Let's Dance: Dance,Music,Passion

🎧19🎧

Musím uznat, že i když jsem byla z prvu k této soutěži skeptická, tak jsem si ji moc užila. Byla to pro mě nezapomenutelná jízda, plná emocí. I když jsme tuhle soutěž nevyhráli a byli jsme diskvalifikováni asi v osmém kole, naši věrní fanoušci nám zůstali a další zase odpustili. Bylo to super dobrodružství, i když trochu spojené se lží. Díky této soutěži jsem poznala skvělý lidi a vytvořila si nové kamarády. Také jsem poznala Shawna, který pro mě znamená hrozně moc. Na chvíli se teď naše cesty rozejdou, ale já pevně doufám, že se zase brzy spojí a my se opět setkáme.

Právě přistanu na letišti ve Frankfurtu, kde mám asi tři hodiny čas na přestup. Rozhodnu se, že si dojdu koupit kávu, protože to po dlouhé, únavné cestě letadle, kde jsem neusnula ani na minutu, hrozně potřebuju. To je hrozný, když sedíte mezi hrápajícím mužem a řvoucím děckem, to vám ani sluchátka nepomůžou. Konečně si koupím kávu a užiju si první doušek teplé kávy. Sednu si ke stolu a do uší si dám svůj oblíbený podcast. Hrozně mi to pomáhá na uklidnění a zkoncentrování. Nejsem si teda úplně jistá jestli je podcast o nájemných vrazích nejlepší na uklidnění. Ale mně to pomáhá na sto procent.

,,Ahoj, máš tu volno?" zeptá se mě někdo anglicky s velice ostrým německým přízvukem. Okamžitě zvednu hlavu a nestačím se divit. Přede mnou stojí vysoký kluk s blond vlasy a modrýma očima. Vypadá jako Shawn, když se převlékal za Mathiase. Přistihnu se, že na toho kluka zírám bez odpovědi už hodně dlouho a tak mu s úsměvem pokynu na místo vedle mě.
,,Děkuju." obdaruje mě děkovným úsměvem a zaujme místo vedle mě.
,,Jinak jsem Mathias." představí se a já zaskočením vdechnu trochu kávy a začnu se dusit.
,,Ježiši, jsi v pohodě? Tohle jsem nechtěl." vykuleně na mě kouká, když se to snažím nějak rozdýchat.

,,Jojo, jsem v pohodě, jenom jsem se trochu blbě napila. Ehm, máš hezké jméno."
,,Děkuju, mohu znát to tvé?"
,,Jsem Eliška."
,,Ty jsi Češka?"
,,Ano, jsem, tady si krátím čekání na let domů."
,, Jo, tak to já jedu do Prahy studovat vysokou školu." usměje se a já překvapením lehce nakloním hlavu.
,,Hezký, myslím, že se ti tam bude líbit. Já jsem teď byla několik měsíců v Kanadě a ta je také moc hezká, ale doma je doma."
,,Chápu, tady je taky hezky, ale na Prahu se těším."
,,A ty jsi z Frankfurtu?"
,,Ano, teda narodil jsem se v Kolíně nad Rýnem, ale od svých pěti žiju tady."

Musím uznat, že se s ním dobře povídá, vlastně spolu proklábosíme celý čekací čas. Když oznámí náš let, společně se vydáme k našemu letadlu. Nakonec zjistím, že sedíme vedle sebe přes uličku. Takže si budu moct povídat s ním dál. Když se letadlo po půl hodině vyrovná a letuška mi povolí se odpoutat, lehce se natočím k Mathiasovi a začneme si povídat. Hrozně mě dostává, že je to člověk, kterého neznám ani den a takhle dobře si s ním rozumím.

Po asi hodině a půl konečně přistaneme doma v Praze. Protáhnu si ztuhlé svaly a odpoutám se. Rozloučím se s Mathiasem a vyjdu z letadla. Tady je vždy takový chaos, na to, že je to takové malé letiště oproti jiným. Dojdu k pásům a počkám na svoje kufry. Vezmu si je, když dorazí a za mnou už se objeví celá moje rodina. Hned se k ním rozeběhnu a všechny je obejmu. I když jsme si často volali, tohle je úplně něco jiného. Je super zase cítit táty silnou kolínskou prolínající se s máminým parfémem od Armaniho. Jak mi tyhle vůně chyběli.

,,Hrozně si nám chyběla." pošeptá mi mamka a já ji pevněji obejmu.
,,Vy jste mi taky hrozně chyběli."
,,Pojď musíš být unavená a máš určitě hlad." řekne taťka a vezme mi kufry.
,,To víš naprosto přesně tati." mrknu na něho, chytnu Annu za ruku a vydám se ven za rodiči. I tátovou auto mi hrozně chybělo. Vždycky si zakládal na čistotě. Muselo být čisté jak zvenku, tak uvnitř. Proto jsem asi vždy ráda jezdila s tátou, protože jeho auto, bylo vždy hezky navoněné. Dojdeme k našemu autu a já se rozhlédnu. Moc mi tohle město chybělo, ale nejsem tu ani hodinu a už mi nehorázně chybí.

,,Myslíš na toho svého?" drkne do mě Anna, když už míříme do jedné mé oblíbené restaurace ba jídlo.
,,Koho myslíš?" udělám ze sebe menší trubku.
,,Ty víš, Shawn Mendes kanadská pop star a velký fešák." dá si ruku na čelo a párkrát rychle zamrká.
,,Možná."
,,Nebo máš snad někoho jiného?"
,,Nemám a nejsi nějaká moc zvědavá?" podívám se přímo na ni a zvednu očí.
,,Nene, já jenom sbírám informace, abych se potom mohla vytahovat před holkama."
,,Ahaa, ale to není dobrý."
,,Ale na to ti prdím ségra." mávne rukou a obě se tomu zasmějeme.
Dojdeme do restaurace. Je to italská restaurace, kde mají ale i česká jídla.

Většinou tady oslavujeme narozeniny, pracovní úspěchy nebo úspěchy ve škole. Mám to tu ráda. S nadšením si objednám svou oblíbenou klasiku a k tomu si dám deci vína. Všichni si na dobrém jídle pochutnáme a pak už konečně dorazíme domů. Celá unavená, ale nadšená padnu do své postele. Hrozně mi chyběla. Netrvá to dlouho a já usnu jako špalek. K mému překvapení se probudím až druhý den ráno kolem osmé. Ještě celá rozespalá sejdu dolů do kuchyně.

,,Dobré ráno, jak se ti spalo?"
,,Krásně, ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem se tak krásně vyspala." usměju se a protáhnu si tělo. Nasnídám se a pak si dojdu zaběhat. Při běhání vždy vyženu všechny myšlenky a jenom si užívám výhled na Prahu z mých obvyklých tras. Tentokrát je to ale všechno jinak. Do mých myšlenek se derou hned dva kluci najednou. Bojím se, že jsem na začátku něčeho v co jsem doufala, že vůbec nenastane.

Tak po dlouhé době opět kapitola, tak snad se vám bude líbit.

Bára💞