Percy Jackson Fanfiction

Kapitola 11

Sebastian nás představí a holka prohodí. ,,To je ten zajíček, kterého mám trénovat?" Seb se rozesměje ,,Jo to je ona. Dáš na ni pozor zatím co tu nebudu?" zeptá se. Uraženě se na Seba podivam. Všimne si toho a řekne ,,Ále, přece se nezlobíš?!" obejme mě okolo ramen a rozhodnutě pronese ,,Si v dobrých rukou. Neboj." povzdechnu si, vím, že se s ním nemá cenu hádat. ,,Měl bych jet." ,,Jdem tě vyprovodit" zavelí Mikie. Vydáme se k jahodové dodávce. Už tam stojí pár lidí a loučí se. Až teď mě Sebastian pustí. Obejme Mikie a něco ji pošeptá. Pak ji pustí dojde ke mě a pevně mě obejme. ,,Měj se Andílku. Dávej na sebe pozor." ,,Paa Sebíku." pronesu a oba se rozesmějeme. Seb mě pustí dojde k dodavce, která na něj čeká. Nasedne a naposled nám zamává. Pak dovávka odejede. Zajímalo by mě co té dívce šeptal. V tom Mikie prolomí ticho. ,,Klidně ti to řeknu." ,,Co?" ,,Nedělej vidím ten tvůj pohled. Řekl mi a teď cituji Dej mi na toho zajíčka pozor." obě se smějeme. Pak mě Mikie vezme do Hermova srubu. Ukáže mi moji postel a skříň, protože moje předchozí místečko někdo zabral. ,,Teď nás čeká obchůzka tábora. Ukážu ti všechny úžasné místa tady. Pak až ti přivezou věci ti pomůžu vybalit."

......

Tahle prohlídka byla snad nejúžasnější prohlídka v mém životě. Vůbec nebyla nudná. Právě naopak. Mikie mě brala na nejzajímavější místa v táboře. Třeba zmrzlinářství, kulečník v hlavní budově, obří knihovna u Atheny, baseballove hřiště, kde se převáděli Aresovci, bar u Dionýsa, a krásnou louku. Taky mi ukazala rezidenci Orakula, které je momentálně v táboře SPQR. Byla to paráda. Taky mi řekla, že nejlepší zmrlinu na světě tu mají taky. Měla jsem radost, že si můžu dát Häagen-Dazs kdykoliv budu chtít. Pak přijela dodávka s mými věcmi. Spolu s Mikie jsem mi vybalily věci. Ona mi pak ještě zašla k Sebovi pro kartonovou krabici s knihama. Bylo to super. Seznámila jsem se s Tess od Athény a s Berenikou od Demeter. Pak šla Mikie s jedním klukem od Arese někam ven. A já se vydala do knihovny, kde jsem měla sraz s Berenikou. Ta mi ukázala jak si vytvořit vlastní regal, který se bude zvětšovat podle počtu knih, které tam budu mít. Mohla se mi objevit jakákoliv kniha. Tohle místo jsem si zamilovala. Berenika mi ukázala jak si regál zamknu a taky mi ukazala jak zadat heslo. Zvolila jsem si takzvané 'gesto'. A nakreslila první věc co mě napadla. Runu síly. Jako záložní heslo jsem měla kouzlo 'Alohomora'. Jojo to jsem celá já. Zbytek dne jsem strávila a Berenikou a Tess nad knihami a mátovým čajem. K večeru jsme si v kinosale pod knihovnou pustily si všechny doteď vydané díly Shadowhunters. A nocovaly jsme pod bílým platnem. To byl úžasný den.

Je sobota ráno a já se budím v kinosale. Holky jestě spí. Zvednu se a jdu do srubu. Ve dveřích stojí Jack. ,,Čau Clary!" řekne a usměje se ,,Ahoj!" poškrábe se na zátylku a řekne ,,Hele, Mikie mě prosila jestli na tebe dám pozor. A tak si říkám, že nejsi malé dítě a nepotřebuješ něčí dozor. Ale když Mikie kladla takový důraz na to, že se ti nesmí nic stát. Prý by si pro NĚKOHO hodně důležitá a on by se mohl pěkně zlobit a napadlo mě, že bych ti mohl pomoc s trenikem." mě spadla čelist. Zírala jsem na něj jako na debila. ,,Cože?!" Jack se rozesmál ,,Netvař se tak vyjeveně. Znám Sebastiana dlouho a takové požadavky nemívá často." ,,Seb? Co? To řekl Seb?!" ,,Ty mu říkáš Seb? Wau. Já nevěděl, že už jste tak daleko." ,,Jak jako daleko?" zeptám se natvrdle. Jak daleko asi ty chytrá?! Ozve se moje podvědomí. Jack se zase rozesměje. ,,Jako, že s ním už chodíš." ,,Co!? Já- já s nim nechodim!" vyjeknu. ,, Dobře. Dobře.Jen klid maličká. Neděs se." ,,Já jen... To ti řekl on?" Snaží se zadržet výbuch smíchu. ,,On se ti líbí!" obviní mě ,,J-jak si na t-to p-přišel?" Vykoktam. ,,Tvůj obličej má barvu Kořiny rtěnky. A to té nejvíc rudé!" Jack se řehtá na celé kolo. Paráda tolik k mojí důstojnosti! ,,Jacku" škemram ,,přestaň s tím prosím. Nemusi to vědět všichni!" vyhrknu na rovinu. Stejně to ví. Jaký smysl by mělo lhát. ,,Nutně si potřebuju dát sprchu." když se nepřestává smát. ,,Ale Sebastian tu není. Jel domů!" chytá další záchvat smíchu. ,,Neříkej. Já ho byla vyprovodit!" to už mi ruply nervy. Třásly se mi ruce. Zatinala jsem pěsti. ,,Promiň. Ale je neuvěřitelné, že se Sebastianovi někdo libi. A ještě víc mě překvapilo, když jsem viděl tvoji reakci. Slibuju, že už o tomhle tématu neprohodim ani slovo, když sama neřekneš." tak to se nedočkáš hošánku. Pomyslím si ,,Co takhle za půl hodiny v aréně. Trochu tě vycvičime." usmál se a já přikývnu. Jdu do srubu a mířím rovnou do sprch.

......

Za dvacet minut vycházím ze srubu v šedivý leginách a v černém tričku s logem Batmana. Když dojdu k aréně, naskytne se mi pohled na líbající se pár. Na Jacka a.... To mě podržte. A Bereniku. Vypadá to jako by se chtěli spolknout. Odtrhnou se hned od sebe a rozloučí se. Blondýnka mu ještě zamává a já jdu se smíchem k Jackovi. ,,Nic neříkej!" řekne zasněně. Směju se a Jack mě probodne pohledem. Nevině se usměju. Pak se pustíme do tréninku.

Když po čtyřech hodinách skončíme. Mam ze sebe radost. Meč už mi nepada a dokážu obstojně zaútočit. Jack je taky nadšený. Domluvime se, že zítra půjdeme před obědem ještě trenovat. On jde do jídelny a já se vydám k jezeru si zaplavat. Nejdřív samosebou pro plavky a pak až k jezeru. Jdu lesní cestičkou, když v tom uslyším Koru mluvit s nějakou holkou. Chci zmizet, ale Kora si mě všimne. V očích ji bleskne vztek a nenávist. Dojdou ke mě a přemalovaná blondýna promluví ,,Řeknu ti to narovinu. Nech Sebastiana napokoji. Jestli tě ještě někdy uvidím v jeho blízkosti, bude tvoja mrtvola ležet na dně jezera." najednou mi přiletí facka. Kora využije moment překvapení a kopne mě kolenem do břicha. V bolestech se sesunu na zem. Obě se smějí a odchází. Kořina kamarádka mi dloubne špičkou boty do žeber. ,,To bylo jen varování!" křinke. Pak se mi zatmí před očima. A já se propadnu do černoty.

.....

Proberu se v lese. Shroucená na zemi. Strašně mě bolí břicho. Opatrně se zvednu a kulhavě se vydám zpět do tábora. Na koupání jsem úplně zapoměla. Když jsem procházela taborem všichni na mě zděšeně koukali. V tom uslyším známý hlas volající moje jméno. Jack ke mě přiběhne a hned spusti ,,Clary! U všech bohů, co se ti stalo?" zeptal se zděšeně. Dál jsem se neudržela na nohách a zhroula se. Posledni co jsem slyšela byl Jackuv hlas ,,Mikie! Pojď sem! Honem!"

Procitla jsem a moje první myšlenka byla. To ještě nejsem mrtvá? ,,Mikie co budem dělat už je mimo dvacet minut!?" Tohle nebyl hlas, který jsem chtěla slyšet. A nebyl to ani Sebastian, který se nade mnou skláněl. Otevřela jsem oči a viděla jsem ustaraný pohled Mikie a zděšeného Jacka. ,,Je vzhůru!"vykřikl. ,,Neříkej ty blesku! Je ti jasné, že jestli ji v tomhle stavu uvidí Cheiron tak jdeme na kobereček a jestli se to dozví Sebastian, tak bude příšerně běsnit! Bude si ji hlídat jako oko v hlavě!" hmm být pořád se Sebem? To nezní vůbec špatně. A v tom mi došlo proč tady ležím polomrtvá. A tu myšlenku jsem hned zapudila. Žádný Seb! ,,Clary? Co tě bolí nejvíc?" ozve se starostlivý hlas Mikie. ,,Všechno." zamumlam. ,,Fajn Jacku dones ručník a kýbl se studenou vodou. Utřeme z ní tu krev." Krev? Jakou krev? Nepamatuju si, že bych krvacela. ,,Co všechno mi je?" ,,No máš rozseklé obočí a ret. Pohmožděná žebra a břicho." v tu chvili se vrátil Jack. Ošetřili mě a vyzvídali, proč jsem takhle zmlacená. Já musela s pravdou ven. Ale těsně předtím jsem řekla ,,Slibte mi, ale že nic dělat nebudete a nikdo jiný to vědět nesní. Jasné?" přikývli a já jim vypověděla jsem jim celý příběh. Když jsem skončila zirali na mě úplně zděšeně s nádechem vzteku. ,,Já té napudrované náně useknu obě...." ,,Klid Mikie! Nezapomeň co si mi slíbila!" ,,Nojo... Nojo.. " mumlala si pro sebe. ,,Já zaběhnu pro ambrozii a nektar. Ty ji pohlidej Jacku. Ať už se ji nikdo nedotkne." naštvaně odejde. ,,Omlouvám se" zašeptam zničené. ,,Za co prosím tě?" ,,Přidělávám vám akorát problémy." ,,Hele takhle nemluv. Jestli někdo ublíží našim přátelům, bude mít problém i s nami." ,,Přesně tak!" ozve se za Jackovým ramenem hlas Mikie. ,,Na. Sněz to. Usneš po tom, ale pak ti bude dobře." podá mi ambrozii a já ji sním. Pak opravdu usnu.

....

Když se probudim, sedí vedle mě Jack. ,,Pij." vybidne mě. Vypiju sklenici nektaru až do dna. ,,Je ti líp?" zeptá se ustaraně. ,,Jo. Už je to dobrý." posadím se a trošku se mi motá hlava. Jinak dobrý. ,,Kolik je?" zeptám se ,,Jsou čtyři. Spala si hodinu." přikývnu. ,,Děkuju. Za všechno." ,,To je samozřejmý" řekne s úsměvem.
Zbytek dne strávím zotavovanim a povídáním si s Jackem, Berenikou, která už to ví také a slíbila, že bude mlčet jako hrob, a Mikie. V devět mě pošlou stát. Se slovy ,,Ráno bude zas dobře. Pořadně se vyspi."