Let's Dance: Dance,Music,Passion

🎧5🎧

Shawn
,,No vidíš už to bylo lepší. Tak zase zítra." Usměje se a v očích se jí zalesknou ty jiskřičky.  ,,Jo, tak jo super." Řeknu a stále se jí koukám do očí. Stydlivě se usměje a sklopí hlavu.  ,,Tak zítra, Mathi."  Řekne a zavře dvířka od své skříňky.   ,,Zítra." Usměju se a sleduju ji jak odchází. Vážně Shawne, opravdu. To jsi ji nemohl třeba odvézt, nebo tak? Ne ty jsi prostě trouba. Zavřu skříňku a vydám se k autu. Ty vole já si to chci sundat, ale nemůžu, protože to mám přilepené k hlavě. Bezvadný. Pomalu dojdu k autu a na dálku ho demknu. Na zadní sedadla si hodím koženou bundu. Otevřu dveře u řidiče a sednu si za volant. Nastartuju a rozjedu se. Počkám u hlavní brány až mi otevřou tu závoru. Děkovně mávnu na vrátného a vyjedu z toho komplexu. Cesta domů uteče docela rychle, vlastně to není ani tak daleko ode mě.

Dojedu domů a zaparkuju v pozemní garáži a výtahem vyjedu do svého patra. Dojdu ke dveřím od bytu a odemknu. Unaveně vejdu dovnitř a ještě víc unaveně zkopnu boty z nohou a došoupu se do obýváku, kde se rozvalím na gauč.  Sotva si sednu tak někdo zazvoní. Naštvaně si odfrknu a pomalím krokem se došoupu ke dveřím.   ,,Ahoj Shawne tak co trénink?" Vpadne mi zase hned do bytu Andy.   ,,Jsem mrtvej. Je to hrozně náročný. Zlatej zpěv, je stokrát lepší, nebolí z toho nohy od tancování, záda a lokty od držení postoje."   ,,No jo, to je ten tanec, ale když to vyhraješ tak."    ,,Tak co? Budu mít po trápení? Ne, nebudu až se to dozví celý svět, že Mathias Kennedy je Shawn Mendes. Tak budou nenávidět jak Mathiase Kennedyho tak i Shawna Mendese. Jenomže narozdíl ode mě z toho Mathias vyjde docela dobře." Řeknu trochu naštvaně.   ,,Já vím, že."    ,,Ne, Andy vždyť já ty fanoušky podvádím. Co mám dělat, když teď měsíc o Shawnovi vůbec neuslyší?"
,,Tak řekneme, že na něčem pracuješ stejně, pracuješ na novém albu. Jo a kvůli tomu tady jsem. Za týden máš jít nazpívat jednu písničku."   ,,Počkej co? Andy já mám tréninky tance, do té soutěže kam jsi mě poslal ty!"

,,Klid Shawne. To zvládneš, domluvím ti to po tréninku a třeba vypadneš hned v prvním kole. A jaký vlastně byl trénink?"    ,,Už jsi se ptal."    ,,Jo promiň, no. Ale ty to zvládneš a jakmile soutěž skončí, tak skončí i Mathias Kennedy." Řekne a drkne do mě.   ,,Jo to, asi jo, ale stejně nemám rád lži a nemám rád, když mi někdo lže a teď vlastně taky lžu."   ,,Ježiši no tak stane se."    ,,Andy?!" Řeknu trochu znuděně.
,,Já vím, ale tak třeba vypadneš hned v prvním kole." Řekne a začne se smát.   ,,No jo, tak třeba to dopadne dobře, ale Ellie ta by to chtěla dotáhnout do finále a není špatná tanečnice."    ,,No a co se stane, když se dostanete do finále?" Zeptá se Andy a já se zadívám do zdi na proti sobě.   ,,No tak to nevím asi to budu muset zvládnout."    ,,Shawne, fanoušci tě milují a podrží tě ve všech situacích." Řekne a já se otočím na něho.   ,,Myslíš?"    ,,Ne. Já to vím Shawne." Řekne a usměje se.   ,,Asi jo. A měl jsi pravdu Ellie je fajn holka. Dneska jsem jí dupnul na nohu jenom pětkrát a ona se tomu smála." Trochu se tomu, při vzpomínce na to zasměju.   ,,Jo, notak vidíš všechno dobrý. No nic já musím běžet. Tak v sobotu. Už se to blíží. Ahoj."    ,,Jo, čau." Řeknu ve chvíli, kdy Andy zavře dveře.

Zvednu se z gauče a dojdu si udělat něco k večeři. Po večeři si pustím televizi a lehnu si na gauč. Pomalu se mi začnou zavírat oči a nakonec usnu. Ráno mě probudí sluneční paprsky. Neochotně se zvednu z gauče. Dneska se mi fakt nikam nechce. Dojdu do koupelny, kde si vyčistím zuby, dám sprchu a trochu se upravím. Pak moje kroky vedou do pokoje, kde se obléknu. Dneska vyjímečně do světlého trička a modrých džínů. Vezmu si věci na trénink a zamířím k autu. Na zadní sedačky si hodím tašku s oblečením a sednu za volant. Připoutám se nastartuju a rozjezdu se na místo. Projedu kolem velkých budov a na konci té největší zaparkuju. Vylezu z auta, vezmu si věci a zamířím dovnitř.   ,,Ahoj." Uslyším za sebou známý hlas.  ,,Ahoj Ellie." Usměju se a počkám na ni.  ,,Dneska nějak na čas." Usměje se.   ,,Jo a ty pozdě." Řeknu a začnu se smát.   ,,No, jo trochu jsem zaspala. Což u mě není zvykem."    ,,No, ale já ti za to hlavu neutrhnu. Upřímně dneska se mi sem moc nechtělo." Řeknu a schytám od ní vážný, trochu naštvaný výraz.  ,,Upřímně mně moc taky ne." Řekne a oba vybouchneme smíchy.  ,,Ale ne kvůli tobě, tebe vždycky rád vidím." Řeknu a její tváře hned naberou, červené barvy. Lehce se pousměju a schovám ji neposlušný pramen za ucho.   ,,Děkuju. Tak jdeme?"   ,,Jo." Rozejdu se tam a převléknu se.