Střípky minulosti [2/4] ✔

[66. Zlo číhající v Bradavicích]

říjen 1997

Faith Moriartryová procházela chodbami Bradavic a sykla bolestí pokaždé, kdy došlápla. Do levého kotníku jí vystřelovala ostrá bolest a měla pocit, že se ani nezvládne dostat na ošetřovnu, jak moc ji to bolelo. Vzpomínala na časy před téměř dvěma lety, kdy si každý, kdo měl tu možnost to okusit, stěžoval na bolestivé fyzické tresty Umbridgeové, tehdejší profesorky obrany proti černé magii. Ony tresty nebyly nic oproti těm, které postihovaly bradavické studenty nyní.

Sourozenci Carrowovi se do fyzických trestů pouštěli se škodolibým nadšením. Každý přestupek, byť jen ten sebemenší, který by se dříve potrestal jen obyčejným napomenutím a stržením bodů, byl potrestán a ne zrovna něžným způsobem. Faith vídala spoustu studentů, od těch nejmladších, po ty nejstarší, jak chodí po skupinkách na ošetřovnu, obvykle i se slzami v očích. Z Bradavic, toho místa, kde se dříve ozýval hlavně smích a hrad byl naplněn veselou náladou, se stalo temné místo. První ročníky chodily po chodbách ve skupinkách, klopili hlavy a uctivě zdravili všechny, kteří by jim mohli nějak ublížit, ale ani oni se tomu nevyhnuli. Hnědovlásce jich bylo příšerně líto. Pro ni byly Bradavice vždy druhým domovem, kam se těšila a prožívala tam nejlepší léta, jak se sem mohou do dalších ročníků těšit ty vystrašené děti, kterým někdo bezdůvodně ubližuje?

Zaklepala na dveře ošetřovny a vstoupila dovnitř. Soucitným pohledem přejela několik svých spolužáků, kteří se tam nacházeli také. Spatřila malou copatou holčičku, kterou pár dní zpátky našla v slzách před jednou z učeben, kde ji bezdůvodně zmučil jakýsi student Zmijozelu jen proto, že se mu připletla a mudlovské děti přece nemají lézt čistokrevným ani na oči. Zahlédla Nevilla Longbottoma ze sedmého ročníku, jak se drží za zřejmě zlomený nos a zvedla jeho směrem ruku na pozdrav. Teď, když už v Bradavicích nevládl pevnou rukou Albus Brumbál a hlavní slovo měli smrtijedé, studentům nic nebránilo v tom, ubližovat svým spolužákům, jež se jim nelíbili, ať už tím, jak čistou, nebo nečistou krev měli, tak třeba tím, jak se chovali.

„Už jste tu zase, slečno Moriartryová?" povzdechla si madame Pomfreyová, která zrovna obstarala onu uplakanou holčičku.

„Bohužel, madame Pomfreyová. Pozdní příchod na studium mudlů," přikývla Faith.

„Tak si někam sedněte, hned budu u vás."

Faith se pousmála na Nevilla a sedla si na lehátko vedle něj. Od chvíle, kdy studenti Nebelvíru, Havraspáru a Mrzimoru znovu obnovili Brumbálovu armádu, se s ním spřátelila, stejně jako s dalšími členy, které potkávala již ve svém třetím ročníku, kdy tahle organizace vznikla.

„Ahoj Neville," pozdravila mladíka tiše a téměř úlevně vydechla, když konečně ulevila svému zraněnému kotníku. Pohlédla na svou zraněnou nohu a zjistila, že skrz ponožku jí prosakuje krev.

Neville cosi zahuhlal v odpověď a stále se držel za nos. „Dneska večer, přijdeš?" dostal ze sebe poté huhňavým hlase, což už mu hnědovláska rozuměla. Po Faithině odpovědi v podobě pokývání hlavy si sám pro sebe mírně přikývl a poté už nechal madame Pomfreyovou, aby jeho nos vrátila do pořádku.

„Tam jako vždycky," prohodil poté ještě k Faith, než jí povzbudivě stiskl ruku a opustil ošetřovnu.

Hnědovláska se i přes bolest usmála na ošetřovatelku, která nad jejím zraněním jen zavrtěla hlavou a zamumlala si pro sebe cosi, co znělo jako nadávky. Sundala Faith co nejopatrněji botu a stáhla ponožku. Kotník měla oteklý, rána, táhnoucí se přes celý její nárt až k jejímu kotníku, krvácela a celé to pekelně bolelo.

„Už jsem vás o to prosila jednou, slečno. Vím, že je těžké, se s tímhle systémem smířit, ale alespoň kvůli svému zdraví byste se o to mohla pokusit," povzdechla si žena a vzala do ruky lahvičku s jakousi tekutinou.