Hayley je dívka, která nepřemýšlí nad budoucností. Žije přítomností a na minulost se moc neohlíží.
Lidé si o ní často myslí, že je povrchní a sobecká, nezajímají jí názory ostatních a dělá jen to, co si usmyslí. Ale uvnitř má Hayley srdce ze zlata...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Takže to mám říct tobě?"
....... ,,Jaspere.....?".......
Hayley nechápala, co se právě stalo. Rozhlédla se a jediné co viděla, byl on, les a louka. Oni dva se nacházeli na hranici lesa a louky.
Hayley ležela v Jasperově náruči, ale nebylo to moc pohodlné. Pokusila se zvednout, ale zase se jí zatočila hlava a znovu spadla. Jasper ji chytl a položil zpět na zem.
,,Není ti nic?" Zeptal se Jasper starostlivě. Hayley na něj jen zírala, bylo to poprvé, co slyšela jeho hlas. Měl moc pěkný hlas, jemný a teď dokonce i starostlivý, což Hayley nepochopila. ,,Jo, myslím že ano." Řekla a pokusila se znovu zvednout, ale nevyšlo jí to, Jaspere jí opět chytl. ,,Nevypadá to." ,,Ale je to tak. Jsem v pořádku." Tentokrát se jí podařilo vstát, i když trošku zavrávorala.
,,Co tady děláš?" Zeptala se Hayley a dotáhla se od Jaspera. ,,Můžu se tě zeptat na to samé." ,,Ale já se ptala jako první." Nedala se Hayley. ,,Jsem tu ze stejného důvodu, jako ty." ,,Co prosím?" Hayley ho nechápala. ,,Toby mi řekl, že se s tebou má setkat. Tak mě tak napadlo, že bych ho mohl nahradit." Jasper se trochu pousmál.
,,Toby ti řekl, abys za mnou přišel?" Zeptala se Hayley nedůvěřivě. ,,Tak trochu." ,,Jak to teda je? Tys mě sledoval, nebo co?" Ptala se dál Hayley. ,,I v této otázce, je trocha pravdy, madam." Jasper se pousmál. ,,Takže sledoval." Usoudila Hayley. ,,Proč jsi tady ty a ne Toby?" Dodala. ,,Jsem tu, protože mě o to Toby požádal. Řekl mi proč s ním chceš mluvit a mě napadlo, že by to mohlo být dobré téma ke konverzaci." Řekl a potichu se zasmál.
,,Takže to mám říct tobě?" ,,Ano." ,,Lepší něco, než nic." Uznala Hayley a opřela se rukou o strom. Jasper se přesunul vedle ní a chytl ji za ramena. ,,Je ti dobře?" Zeptal se jí a naklonil se blíž. ,,Ano." Řekla a odtáhla se od něj. ,,Myslím, že by přišlo vhod, kdybych začala." Dodala a opřela se o jiný strom. ,,Také myslím."
Chvíli mezi nimi panovalo trapné ticho a potom Hayley spustila. ,,Vím to. Vím vše co potřebuji." Trochu se jí třásl hlas. ,,Řekni co víš a řekni to hezky na hlas." Jasperův hlas byl tvrdší, hrubší. Hayley se to moc nelíbilo. ,,Znám tajemství, které skrývá celá tvá rodina." Pokračovala Hayley. ,,Co je to za tajemství." Ani náhodou to nebyla otázka. ,,Tím tajemstvím je....." Hayley nevěděla, jak má pokračovat. ,,Neboj se, prostě to řekni, nic se ti nestane." Řekl uklidňujícím hlasem. Hayley se najednou cítila klidně, strach a nejistota byly pryč. Zmizely jako pára nad hrncem.
,,Tvá rodina a ty jste..... Upíři." Hayley použila dramatickou pauzu, aby to vyznělo lépe. Jasper se na ní pořádně zadíval, jako by se ji snažil zhypnotizovat.
Po chvíli znovu promluvil. ,,Teď bys měla začít utíkat." Řekl tlumeným hlasem. Hayley začala naskakovat husí kůže, ale nebála se. Bylo to z toho přednesu, řekl to tak chladně. ,,Proč?" Zeptala se v celku nechápavě. ,,Protože se mě máš bát." ,,Ale já se tě nebojím." ,,Lžeš." Řekl a udělal dva kroky v před, ale Hayley se ani nepohnula. ,,Ne!" Řekla trochu přísnějším hlasem. ,,Jsi hloupá, pokud se nebojíš." Udělal k ní další malý krok. ,,Nemám se čeho bát." ,,Opravdu? Mohl bych tě zabít." ,,Kdybys to myslel vážně, byla bych už mrtvá. Ale ty mi neublížíš." ,,Chtěl jsem tě zabít. Mohl jsem tě zabít a nikdo by si toho nevšiml." Husinu měla po celém těle, ale bylo to zimou. Pořád se ho nebála. Věděla, že jí neublíží. ,,Ale nezabils." Chvilku panovalo divné ticho a Hayley se rozhodla, prolomit ho blbou otázkou. ,,Proč jsi to neudělal, někdo ti v tom snad bránil?"
