spolené ruce. Propletl si prsty s mými. Nejistě se usmál a já cítila jak mi hoří tváře. Stiskl mi ruku a dovedl mě na deku. Podél dvou jejích stran se táhly dva tenčí kmeny, na kterých se jako kouzlem objevily jahody v čokoládě, taky maliny, borůvky, třešně, předkrájená jablka a jiné ovoce. Všechno to byla nádhera. Ale to co se zde vyjimalo nebyly květiny, ovoce ani strop ze zrcadel, nýbrž ten překrásný polobůh s očima v barvě moře, který mě držel za ruku a usmíval se tim pokřiveným úsměvem, který jsem si po dobu svého pobytu tady tak zamilovala. Poslal ke mě zářivý úsměv, pustil moji ruku a lehl si na deku. Posadila jsem se vedle něj a on spokojeně zavřel oči. Zkoumala jsem jeho obličej, jeho ostře řezané rysy, jeho rty.... Pohled mi padl na jeho zavřené oči, tu chvíli je otevřel a zářivě se usmál. Chytil moji ruku a přejel mi palcem přes klouby. ,,Bolí to pořád?" zeptal se. ,,C-cože?" vykoktala jsem vyjeveně. ,,Tvoje ruce" poukázal ,,když jsem tě přinesl krvacely ti klouby, tvořily se modřiny a měla jsi pěkně rozmlacené prsty. Postaral jsem se o tebe, ale modřiny máš pořád." pronesl. A můj pohled padl na mou ruku v jeho dlani. ,,Už to moc nebolí." zašeptala jsem. Jen přikyvl a zase oči zavřel. Moji ruku však nepouštěl. Celý znehybněl, pohybovaly jen rty, když řekl ,,Mohl bych ti pomoc trénovat. V tomhle srubu je spousta pokojů. I treniková místnosti. Pomůžu ti, když budeš chtít." Chvíli jsem mlčela a jen ho pozorovala obličej a pak promluvila. ,,Nechci tě zase zatěžovat mojí nešikovností. Už si pro mě udělal dost." zamumlala jsem ,,Ráno to dořešíme." řekl jako by nic. Můj pohled stále zkoumal jeho obličej, takže jsem sebou leknutím trhla, když otevřel oči a řekl ,,Není ti nic?" usmála jsem se a zavrtěla jsem hlavou lehla jsem si na břicho a začala jsem si hrát s prsty jeho ruky, která mi stále ležela v dlani. Když jsem zvedla hlavu a povidala jsem na něj a zatajil se mi dech. Zavřené oči a klidné oddechovaní působily dojem, že spí. Byl neuvěřitelně roztomilý. Složila jsem si ruce pod hlavu a taky zavřela oči.

~~~~

Sebastian

Když jsem procitnul, slyšel jsem pravidelné oddechovaní a u pravého boku tělesné teplo. Otevřel jsem oči a naskytl se mi pohled na spící Clary. Vypadala tak sladce. To byla moje první myšlenka pokaždé když jsem se vedle ní vzbudil. To je to vážně po čtvrté? Tři rána a teď. Už se z toho stavala rutyna. Hodiny nad vchodem ukazovaly za deset minut půlnoc. Paráda takže to stihnem. Potichu jsem se posadil a jemně Clary pohladil po vlasech a přejel jsem ji dlaní po zadech. ,,Clary, probuď se. Mám pro tebe překvapeni." zamrkala a otevřela svoje krásné smaragdové oči. Zývla a zvedla ke mě pohled. ,,Jen ti něco ukážu a můžeš jít zase spinkat." zašeptal jsem a ona se usmála. Chtěla se posadit, ale já zavrtěl hlavou. Nechalavě se na mě podivala. Ukázal jsem na strop a řekl ,,Koukej" přetočila se na záda. Hodiny odbily půlnoc a Clary vydechla úžasem. V zrcadlovém stropu se odrazily všechny barvy zářících květin. Posadila se rozhlížela se kolem sebe. ,,Páni" dostala ze sebe jen. Její oči zářily nadšením. ,,Nádhera." zašeptala a já se usmál. Řekl bych to samé jen by to neplatilo na rostliny okolo mě. Hodiny přestaly odbijet a barvy pohasly. Clary zývla a já ji vzal do náruče. ,,Děkuju" zašeptala ,, To bylo úžasné." usmál jsem se a donesl ji dolů do mého pokoje. Položil ji do postele a zakryl. Usla už v půlce cesty zatímco jsem ji nesl. Sundal jsem si triko a taky si lehl. Nedokázal jsem si pomoct, a tak jsem ji políbil do vlasů a zašeptal Dobrou noc. Brzy jsem usnul taky.